Mathieu van der Poel měl rozhodně pro Peklo severu skvělou formu a možná by jej nakonec i vyhrál, kdyby ho nepotkala kupa smůly na Arenbergu, proslulém pětihvězdičkovém úseku, kde se nedá Roubaix vyhrát, ale dá se tam ztratit.
Jenže nešlo jen o smůlu.
Byl to i velký šlendrián týmu Alpecin v souvislosti s materiálem.
Proto v jednu chvíli bezradně kráčel nazpět po svých podél arenberských kostek. Proto se závod proměnil v noční můru trojnásobného šampiona.
Dokázal to! Van Aert prolomil smůlu a po sprintu s Pogačarem vítězí na Roubaix |
Co přesně se 97 kilometrů před cílem stalo?
V nejméně vhodnou chvíli měl Van der Poel defekt. Což se na Arenbergu stává. Jenže peloton byl v tu chvíli rozdělen na dvě části a týmový vůz Alpecinu se ocitl až za tou druhou, kde navíc uvízl za autem druhodivizního týmu NSN, jehož lékař ošetřoval zraněného jezdce.
Cyklistická přirozenost v tu chvíli velí: vem si kolo od týmového kolegy. Však také Jasper Philipsen svému lídrovi hned to své dával. „Necítil jsem se sám moc dobře, a tak mě okamžitě napadlo: Musíš pomoct Mathieuovi,“ popisoval belgický sprinter.
Jenže ouha, Van der Poel po několika metrech zjistil, že Belgičanovo kolo má jiné pedály než jeho.
Tým Alpecin je sponzorován společností Shimano a všichni jeho jezdci používali pedály Shimano Dura-Ace. Jenže Philipsen společně s Florianem Sénéchalem a Jonasem Rickaertem měli pro závod testovaný nový prototyp pedálu. Ten zkoušel během jara i Van der Poel, ale před Roubaix se vrátil ke starému. A ten Philipsenův nebyl najednou kompatibilní.
Odhodil tedy zapůjčené kolo a vracel se ke svému. Pomocník Tibor Del Grosso, který měl sám také defekt, mezitím vymontoval funkční přední kolo ze svého bicyklu a namontoval ho do Van Der Poelova.
Obhájce titulu nasedl, znovu se rozjel... a zase píchnul.
Chaos a zmatek při Van der Poelově defektu:
Alepcin messed it up big time today: VDP took Philipsen's bike on Arenberg but it had new prototype Shimano pedals. 😬 Del Grosso then quickly put his front wheel on Mathieu's bike but he punctured again. Stuff of nightmares.
#ParisRoubaix
https://t.co/koFydD1L4q
„V tu chvíli jsem věděl: to je konec,“ líčil. Než se k němu dostal vůz Alpecinu, nabral více než dvouminutovou ztrátu.
Slouží mu ke cti, že ani potom se nevzdal, divoce naháněl unikající protivníky a po ohromujícím úsilí se dotáhl do skupiny jedoucí půl minuty za Van Aertem a Pogačarem.
Ovšem škoda už byla napáchána.
„Musel jsem vynaložit tolik energie, abych se dostal zpátky do skupiny, že bylo až neuvěřitelné, že jsem se potom ještě mohl pokusit sprintovat o třetí místo a o pódium,“ řekl.
Jasper Stuyven z Quickstepu jej v tomto souboji porazil. Teprve podruhé ve svých šesti startech na Roubaix tak Van der Poel nestál na stupních vítězů.
Nejvíce se pak v souvislosti s ním pochopitelně hovořilo o událostech na Arenbergu. Christoph Roodhooft, sportovní ředitel Alpecinu, poukazoval: „Letos poprvé v historii nesměli týmoví mechanici stát podél kostek Arenbergu s rezervními koly, což Mathieuovu situaci ještě více zkomplikovalo. Zároveň naše auto uvízlo. A potom tu byl ten problém s pedály. Šlo o dlouhý řetězec nešťastných událostí.“
Mathieu van der Poel přijíždí na velodrom v Roubaix.
Jeden z reportérů namítl: „Byla to však i vaše týmová nezodpovědnost, když v natolik významném závodě startovali Van der Poelovi pomocníci s jinými pedály než lídr, ne?“
„To uznávám. A beru vše na sebe. Příště už se to nestane,“ pronesl Roodhooft.
