Kdo by si představil, že obhájce titulu Chris Froome poté stroze, nicméně pevným hlasem řekne: „Můj tým byl skvělý, ale já neměl nohy. Prostě tak to bylo. Žádné výmluvy.“
Kdo by očekával, že po 214 kilometrech drsné pyrenejské zkoušky a po pěti vrcholech se vše změní na posledních 330 metrech?
ROZUZLENÍ. Romain Bardet vítězí, Fabio Aru si jede pro žlutý dres.
Romain Bardet padne za cílem v extázi na asfalt, přešťastný vítěz etapy, hrdina země, den před francouzským státním svátkem nejsilnější muž v Peyragudes.
A Fabio Aru roztáhne ústa do svého širokého úsměvu, mnohými přirovnávanému k oslíkovi ze Shreka, obleče si žlutý dres, který Froomovi právě uzmul, a pronese: „Nevěřil bych, že se tohle na konci dnešního dne může stát.“
Vše, co se odehrálo předtím, bylo přitom filmem režírovaným partou Sky.
Až na poslední minutu.
Na samém počátku tohoto dlouhého dne v Pau ve čtvrtečním dopoledni prší, Pyreneje se ztrácejí za mračnou clonou, týmy vytahují stříšky u svých autobusů, na startu vládnou deštníky a po startu se na špici pelotonu hned usadí Luke Rowe ze Sky, aby převzal kontrolu nad tempem.
Když potom mnohem později nadejde čas záludných průsmyků Port de Bales a Peyresourde, je najednou komando Sky v čele dokonce pětičlenné a tempo, jím diktované, se stává likvidačním.
NEZNIČITELNÍ? Komando týmu Sky.
„Bylo to strašné, brutální,“ uleví si Ondřej Cink.“ „V jednom jediném kopci to Sky roztrhalo a mně tam totálně seklo.“
„Od 70. kilometru se dnes jelo zásluhou Sky na plný plyn,“ shrne dění na trati George Benett z týmu LottoNL-Jumbo.
Z toho se nedá útočit. Anebo?
Ovšem přesně to od britské formace vlastně všichni čekali.
Jistě, Chris Froome před etapou tvrdil: „Budu jako lepidlo přilepený na Arua a Bardeta. Nenechám je najet žádný čas.“ Jenže na trati jsou naopak dva vyzývatelé očima i koly přilepení na Frooma.
Ital jako by s ním byl propojen pupeční šňůrou, takže když Mikel Nieve ze Sky nevybere pod Port de Bales zatáčku a projede rovně na trávu až mezi obytné vozy diváků, vydává se tam za ním nejen muž ve žlutém, ale i Aru. Společně se posléze také vracejí zpět do skupiny favoritů.
Tempo Sky je natolik drtivé, že si Aru v duchu posteskne: Z toho se zaútočit nedá. Místo toho se při stoupání na Peyresourde, patnáct kilometrů před cílem, hraje eliminační hra.
Michal Kwiatkowski určuje tempo ve jménu Sky natolik dlouho a natolik usilovně, že jakmile úkol splní a zpomalí, nohy se mu zastaví a málem začne couvat. Ovšem má odpracováno. Otěže přebírá Mikel Nieve, pak Mikel Landa.
A Froome? Zdánlivě jede dobře, bez potíží. Dokonce v jednu chvíli údajně týmovým rádiem nabádá parťáky: „Můžeme ještě rychleji.“
Už nestačí ani Nairo Quintana, lídr Movistaru, odpadá, pusu doširoka otevřenou, tvář bledou. Letos chtěl Kolumbijec dosáhnout na double Giro - Tour. Michael Rasmussen, kdysi cyklista a nyní novinář, glosuje: „Nebude mít double, nebude mít single, nebude mít letos nic.“
Přesto jich je na vrcholu Peyresourdu pořád pohromadě deset. Landa a Froome ze Sky a osm dalších lídrů svých stájí.
Copak opravdu nikdo nezaútočí?
PIC OF THE DAY presented by @Century21Fr #TDF2017 #TDFCENTURY21 © A.S.O / @JeredGruber https://t.co/xKvCB7atEt
Mikel Landa, poslední zbývající z Froomových pomocníků, má ve tváři stále ten naprosto klidný a seriózní výraz univerzitního studenta (jímž skutečně byl). Ne, to ještě není konec. Ještě je čeká krátký, 2 400metrový výšlap do střediska Peyragudes, opepřený na posledních 500 metrech až dvacetiprocentní rampou k místnímu malému letišti.
„Naše pyrenejská Mur de Huy,“ přirovnají ji organizátoři k proslulé Zdi z jarních belgických klasik.
Že by až tady na nás něco zkusili? Nebo teď konečně přijde Chrisova chvíle, jak jsme se na poradě dohodli, přemítá Landa
Nicolas Portal, sportovní ředitel Sky po etapě vylíčí, že Froome plánoval útok pět nebo případně dva a půl kilometru před cílem, až vycítí správný timing. Poslední možností mělo být 500 metrů před cílem, úpatí strmé rampy.
Pokus o útok George Benetta je zde rychle zpacifikován.
To bychom měli. Tak teď Froome?
Landa se na něj otočí.
A potom to uvidí.
Zbývá 330 metrů. Fabio Aru rozkýve nohy a atakuje, za ním vyrážejí Bardet i další... zato Froome je najednou prázdný, tuhý, nestíhá. Britovy pohyby jsou tak necharakteristické. Poprvé na této Tour ukazuje slabost.
