Ten příběh vlastně začíná o něco dříve, v září roku 1967. Dvaadvacetiletý Eddy Merckx je už tou dobou dvojnásobným šampionem slavné jarní klasiky Milán - San Remo. Je mimořádným talentem, vykládají o něm. Univerzálem, schopným v budoucnu velkých věcí.
Druhého září 1967 podepisuje přestup z francouzské stáje Peugeot do italské Faemy, kde dostane třikrát vyšší plat a kde má přislíbeno, že se stane jediným lídrem týmu. Následujícího dne oslavuje v Heerlenu duhový dres profesionálního mistra světa. A v prosinci se žení s 21letou Claudine Acouovou, studentkou z Bruselu, dcerou svého kouče Luciena Acoua. Seriózní, přísně vychovanou dívkou z dobré rodiny.
Vijftig jaar geleden: Eddy Merckx trouwt met Claudine Acou https://t.co/c6M637JP3Z https://t.co/ssHvj75Ckh
Vincenzo Giacotto, šéf stáje Faema, zařídí novomanželům líbánky. Coby manažer se Giacotto stará o své cyklisty více než jiní. Nemá diktátorské sklony a ptá se jezdců na jejich názory, než rozhodne. Experimentuje s dietou a s tréninkem, jenž byl úspěšný za éry Fausta Coppiho. Pro tým shání ty nejlepší hotely. Pravda, s jedinou podmínkou. Giacotto je notorickým kuřákem, občas ulehá s cigaretou v puse i do postele. Vyhledává tudíž hotely pojištěné pro případ nenadálé události. Rakovina plic už za dva roky v pětapadesáti letech ukončí jeho život.
Do Merckxových služeb angažuje Giacotto i o osm let staršího Vittoria Adorniho, který s ním má bydlet na pokoji a stát se jeho pobočníkem, mentorem i superdomestikem.
Tři roky závodil Adorni v jednom týmu s Felicem Gimondim, zná tudíž tajemství největšího favorita Gira 1968. Od Giacotta dostává úkol: „Musíš Eddyho poitalštit. Naučit ho italsky mluvit, závodit i myslet.“
Tři kufry? Jsi snad na dovolené?
Když Adorni dorazí se svým jedním kufrem na zimní kemp Faemy na ligurském pobřeží, Merckx už je na pokoji. Zkušený Ital ukáže prstem na Belgičanovy tři kufry, stojící na podlaze, a spustí: „Co to je? Kam si myslíš, že jsi přijel? Na dovolenou? Jestli máme sdílet jeden pokoj, bude mít každý z nás jeden kufr.“
V roce 1965 byl Adorni sám šampionem Gira, ale teď je mu třicet a víc než na osobní slávu už myslí na peníze a zajištění se po kariéře. Ač to Merckxovi nepoví, mladíkovými schopnostmi a energií je ohromen.
„On trénuje nesmírně tvrdě a za každého počasí! Nikdy jsem neviděl takový talent,“ vykládá Adorni Giacottovi. Jen ty sjezdy kdyby vylepšil. Adorni tedy při tréninku jezdí ve sjezdech těsně před Merckxem coby naváděcí „vůz“ a křičí na něj instrukce: „Teď brzdi! A širší oblouk! Akceleruj!“
Merckx dostává k dispozici i další obětavé pomocníky, svoji belgickou „Rudou gardu“. Na jaře 1968 dominuje na etapovém závodě Paříž – Nice, pak na Pekle severu, v Romandii. Je připraven k boji o titul z Gira, na bitvu s Gimondim, Balmanionem, Jiménezem, Ziliolim, Bitossim, Dancellim, Pingeonem, na bitvu s kýmkoliv.
Po prologu vede první rovinatá etapa do Novary. Dva kilometry před cílem se sprinteři rovnají v čele, Merckx jim odjede a vítězí o šest vteřin.
Ta rychlost, ta síla! Elitní spurtéry doslova ponížil.
Eddy Merckx , Giro de Italia ,1968 https://t.co/8KAeglXJm8
Jenže aby takhle exhiboval kandidát celkového titulu? Italská média hned spekulují: „Nepřijel pro titul, ale jen pro etapová prvenství.“
Omyl. Přijel pro obojí.
Přináší na pokoj růžový dres a Adorni mu večer říká: „Zase ho někomu přenecháme, ať jiný tým pár dní kontroluje závod. První těžká etapa do Brescie přijde až za týden.“
Čeká na odpověď. Nic se neozývá.