Jen jako velmi slabá útěcha mohla potom lídrovi týmu Alpecin znít šéfova pochvala: „Mathieu jel od svého defektu naprosto skvěle. Myslím, že předvedl jeden z nejlepších výkonů své kariéry.“
Pogačar: Dejme tomu čas a uvidíme
Ani v cíli druhý Tadej Pogačar se rozhodně neměl v neděli za co stydět. Právě naopak, mohl být na svůj výkon hrdý. Přesto po dojetí čišela ze Slovincova obličeje velká rozmrzelost. Pomalu kráčel po trávě velodromu a kroutil hlavou. Na otázku, zda za rok zkusí Roubaix vyhrát znovu, nejprve odvětil: „To teď nemohu říci.“
Tohle vítězství je pro tebe, Michaeli. Jak se Van Aert v pekle dotkl nebe |
Teprve později fanoušky uklidnil: „Doufám, že mám ještě pár let kariéry před sebou. Takže se zkusím vrátit a dát si Roubaix znovu.“
Jeho bilance, která předcházela nedělní bitvě, byla skvostná. V aktuální sezoně byl na klasikách neporažený, suverénně ovládl Strade Bianche, Milán - San Remo i Kolem Flander.
I jeho úsilí na Roubaix přibrzdil defekt, byť k němu došlo už 120 kilometrů před cílem.
Také on musel nahánět půlminutovou ztrátu. A také v jeho případě byl týmový vůz UAE příliš daleko. Panikařil, v jednu chvíli se i rozkřičel na televizní motorku, která podle něj jela příliš blízko. Vzápětí dostal neutrální kolo Shimano a až později přesedl na vlastní.
Absolute carnage on the cobbles 😮💨
Tadej Pogačar, Wout van Aert and Mathieu van der Poel were among the many riders who suffered punctures and bike changes in a scintillating edition of Paris–Roubaix 🤯 https://t.co/A2Z9SH8oOP
„Do čelní skupiny jsem se dostal těsně před Arenbergem a upřímně řečeno, už v tu dobu jsem byl trochu mimo,“ řekl.
Navíc týmoví kolegové, kteří mu pomáhali dotáhnout se zpět, už posléze neměli dost sil, aby se lídra týmu UAE drželi. A po vyjetí z Arenbergu zjistil, že mu chybí rovněž klíčový domestik Florian Vermeersch.
Pád pomocníka Vermeersche:
😥 No te das cuenta de lo que realmente duele una caída en la #ParisRoubaix hasta que ves cosas como esta.
Florian Vermeersch, a besar el pavé. https://t.co/aTgQtbSocc
„Florian se mi ztratil někde v lese,“ zavtipkoval Pogačar za cílem. „Nevím, kam šel, asi měl pád. Od té doby už jsem se o sebe musel postarat sám.“
Dělal to skvěle, s Van Aertem unikli protivníkům, načež se sám pokoušel utrhnout lídra Vismy, ale nepovedlo se. „I ve sprintu jsem ze sebe vydal maximum. Stál však proti mě někdo, kdo už vyhrál i spurt na Champs-Elysées,“ podotkl.
Když opadlo prvotní rozčarování, hodnotil svůj druhý start na Pekle severu přece jen o poznání smířlivěji: „Je to ta nejtěžší jednorázovka, jaká existuje, a já ji jel teprve podruhé. Myslím, že v tak chaotickém závodě jsem si nakonec vedl docela dobře. Dejme tomu čas a uvidíme, co tady v budoucnu dokážu.“
Z posledních deseti monumentů vyhrál Pogačar sedm. A pokaždé stál na stupních vítězů:
In the last 10 Monuments, Tadej Pogačar has always finished on the podium. Not bad either, right? https://t.co/EJq1eFPfmX
Van Aert: Udržujte Michaelovu památku naživu
Cyklista, jenž Pogačara na velodromu přespurtoval, a samým štěstím se rozplakal, později na tiskové konferenci líčil: „Mám pocit, že jsem uzavřel kruh. Konečně jsem dosáhl na vítězství, za kterým jsem se honil tak dlouho.“
Vyprávěl, jak si léta přehrával v mysli scénář, jak spurtuje v Roubaix o titul. „Ten sprint jsem vážně plánoval roky. Zvládl jsem ho vítězně v tolika snech. A před každým dalším startem na Roubaix jsem přesně věděl, jak k němu chci přistoupit.“
Tentokrát proměnil sny v realitu.
