Naštěstí stačil ještě zpomalit, zhruba po třech stovkách metrů zastavit na okraji silnice a dosednout na lavičku, poblíž které v tu chvíli byla jeho přítelkyně. „Nebyl jsem ani schopný jí odpovědět na otázku, co se děje,“ pokračuje Sisr.
Krátce poté už jej dostali do ruky lékaři a v jejich péči putoval urychleně do nemocnice.
Takhle nějak skončil pravděpodobně poslední závod loňského českého šampiona v silničním závodě jednotlivců v profesionálním pelotonu, jenž dosáhl mnohých cyklistických úspěchů a jemuž jen o kousek unikl start na prestižním Giro d’Italia.
Dnes, měsíc a půl po této události, která se přihodila v průběhu Velké ceny Hradce Králové, má sedmadvacetiletý cyklista pocházející z Chocně za sebou úspěšný návrat k normálnímu stavu, a dokonce i několik rekreačních vyjížděk na kole.
Se startem v závodě v profesionálním dresu ale už moc nepočítá: „Ještě sice budu absolvovat nějaká vyšetření, ale doporučení lékařů je zatím takové, abych se vrcholové cyklistiky vzdal.“
František Sisr* Sedmadvacetiletý cyklista, narozený ve Vysokém Mýtě, pochází ale z Chocně. * Cyklistice se věnoval od dětství, nejprve na dráze, na té také získal titul juniorského mistra světa, v roce 2011 se jako člen pražské Dukly stal světovým šampionem ve scratchi. * V Dukle také začal závodit na silnici, poté se přes tým Klein Constantia dostal do tehdy druhodivizní polské stáje CCC Polsat (2017). * Po dvou letech v CCC se před minulou sezonou dohodl s hradeckou třetidivizní stájí Elkov Kasper. * V jejím dresu se stal loni v Trnavě mistrem republiky v závodě jednotlivců s hromadným startem. |
Váš současný názor: poslechnete je, či nikoliv?
Jsem přesvědčený, že nechci riskovat. Takže i kdybych nějaké doporučení, že bych snad závodit ještě mohl, dostal, tak určitě nebudu chtít. Pro mě by to bylo moc velké riziko.
Hodně vás vystrašila ta událost v Hradci Králové, když jste místo do cíle putoval rychlou záchrannou službou do nemocnice?
V tu chvíli ani ne tak mě, jako moji přítelkyni. Já osobně jsem poté, co jsem se probudil, byl rád, že se mi obnovily všechny činnosti těla. Obavy přišly až potom, kdy jsem absolvoval další vyšetření včetně magnetické rezonance a čekal na výsledek. To se člověku v hlavě honily různé myšlenky.
Jaký je lékařský závěr?
Lékaři našli na srdci místo, které vyvolává jeho arytmii.
Příčina u tak trénovaného sportovce?
Pravděpodobně následek zánětu srdečního svalu, který jsem v minulosti asi prodělal.
Měl jste někdy před letoškem podobné problémy?
Když jsem jezdil první rok za polský tým CCC Polsat, tak mi při vstupním vyšetření našli právě srdeční arytmii. Nebylo to ale v takovém stavu, abych zdravotními testy neprošel, takže jsem mohl závodit dál.
Kdy se poprvé projevilo, že vaše srdce vrcholovou cyklistickou zátěž nesnáší úplně dobře?
Asi také v polské stáji CCC, kdy mě to nepustilo na start tehdejšího ročníku Gira.
Stupně vítězů mistrovství ČR: zleva druhý Tomáš Kalojíros, vítězný František Sisr a třetí Petr Vakoč
A bezprostředně před tím, co se stalo na začátku září?
Asi od jara. Bohužel jsme kvůli koronaviru museli přerušit sezonu a mohli jsme jen trénovat. Najednou jsem začal pociťovat zvyšující se únavu. Jeden den se mi jelo dobře, druhý den to byla hrůza. Někdy se to tak stane, proto tomu člověk nepřikládal zase tak velkou váhu. Bohužel se to ale stupňovalo a vyvrcholilo tím závodem v Hradci. Tělo asi zapojilo nějaký obranný mechanismus.