Po chvíli Merckx řekne: „Ne.“
„Co myslíš tím ne?“
„Proč bych měl ztrácet růžový dres? Giro končí v Neapoli, správně? Budu ho tedy oblékat až do Neapole.“
„Tranquillo, tranquillo,“ usadí ho jeho mentor. „Zklidni se, Eddy. Neplýtvej silami.“
Eddyho srdce divně bije
Ve třetí etapě v Albě tedy Merckx přece jen přenechává maglia rosa Michele Dancellimu z týmu Pepsi Cola. V té samé etapě triumfuje Guido Reybrouck, sprinter Faemy. Manažer Giacotto pořádá při večeři malou oslavu, na kterou přijíždí i jeho přítel, profesor Giancarlo Lavezzaro, šéf kardiologie na Italském institutu sportovní medicíny.
Je tu záměrně. Kvůli Merckxovi.
Týmový lékař Enrico Peracino předtím u lídra Faemy odhalil zhoršenou funkci srdce. Marně pátral po příčině. Giacotto se dohodne s Lavezzarem, že v hotelu udělá cyklistovi kardiogram. Aby ho příliš nevyděsili, podstupuje stejné vyšetření i Adorni. „Preventivní prohlídka, Eddy,“ uklidňuje jej Giacotto.
Lavezzaro prostuduje výsledky a v mysli se mu rozezvučí alarm. Vyhledá Giacotta a ukazuje mu Merckxův kardiogram: „Ty nepravidelnosti naznačují riziko infarktu.“
Stalo se před letyHistorický seriál sportovní redakce iDNES.cz Všechny díly seriálu najdete přehledně ZDE. |
Nazítří před snídaní opakují test. Merckxovi neprozradí proč. „Jen chceme ještě zanalyzovat tvá data po několika hodinách spánku.“ Graf je stále stejný. Měl by odjet do nemocnice a ne na start čtvrté etapy.
Co teď? Stáhneme ho z Gira? Nebo o výsledku před ním pomlčíme? Je v excelentní kondici, z kardiogramů si předtím dělal legraci, stejně by nás nebral vážně.
Nakonec se rozhodnou riskovat. Merckx jede dál. Lavezzaro se vrací domů do Turína a každý den se bojí, že se během etapy dozví zlou zprávu.
S odstupem mnoha let doktor Lavezzaro přizná: „Dnes by Eddyho patrně ani nepřipustili do závodů, nedostal by licenci. Tehdy jsme viděli jen to, že má problém, ale nebyli jsme schopni stanovit přesnou diagnózu bez kardiacké katetrizace, která na Giru nebyla možná. Ukázalo se, že šlo o hypertrofickou kardiomyopatii bez obstrukce. Neprojevuje se žádnými symptomy, ale je při ní riziko náhlé smrti. Tak zemřel fotbalista Curi během zápasu v roce 1977. Nad Eddyho hlavou visel v každém závodě Damoklův meč.“
O tom všem však Merckx nic neví. Šlape dál na Giru, po večerech klábosí s belgickými kumpány z týmu, hrají karty, pojídají sušenky a pijí pivo.
Brzy Adorni zasáhne. „A dost! Všichni ven,“ nařídí ve společenské místnosti hotelu a uspořádá svému svěřenci školení. „Takhle se nedají trávit večery na dlouhých etapových závodech. Eddy, dej si heřmánkový čaj, prohlédni si profil zítřejší etapy a jdi se vyspat. Neobjedeš Itálii tak, že tu budeš tři týdny pít pivo a jíst sušenky.“
The jersey everybody wants ...... #Merckx #Adorni https://t.co/eNzEaGJ6ta
Merckx si tedy zvyká na nový večerní rytmus. Telefonát s manželkou Claudine, čaj, příprava na další den.
„Na ty tvé choutky útočit už 100 kilometrů před cílem horských etap taky zapomeň,“ připomíná mu Adorni některé sáhadlouhé úniky na jarních klasikách.
Dodatečně Merckx jeho péči ocení: „Naučil mě, jak se chovat na Grand Tour i jak si všímat detailů.“
Tre Cime, ledová odyssea
Po sedmé etapě má v Piacenze horečku, opět nepravidelný srdeční rytmus, nemůže usnout.
„Možná bys měl raději odstoupit,“ říká mu ráno Giacotto.
„Nedělejte si legraci,“ odpoví a jde na start.
Eddy Merckx (#Giro 1968) @classicretro @bike_parts_shop https://t.co/WXjQB0JVu1
Dancelli nadále obléká maglia rosa. V prvním horském testu do Brescie vypadá velmi dobře Felice Gimondi, přesto mu vítězný Merckx nadělí 48 vteřin a poráží tu i Dancelliho. Celkově na něj ztrácí půldruhé minuty.
