Loučil se však už nesčetněkrát, a tak je těžké brát slova o konci u loštického svéráze vážně. Jako by kolo nad ním mělo magickou moc – i když pravidelně mluví o tom, že už nechce závodit, stejně pokaždé přijede na start a roztočí pedály. „V lednu skončím. Nemá smysl pokračovat dál,“ říká ale nyní čtyřicetiletý závodník.
Už po skončení minulé sezony jste zvažoval konec, proč jste se rozhodl pokračovat?
Nakonec jsem si po nějaké úvaze a po debatě s mým sportovním partnerem, který chtěl, abych pokračoval dál, řekl, že ještě rok zkusím jezdit. Rozhodl jsem se tedy pokračovat, ale nevím, jak to bude dlouho trvat. Pořád přemýšlím nad koncem, už mám jiné priority, ale letošní sezonu bych měl absolvovat.
V létě jste tedy měl standardní přípravu jako předešlé roky?
Moje standardní příprava je, že chodím do práce od devíti do pěti a trénuji až pak. Nevydělávám si cyklistikou a už pro mě postrádá smysl, abych se honil s lidmi, kteří jsou za to placení, zatímco já mám na této úrovni jezdit pro zábavu. To nejde. Proto to vypadá na poslední rok a není na co čekat. Podmínky v České republice nejsou a nebudou, je to tu žalostné a bylo to vždycky žalostné. Myslím, že není na co si hrát a už opravdu skončím.
Usnadňuje vám rozhodování, že vám na jaře bude 41 let?
Nejde o věk, ale o to, že mě zatěžuje práce. Mám rodinu a čas potřebuju investovat někam jinam než do ježdění závodů. Je to opravdu náročné, a kdo si nezkusil dělat do pěti, tak neví, co absolvuji za kolotoč. Chodím spát v jednu v noci a vstávám v šest. Já bych to i absolvoval, ale z finančního hlediska je to absolutně nezajímavé.
To jsou logické důvody. Co vás tedy přesvědčilo, že jste na kolo znovu sedl? Musel jste přece mít i nějakou vnitřní motivaci.
Víceméně vnitřní motivace ani nebyla, protože už se nemám kam posouvat. Pokud nemám před sebou cíle a nemůžu se zlepšovat, přestává mě to bavit. V průběhu některých závodů jsem zjišťoval, že mě to nebaví, a postrádalo to smysl. Pořád mám chuť jet po práci na trénink, dát si do těla a vyčistit si hlavu, jak to řeší i spousta jiných lidí. Ale závodění už mě tolik nebavilo a bylo to vidět i v létě na mém projevu. Raději se snažím být doma a vyjet do okolí než trávit celé dny po závodech. Chci, aby mě sport bavil, a poslední dva roky jsem do závodění investoval tolik sil, energie i peněz, že jsem si řekl, že už to nemá smysl. Nakonec jsem do toho šel, ale vůbec nevím, jak se to bude vyvíjet. Zatím cítím, že už to není ono.
Platilo to i pro Uničov, kde jste byl v úvodním dílu českého poháru čtyřiadvacátý?
S tím nemůžu být spokojený, ale už si nemám co dokazovat. I kdybych byl pátý, tak by to smysl nemělo. Drží mě srdce, protože jsem vyrostl v rodině cyklisty, mého táty. Proto jsem ještě schopný jezdit, ale nebude to dlouho trvat a pověsím kolo na hřebík a ani se na něj nepodívám. Znám spoustu takových cyklistů, kteří už na kole nejezdí a věnují se jiným aktivitám.
Jaké závody máte v kalendáři?
Cizinu už vypouštím, nechci se trmácet do zahraničí. Trénuju dost, ale už cítím, že projev v závodě není, nemá mě co motivovat. I kdybych vyhrál, tak se nic nezmění a levnější chleba nebude. Jediné, co mě může motivovat, je prodloužení sportovního života. Ale cíle si nemá cenu dávat, chci odjet důstojně sezonu. A pak uvidím, jak se budou vyvíjet partnerská jednání, ale pokud se něco rapidně nezmění, tak 13. ledna končím. Nemá smysl pokračovat dál.
Takže budete objíždět český pohár a mistrovství republiky?
Chtěl bych, není to daleko a cestování se dá snést. Ale nebude jich tolik jako dřív, byl jsem zvyklý na pětatřicet závodů za sezonu, ale letos jich pojedu tak polovičku.
A světový pohár v Táboře?
Ani kdyby to bylo v Lošticích, tak o to neusiluju. Nemám o to zájem, absolutně!
