Kdyby se v cyklistice hledala jednotka úspěchu, určitě by jím byl 1 Merckx.
Většina závodníků se, bez urážky, za svou kariéru dostane jen na milimerckxové hodnoty. Největším množstvím momentálně podle všeobecné shody oplývá Tadej Pogačar, i Slovinec má ale zatím s necelou stovkou triumfů k Merckxovým 525 vítězstvím stále daleko.
S jedenácti tituly ze závodů Grand Tour je nejúspěšnějším jezdcem v historii, zároveň vyhrál na třítýdenních podnicích neuvěřitelných 64 etap. 96 dní strávil ve žlutém dresu a 78 dní v tom růžovém.
Ohromující statistiky neberou konce a také jím je od začátku týdne cyklistický svět doslova zaplavený.
Mezi množstvím vzkazů a gratulací vyniká ten od Merckxova syna Axela: „Díky za všechny oběti, které jsi pro naši rodinu udělal, a že jsi tu vždycky byl, abys mě podpořil v těch nejtěžších chvílích. Jsem opravdu vděčný, že jsi můj táta.“
O něco odlehčenější tón zvolil Remco Evenepoel, kterého Belgičané rádi pasují do role Merckxova nástupce. „Doufám, že tě čeká ještě spoustu let ve zdraví. A také doufám, že se nebudeme tak často potkávat u fyzioterapeuta.“
Ukázka z připravovaného dokumentu Nezastavitelný Eddy:
Ráno osteopat, přípitky bez šampaňského
Oslavy Merckxova jubilea zabraly pět dní, „den D“ 17. června ale pojal Belgičan klidně – úměrně svému věku a také tomu, že se stále zotavuje z následků prosincové nehody na kole, po které mu museli vyměnit kyčel.
To mimo jiné znamenalo žádné popíjení šampaňského při přípitcích, kterých během posledních dnů zažil několik, protože stále bere antibiotika.
„Ráno jdu k osteopatovi a zbytek dne vezmu volně. Rodinnou večeři už jsme měli dřív, protože v úterý jsou děti i vnoučata v práci, nebo se učí na zkoušky. A život jde dál,“ popsal s předstihem svůj program pro Het Laatste Nieuws.
V té chvíli už měl za sebou i audienci u krále Filipa, od něhož dostal drobný dar: zarámované fotografie Merckxe se třemi belgickými králi, které legendární cyklista za svůj život potkal.
„První je fotografie s králem Baudouinem na Tour 1971, pak s králem Albertem, když mi udělil titul barona. A třetí s Filipem a žlutým dresem. Je to pro mě velká pocta. Kdo by doufal, že na 80. narozeniny dostane pozvánku ke králi?“ svěřil se minulý týden novinářům.
Sportovní deník La Dernière Heure připravil speciální rozhovor, v němž Merckxovi kladl otázky, které sesbíral od třiceti sportovních hvězd, současných i bývalých.
Mistr světa z roku 2012 Philippe Gilbert se tak například svého krajana ptal, za jaký z dnešních týmů by chtěl závodit. „Umím si sebe představit v UAE, jako Pogačar. Je to nejlepší tým v pelotonu, který má zároveň nejjasnější pravidla,“ měl Merckx jasno bez většího rozmýšlení.
Zároveň ale na otázku jiného belgického veterána Johana Museeuwa, zda by chtěl závodit v dnešní době, odpověděl rázné ne. „Preferuju cyklistiku mých časů. Dnes je vše příliš naprogramované, příliš kalkulované. Někteří jezdci stráví víc času tréninkem než závoděním. To bych nezvládl, na to jsem závodil příliš rád.“
Velkolepé oslavy donutily Merckxe i k bilancování. „Když vezmete metr a ustřihnete z něj 80 centimetrů, už vám toho moc nezbyde,“ připustil. „Chtěl bych, aby si mě lidé pamatovali jako upřímného, věrného jezdce. Jako někoho, kdo ze sebe vždy vydal vše pro vítězství.“
MILÁČEK BELGIE. V roce 2019 startovala Tour de France z Bruselu jako pocta Merckxovi, fanoušci tehdy vítali pětinásobného vítěze závodu mohutnými ovacemi.
A jak by se popsal jediným slovem? „Vítěz.“
Přesto byl zaskočen množstvím pozornosti, které se mu nyní dostalo. Navíc vedle nové oficiální biografie Eddy Merckx: De Ultieme Biografie vyšla tento měsíc také kniha od Het Laatste Nieuws Kanibal.
„Jsem ohromený, kolik lidí se o mě stále zajímá. Myslel jsem, že už musí dávno všechno vědět. Asi jsem nakonec vážně něco znamenal…“
Skromná slova od muže, jehož úspěchy možná zůstanou už navždy nepřekonány.