Před etapou na Tre Cime di Lavaredo motivuje Luciano Pezzi, sportovní ředitel stáje Salvarani, svoji hvězdu Gimondiho: „Tady ho odrovnáš!“
Jenže také Merckx si usmyslí: „Tady vyhraju Giro.“
Od startu v Gorizii prší, v Dolomitech fučí blizzard, déšť přechází v měkký sníh, měnící se na silnicích ve vodnatý podklad. Prsty v teplotách kolem nuly omrzají, jezdcům se zle brzdí. Tělo i mysl, bojující s hypotermií, jsou testovány na samý limit. „Dantovské podmínky,“ píšou reportéři.
Deset minut před pelotonem jede skupina uprchlíků. V balíku, mezi všemi favority, se Merckx občas vytáhne na čelo, pozoruje soupeře. Rovněž Adorni sleduje Gimondiho.
Merckx na svého mentora pohlédne: „Teď je ta pravá chvíle?“
„Ještě ne. Uklidni se.“
Jeho pomocník Martin Van Den Bosche na úpatí stoupání na Tre Cime dlouze potáhne tempo. V další zatáčce se Merckx znovu otočí na Adorniho, prosí ho pohledem. Adorni přikývne.
A je to tady. Útok! Co udělá Gimondi? Nic. Je rychle poražen.
V triku s krátkým rukávem a vlněné kšiltovce Merckx šlape se stále stejnou kadencí na převod 42x26, snaží se neměnit rytmus. Dojíždí jezdce odpadající z úniku, ale nemá žádné informace o dění za ním ani před ním.
Teprve když protne cíl, pochopí: Já vyhrál.
Giro d'Italia iconic image 8/8 - Il Cannibale Eddy Merckx sulle Tre Cime di Lavaredo nel 1968. Retwitta per votare. http://t.co/49PrcfjB
Dokázal zdánlivě nemožné. Sám zlikvidoval desetiminutovou ztrátu za únikem, předstihl postupně všechny uprchlíky, ovládl etapu a nakročil k titulu.
Vítězí na Tre Cime o 49 vteřin před Giancarlem Polidorim, nejsilnějším z uprchlíků, a o 54 vteřin před svým mentorem Adornim. Gimondimu nadělí šest a půl minuty.
A teď platí Merckxův zákon
Zoufalý Gimondi se kaje: „Moji přátelé, fanoušci a tým mi tolik věřili. Jak jsem je mohl tak zklamat?“ Veřejně se všem přívržencům omlouvá: „Jsem jen cyklista, Merckx je motorka.“ Potom se italský favorit rozpláče.
„Bylo to jedinkrát, co jsem po závodě plakal,“ prozradí Gimondi po skončení kariéry, zatímco Merckx bude i v rozhovoru pro MF DNES tvrdit: „Byl to můj nejlepší den na kole.“
Giro nyní vede o 3:43 minuty před svým mentorem Adornim, všichni další jezdci ztrácejí nejméně pět minut. Při etapě s horským dojezdem na apeninský Blockhaus si Merckx dlouho jen hlídá největší soky – načež jim stejně zase ujede.
Giro má nekompromisního vládce.
#unjourunchiffre aujourd'hui #77 comme les 77 jours passés en rose par Eddy Merckx sur le #Giro de 1968 à 1974. Un record! Tout comme ses 5 victoires sur cette courses (1968, 1970, 1972, 1973, 1974). https://t.co/ZiokfGirbP
Celkové prvenství slaví na Giru s náskokem pěti minut před Adornim a devíti před Gimondim.
Píše se rok 1968, rok revolučních bouří po celé Evropě. V cyklistice byla právě jedna revoluce dokonána a nový režim byl ustanoven. Platí v něm jediný zákon: ten Merckxův.
Dvaadvacetiletý mladík ovládl na Giru absolutní, bodovací i vrchařskou soutěž.
V následujících letech přidá k tomuto titulu na Giru další čtyři. Pět jich získá na Tour, jeden na Vueltě. Stane se legendou, mnozí jej budou označovat za nejlepšího cyklistu všech dob.
V PRAZE.Eddie Merckx (vlevo) a Patrick Lefevre, manažer stáje Quick Step, při rozhovoru o Giru pro MF DNES v roce 2012.
Ovšem to vše teprve bude.
Na podzim roku 1968 přijíždí Eddy Merckx na šampionát v Imole, aby zde obhajoval titul mistra světa. Ale když v průběhu závodu zaútočí Vittorio Adorni, tak se Merckx, ač šlape v dresu jiného národního týmu, za týmovým kolegou z Faemy nežene.
Je rád, že mu může splatit dluh za Giro.
Adorni nikým neohrožován triumfuje.
