Komplikovanou a rozporuplnou osobností je Cadel Evans. "Klaun se smutným obličejem," píše o něm list L’Equipe. "Mickey Mouse," říkají mu jiní.
Emocionální cyklista, často plačící zoufalstvím či dojetím, který s oblibou poslouchá jak U2, tak klavírní koncerty své ženy a nejraději čte knihy Johna Steinbecka. To je nový vládce Tour.
"Tento můj titul patří Aldu Sassimu," vzpomíná po časovce v Grenoblu na svého kouče, který zemřel na rakovinu. "Kdyby tu dnes byl..." Zadrhne se mu hlas, pláče. "Víte, když jsem vyhrál v Mendrisiu mistrovství světa pouhých šest kilometrů od Aldova domu, řekl mi: Věřím, že jednou vyhraješ i Tour, a pak budeš nejkomplexnějším cyklistou této generace. Být tu dnes bez něj je opravdu tak smutné."
A opět pláče...
Na hrách v Pekingu Evans spolu s Norem Hushovdem oblékli triko s tibetskou vlajkou. Loni na Tour s vlasovou zlomeninou lokte dojel až do Paříže.
Byl také mnohokrát proklínán jako vznětlivý a vzteklý paličák s pisklavým hlasem. "Jsem jen člověk. Všichni lidé bývají nervózní, když jsou pod tlakem," hájí se.
Sami Australané se k němu v minulosti obraceli zády. Nepromíjeli mu, že se zpronevěřil jejich životní filozofii "take it easy", buď v pohodě. Deník Sydney Morning Herald před třemi lety uvedl svůj článek titulkem "Seznamte se: neoblíbený hrdina". Když ho na Tour 2008 po pádu v deváté etapě reportér listu požádal o rozhovor, Evans na něj hodil svoji rozbitou helmu a vykřikl: "Tady je vaše interview."
Další incidenty tehdy následovaly. Hrubě odstrčil člena republikánské gardy za to, že se k němu (podle Evansova názoru) příliš přiblížil. Hodil lahev s vodou na fotografa, jenž z motocyklu na trati fotografoval, jak se občerstvuje. "Nesahejte na mého lva," okřikl novináře, který se dotkl jeho plyšového maskota.
Na tiskových konferencích často odpovídal arogantně, otráveně. Největší skandál při Tour 2008 ztropil, když organizátoři nepustili na dopingovou kontrolu také jeho psa Molly. "Nešlapej na mého psa, nebo ti uříznu hlavu," vyhrožoval funkcionáři. Tento výrok mu dodnes připomínají jeho odpůrci nápisy na tričkách.
První kolo dostal coby tříletý ve zlatokopeckém městečku Katherine na severu Austrálie. "Měsíce jsem pak nervózně sledoval, jak se na něm snaží udržet rovnováhu. Nikdy však nespadl!" líčí otec Paul Evans. Pády přišly v Cadelově kariéře až mnohem později.
"Věčně druhý" byla přezdívka, kterou si vysloužil. Předtím, než se stal profesionálem na silnici, končil druhý na světových šampionátech horských kol. Pak na Hrách Commonwealthu 2002. A dvakrát na Tour.
FINÁLE TOUR DE FRANCE |
"Není to vítězný typ," orazítkoval ho Eddy Merckx. Australané přirovnávali Evanse ke psu, který štěká, ale nekouše. Existovala dokonce internetová diskuse, kde se fanoušci přeli, o jakou rasu psa by asi mohlo jít. O Jacka Russella, nabitého neskutečnou energií a zcela nezvladatelného? Nebo o australského honáckého psa, známého z Evansovy oblíbené filmové apokalyptické série Mad Max, tedy o psa houževnatého a soběstačného? Či o bullmastifa budícího hrůzu, kterému však dost dlouho trvá, než se pustí do nějaké akce?
Stal se jedním z mála cyklistů, kteří oblékli dres lídra na Tour, Giru i Vueltě, ale ani na jedné z Grand Tours ho nebyl schopný dovézt až do cíle. V kritických chvílích dělal hloupé chyby, padal nebo měl prostě jen smůlu.
Když v sezoně 2008 skončil v 31 letech podruhé druhý, z kruhu expertů zaznívalo: Evans ji už nikdy nevyhraje, právě propásl poslední šanci.
"Byly takové výroky pro vás motivací?" dostává nyní otázku. Ač byl chvíli předtím ochoten vyprávět o své kariéře deset minut bez přerušení, odpoví jediným, strohým slovem. "Ne," zamračí se.
KONEČNĚ. Cadel Evans se po dvou druhých místech dočkal vítězství v Tour de France.
Po selhání na Tour 2009 mu šéfové belgické stáje Omega Lotto naznačili, že příště se bude muset o roli kapitána dělit s mladým Jurgenem van den Broeckem. Zhrzený Evans, přestože v závěru téže sezony titulem mistra světa zlomil své prokletí druhých míst, přestoupil do "druholigové" formace BMC. Tým s americkou licencí, financovaný ze švýcarských peněz, od té doby přetvořil k obrazu svému.
"Letos bylo naše plánování před Tour nebývale důkladné. To mě při závodě uklidňovalo," vypráví. Na jaře vyhrál přípravný závod Tirreno-Adriatico, vynikal v etapách Kolem Romandie. "Má nejlepší formu, jakou kdy měl," tvrdil olympijský vítěz na dráze Scott McGrory, reportér společnosti Fox. Přesto labilnímu muži nevěřili.
"A teď jsem tady, jeden den od Paříže a mám tohle," ukáže v Grenoblu na žlutý dres. Australané mu v duchu hesla "take it easy" někdejší extempore dávno prominuli. Ve chvílích, kdy v Paříži šlape vstříc cíli, panuje v jeho vlasti hluboká noc, ale celá země je vzhůru. Už je to opět "jejich Cadel", konečně hodný svého královského jména.
