Nezdá se to, ale málokdo byl na Tour pod takovým tlakem.
Vždyť kvůli němu se do týmu nedostal Mark Cavendish. Sprinterská legenda všech legend, která měla obhajovat loňské čtyři triumfy a zelený dres a mohla útočit na historické 35. prvenství na Tour.
Cav tu šanci ale nedostal, Quick-Step se rozhodl dát přednost momentálně asi nejrychlejšímu muži na světě, budoucnosti své stáje.
„Zrovna jsem tu zprávu zaregistroval na svých sociálních sítích. Mrzí mě, že nebudu na Tour, ale jako vždycky budu fandit mým týmovým kolegům. Zůstaňte zdraví a hodně štěstí,“ napsal si Cavendish ve chvíli, kdy se o nenominaci dozvěděl, na Instagram.
Že dostal Jakobsen nakonec přednost, se tak nějak čekalo. Měl totiž letos formu jako žádný jiný sprinter. Vyhrával víceméně všude, kam přijel. I proto měl ještě před startem Tour na kontě deset triumfů, úctyhodný počet.
O to větší očekávání od něj byla.
Potřeboval nutně dokázat, že jeho nominace byla oprávněná, že to nebyla chyba. Potřeboval Quick-Stepu splatit důvěru.
Jakobsen zapisuje premiérové vítězství na Tour. Do žlutého jde van Aert |
A dokázal to hned v prvním hromadném dojezdu, při úplně první šanci, kterou mu letošní Tour nabídla.
V cílovém Nyborgu celý zářil a vychutnával si první triumf na Tour. Taky ale nezapomněl zmínit svého staršího týmového kolegu.
„Oba jsme si tady zasloužili být. On byl pro mě vzorem posledních 15 let, je to legenda,“ vzdával mu na dálku hold. „A myslím, že ze mě měl doma radost, a to vítězství si taky užil.“
Jakobsen si ho užil maximálně.
Fabio Jakobsen zvedá ruce po vítězném spurtu ve druhé etapě Tour de France.
Jak by ne, vždyť před necelými dvěma lety málem přišel o život.
„Po tom pádu žiju svůj druhý život. Jsem šťastný, že jezdím na kole, že mě to baví, užívám si každou chvíli, každý vyhraný závod. Je to rozhodně speciální příběh, klidně bych to nazval pohádkou,“ usmál se.
Pohádka o Jakobsenovi má skutečně dva díly. I on sám svůj život dělí na dvě poloviny. Není divu.
Dva dny v kómatu
Bylo 5. srpna 2020, covidový rok.
Cyklistická sezona se právě restartovala a nažhavení cyklisté zrovna jeli úvodní etapu závodu Kolem Polska, která v Katovicích končila hromadným dojezdem. Tuze nebezpečným hromadným dojezdem, který vedl lehce z kopce, po stranách navíc byly naskládány ne zrovna kvalitní bariéry.
Právě tady Fabio Jakobsen málem přišel o život.
Do cíle se rval podél pravé bariéry, když mu cestu zablokoval Dylan Groenewegen. Byl z toho jeden z nejbrutálnějších cyklistických pádů posledních let.
„A pro mě jeden z nejemotivnějších okamžiků, jaké jsem za celý život zažil. Opravdu jsem si myslel, že Fabio umírá někde na silnici v Polsku. Média totiž přinášela i dost zkreslené informace. Fabio byl stabilizovaný, ne oživovaný, jak někteří psali,“ popisoval lékař týmu Yvan Vanmol.
Fabio Jakobsen (vlevo) a Dylan Groenewegen při kolizi v první etapě závodu Kolem Polska.
Stabilizovaný možná, ale taky měl vážné poranění hlavy, traumatické poranění mozku, proto strávil dva dny v kómatu. Když se probudil, nemohl mluvit, jak mu ochrnuly hlasivky. Postupně zjišťoval, že mu v puse zůstal jediný zub.
A taky že má znetvořený obličej.
Kvůli mnohačetným zlomeninám se musel podrobit několika rekonstrukčním operacím, kde mu čelist a obličej lékaři spravovali. Tu poslední absolvoval až víc než půl roku po pádu v únoru.