Když vám lékaři doporučovali, jak s vaším zdravím dál, na co vás upozorňovali?
Že se to může zhoršovat a že se nedá vyloučit to, co se mi přihodilo právě v Hradci. Jeden z doktorů mluvil o takové náhlé smrti.
Proto bylo tak jasné rozhodnutí, že už nechcete s profesionální cyklistikou pokračovat?
Jednak a jednak také proto, že nechci, aby se stalo, že se jednou ze závodu nevrátím domů. V Hradci se mi ještě podařilo zastavit, ale představa, že jedeme šedesát sedmdesát a já najednou nebudu schopný ovládat kolo, to ne.
Je to jen něco přes rok poté, co jste v domácím pelotonu nejvíc zazářil tím, že jste se stal mistrem republiky v závodě, v němž startovala kompletní domácí špička včetně borců ze stájí kategorie WorldTour. Kvůli koronaviru jste si ale mistrovský dres moc neužil.
Na to už jsem jsem musel odpovídat několikrát. V závodech je to pravda, protože sezona byla hodně krátká, navíc pro mě skončila ještě o měsíc dřív než pro ostatní. Na druhé straně, abych to trochu odlehčil, tím, že se domácí mistrák kvůli koronaviru o dva měsíce odložil, jsem si mistrovský dres užil právě o ty dva měsíce déle.
Největší úspěch vaší kariéry?
Na silnici asi ano.
Nebyl však jen jediný, můžete říct, že to vaše kariéra byla úspěšná.
Pravda, nějaké úspěchy jsem zaznamenal. Stal jsem se juniorským mistrem světa na dráze, to opravdu nemůže říct každý a každému se to nepoštěstí. Na druhé straně jeden velký cyklistický sen si už asi nesplním.
Jaký?
Už od mala jsem si přál jet Tour de France. Mít tu možnost ho objet byla ohromná motivace. Nakonec se mi nepodařilo objet žádný ze tří etapáků Grand Tour, i když v roce 2017 jsem k tomu měl blízko. Jenomže jak už jsem říkal, tehdy jsem neprošel zdravotní prohlídkou a v týmu jsem nebyl. Velká škoda, protože tehdy to jeli moji tehdejší kolegové Michal Schlegel, který teď se mnou jezdí i v Hradci, a Honza Hirt. Bylo by to poprvé, co by závod Grand Tour jeli tři Češi jednoho týmu. Bohužel na to nedošlo.
Z polského týmu CCC jste před dvěma roky odcházel ve chvíli, kdy šel do nejvyšší kategorie WorldTour, zatímco vy jste se přesouval do kontinentální, tedy třetidivizní stáje. Jaké to byly roky?
Velmi dobré, i když nijak nezastírám, že jsem měl velkou motivaci a velký cíl vrátit se do nějaké druhodivizní prokontinentální stáje. A Hradec má jako tým výbornou historii, zázemí, pár kluků, kteří jím prošli, se dostalo dokonce do stájí WorldTour, ostatně teď to na Giru ukazuje Josef Černý.
Tohle už asi také padá, jak to přijímáte?
Jako fakt. Někdo končí ve dvaceti, někdo ve třiceti, já někde mezi tím. Pravdou je, že jsem měl představu, že v pelotonu vydržím déle, říkal jsem si, že tak do pětatřiceti by to bylo fajn. Ale bohužel. Na druhé straně beru to jako konec jedné životní etapy, což by jednou přišlo stejně.
Už jste přemýšlel, co budete dělat dál? Bude to stále cyklistika?
To bych rád, byl to zatím celý můj život a myslím si, že jsem získal dost zkušeností. Proto bych se rád pokusil je využít k tomu, aby se česká cyklistika posunula někam dál. Máme tady řadu kvalitních jezdců, rád by bych jim pomohl, aby to nahoru měli jednodušší.