Na 200 metrech se Landa ještě jednou na svého lídra ohlédne. „Chris nebyl hned za mnou, proto jsem se pokusil sám bojovat o vítězství,“ s odstupem času vysvětlí.
Bardet vítězí, Kolumbijec Uran je druhý, Aru třetí, Landa za nimi a čas běží, stále běží, až k užaslému výdechu diváků i reportérů.
Froome to nedokázal. Ztratil žlutý dres! O šest vteřin.
Píšťalky policistů mu uvolňují cestu k týmovému autobusu, čekajícímu na silnici o dalších 200 metrů výš, za ním se žene procesí televizních kameramanů a reportérů.
CO SE STALO, CHRISI? Chris Froome ve dvanácté etapě ztratil žlutý dres na Tour.
Odloží kolo a stroze řekne: „Omlouvám se týmu.“
Romain Bardet se zvedne ze země a vypráví, jak byl v Peyragudes v květnu s rodiči během průzkumu trati dvanácté etapy, jak mu připadalo jako město duchů, ale on si představoval všechen ten křik i slávu.
„Tehdy jsem si pomyslel: Ta cílová rampa je velmi tvrdá. Vyjel jsem ji, ale věděl jsem, že při Tour na ní pojedeme mnohem rychleji. A plánoval jsem, jak se na ní pokusím předvést cosi velikého.“
Fabio Aru se topí v objetí týmového šéfa Giuseppe Martinelliho a ve žlutém dresu se svěřuje: „V životě se máme neustále o něco pokoušet. Já to dnes udělal. Tohle je jeden z nejkrásnějších zážitků mé kariéry. Nosím dres lídra na nejvýznamnějším závodě světa. Emoce jsou nepopsatelné. Oblékal jsem už růžový dres na Giru i červený na Vueltě. Tenhle mi chyběl.“
Nairo Quintana naopak ví, že jeho „sueňo amarillo“, sen o žlutém trikotu, musí počkat další rok.
„Poprvé jsem se letos pokusili o double a nedopadlo to, jak jsme doufali. Občas sázku vyhrajete, jindy ne. Za rok to provedeme jinak,“ slibuje drobný Kolumbijec. Celkově je nyní osmý, ztrácí čtyři minuty a poprvé od roku 2013 nejspíš nepojede na Tour o pódium.
„Nejprve musím nabrat nějakou sílu, kterou teď nemám. Potom se poradíme, jaké budou mé další plány,“ říká loňský šampion Vuelty.
Dřina, bolest a odhodlání dojet do cíle aneb Cyril Gautier za cílem 12. etap Tour na Peyragudes. Více slov netřeba. https://t.co/cLmwaSHG8B
Přijíždí třiatřicátý Roman Kreuziger, aniž by tušil, co se před ním odehrálo. Když se to dozví, nedokáže zastřít úžas: „Aru vede? To je překvapení. Přitom tu nemá k sobě ani zdaleka tak silný tým jako Froome.“
U autobusu Sky si sportovní ředitel Nicolas Portal cosi ostře vysvětluje s Landou. Vyčítá mu snad, že těsně před cílem nepočkal na Frooma? Vzpomínky na Peyragudes 2012, kdy na tom samém místě Froome ujížděl svému tehdejšímu lídrovi Wigginsovi, ožívají.
„Ne, žádné napětí v týmu,“ ujistí reportéry Portal. Landu naopak ocení: „Odvedl dnes velkou práci, jel fantasticky. V závěru etapy se pokusil sebrat ostatním časové bonusy.“
Aru vede nyní celkově o 6 vteřin před Froomem, o 25 před Bardetem, o 55 před Uranem.
Stále jsou to jen drobné. Podstatná zpráva však zní: Slabost obhájce titulu byla zaznamenána. Aura Froomovy nedotknutelnosti na Tour zmizela.
Jens Voigt, rekordman v počtu účastí na Tour a letos expert NBC, nadšeně vykládá: „To bylo fantastické finále etapy! Závod je teď otevřený! Už se nemohu dočkat zítřka.“
U cíle stojí též stařičký žlutý citroen s nápisem 007. Producenti filmového Jamese Bonda si právě Peyragudes kdysi vybrali k natáčení osmnácté epizody Zítřek nikdy neumírá.
Ještě devět zítřků bude mít Tour s letopočtem 2017. Tím se utěšují v táboře Sky. Půl hodiny po etapě, když opadne prvotní šok z náhle zničeného Frooma, britská stáj na Twitter píše: „Gratulujeme Romainu Bardetovi k etapě a Fabiu Aruovi k žlutému trikotu. Závod tím (teprve) začal.“
Hradby jejich pevnosti byly prolomeny, mocná bašta ovšem stále stojí.
Z ní nachystají protiútok.
Páteční druhá pyrenejská etapa do Foix je krátká a úderná.
„Bude to cosi speciálního,“ zve na ni fanoušky George Bennett. „Sto kilometrů, ohňostroj útoků. O něco zázračného se určitě pokusí Contador, možná Quintana, možná Sky. Zůstaňte připojeni.“
Když tu @romainbardet v květnu trénoval, připadalo mu Peyragudes jako město duchů. Když odtud večer po etapě odjíždíme, připadá nám stejně. https://t.co/U5BUNVLHE4
Opouštíme pozdě večer Peyragudes, dlouho po fanoušcích a ještě déle po týmových autobusech. Mrholí, na kraj padá hustá mlha, je zima, nevlídno. Peyragudes už zase připomíná město duchů.
Ale co vše se tu předtím odehrálo.