„Když jsem z Polska přijel domů, nedokázal jsem se o sebe postarat. Rodina to pro mě udělala, proto je tak miluju. I pro ně je speciální vidět syna, bráchu, přítele takhle se ke sportu vrátit. I oni tomu pomohli, investovali do mě strašně moc času. Vždycky jim budu nesmírně vděčný,“ řekl na startu minulé sezony Nizozemec. K návratu ale vedla dlouhá cesta.
Krok za krokem
Čtvrt roku po pádu se poprvé posadil na kolo. S přítelkyní Delore Stougjeovou ujel jen pár symbolických kilometrů, už to byl svým způsobem zázrak.
„Byla to dlouhá cesta. Chtěl bych poděkovat všem lékařským specialistům, kteří mi při ní pomohli. Teď začnu pomalu s tréninkem,“ psal na Twitter na konci listopadu.
Právě přítelkyně mu byla obří oporou. Hlavně v prvních týdnech po návratu domů z Polska se o něj vyloženě starala.
„Ze začátku jsem se nemohl sám ani umýt. Myla mě, krmila mě, starala se o mě. To mezi námi vytvořilo tak silné pouto… Když vás žena, kterou milujete, takhle podporuje, už žádnou jinou nechcete,“ usmíval se nizozemský cyklista.
Proto ji pak i požádal o ruku, což taky přijala. Dál přitom pilně rehabilitoval, vracel se na kolo a přidával tréninkové kilometry.
„Pořád jsem si říkal: Jednoho dne to všechno bude v pohodě. Možná zítra, možná pozítří, možná za týden nebo za měsíc. Je to dlouhodobý proces. Ale v životě zažije každý vrcholy a pády. Někdo onemocní, já jsem spadnul. Pak je důležité mít kolem sebe lidi, kteří vám pomohou. Já to štěstí měl,“ líčil.
V lednu už se objevil na tréninkovém kempu ve španělském Calpe, v únoru absolvoval poslední operaci. Do čelistí mu lékaři zavedli speciální implantáty.
Fabio Jakobsen (uprostřed) na tiskové konferenci.
Závodní číslo si na záda připnul poprvé 11. dubna v Turecku, osm měsíců po děsivém pádu. V prvních třech etapových závodech si jen zvykal na tempo pelotonu. V tom čtvrtém už vyhrál dvě etapy, když porazil třeba i Gaviriu nebo Kristoffa.
Na podzim na Vueltě přidal další tři výhry, k tomu zelený dres krále bodovací soutěže, k němuž mu značně pomohli i Zdeněk Štybar s Josefem Černým, kteří se o Jakobsena starali v kopcích.
„Bez nich bych už tady nebyl,“ děkoval jim nizozemský cyklista.
Riis? Toho tu nechceme. Jak se Dánsko na Tour vypořádává se svou minulostí |
Letos už totálně řádil, v hromadných spurtech byl takřka nepřekonatelný. Že je momentálně co do rychlosti naprostou jedničkou, ukázal i při první možné příležitosti na Tour.
„Ale vedla tady k tomu dlouhá cesta. Já po ní šel krok za krokem a vyplatilo se to,“ usmíval se v sobotu odpoledne v cílovém Nyborgu.
Byť kdovíjak pohodový spurt to nebyl. Až na poslední chvíli se protáhl dopředu a těsně porazil i Wouta van Aerta.
Ten sice hned za cílem naštvaně zařval, ale dlouho nesmutnil. Vždyť na pódium pak šel rovnou dvakrát. Jako vedoucí muž bodovací soutěže se zeleným dresem, a pak hlavně v tom žlutém – jako nový vedoucí muž celé Tour.
Nový majitel žlutého dresu Wout van Aert po druhé etapě Tour de France
A že prohrál sprint zrovna s Jakobsenem? Možná i proto ho další druhé místo ve dvou dnech bolelo přece jen o něco míň.
„Moc dobře si na ten jeho pád vzpomínám, všech v cyklistické komunitě se to dotklo. Byly to strašidelné dny, kdy jsme nevěděli, co s ním bude. Obrovský respekt před ním, dneska si rozhodně zasloužil vyhrát, jsem za něj rád,“ usmál se van Aert.
Kdo by nebyl?