Obrovské emoce světových komentátorů při Van Aertově vítězství:
La folle joie provoquée par la victoire de Wout van Aert sur #ParisRoubaix, vue par les différents commentateurs de la course.
📹montage via @RTBFsport https://t.co/E5qysL5W2Y
Van der Poel jej hned za cílem přišel obejmout a Pogačar mu blahopřál: „Byl jsi silnější.“
„Wout si tohle vítězství opravdu zaslouží za to, jak se vždycky vzpamatuje ze všech těch svých neštěstí a nikdy se nevzdává,“ vyzdvihl Slovinec. „Může být hrdinou pro mnoho mladých lidí.“
Belgie prožívala jeho triumf. Svět obletěly záběry z fotbalového stadionu v Mechelenu, kde při ligovém zápase promítali na videostěně koncovku Paříž – Roubaix a celý stadion propukl v obrovský jásot, jaký by nevyvolal ani sebekrásnější gól.
Van Aertův triumf opanoval v pondělí i titulní stránky belgických deníků.
Nešlo jen o to, že konečně vyhrál, jak vyhrál a koho porazil.
Sílu emocí umocňoval tragický příběh, který byl s tímto triumfem propojen. Příběh z roku 2018. Tehdy ještě v dresu druhodivizního týmu Vérandas na Roubaix debutoval a dokončil ho třináctý, ovšem umístění nebylo pro něj vůbec podstatné.
Toho dne totiž přišel o týmového kolegu. O kamaráda.
@Dwarsligger8 Een prachtige overwinning en een mooi eerbetoon aan zijn overleden ploegmaat Michael Goolaerts https://t.co/xfVthVsMr6
„Myslím na Michaela Goolaertse, který včera přišel o život,“ psal den poté v dlouhém postu zveřejněném na sociálních sítích. „O mém závodě si dnes nepřečtete žádné zprávy… protože nejsou vůbec důležité.“
Původně se tehdy těšil na „velkou jízdu“ do Roubaix a potom na dovolenou. Místo toho „všechny mé výsledky z jarních klasik zmizely se smrtí našeho týmového kolegy. Takže svou silniční kampaň končím s velmi hořkou pachutí v ústech,“ svěřoval se.
Oba se znali roky, vyrůstali ve stejném regionu, závodili nejprve jako rivalové, pak coby týmoví kolegové. Van Aert na Goolaertse vzpomínal: „Byl to kluk, který se stále usmíval. Vždycky extrémně motivovaný.“
Start na Paříž-Roubaix byl i Goolaertsovým splněným snem.
„Ještě během závodu jsme spolu mluvili. Říkal, že mi bude pomáhat, jak dlouho to jen půjde,“ popisoval Van Aert.
O následném selhání Goolaertsova srdce, k němuž na trati došlo, týmoví šéfové Van Aertovi během závodu neřekli. Až za cílem se o všem dozvěděl.
„Následující hodiny jsem strávil se svými týmovými kolegy, nejprve v týmovém autobuse a poté v týmovém hotelu v Nazaretu,“ psal. „Snažili jsme se navzájem podporovat a všichni jsme stále doufali v pozitivní znamení. Bohužel to nikdy nepřišlo.“
„Pozdě večer Michael prohrál svou bitvu. Bitvu, kterou evidentně nemohl vyhrát. Slogan závodu zní: Peklo severu vede do nebe. Dnes nevím, co si o tom mám myslet,“ pokračoval Van Aert v dubnu 2018: „Nejenže jsem ztratil fantastického parťáka, ale i dobrého přítele. Se Sarah (manželkou) jsme se rozhodli zrušit dovolenou – ve středu jsme měli odjet na třítýdenní putování podél západního pobřeží USA. V žádném případě bychom si to neužili a já rozhodně nechci zmeškat Michaelův pohřeb.“
Na závěr tohoto velmi dlouhého postu po Paříž – Roubaix 2018 žádal: „Prosím, udržujte Michaelovu památku živou. Pamatujte si ho tak, jak si ho pamatuji já – jako hravého chlapíka s věčným úsměvem. Vždycky bude zdrojem inspirace. Odpočívej v pokoji tam nahoře, kamaráde!“
Na místě, kde Goolaerts na druhém dlážděném úseku závodu upadl, fanoušci postavili malou svatyni s dlažební kostkou na jeho památku.
WVA won the fastest Paris-Roubaix ever 🤯🌪️
Wout van Aert's winning ride was more than 1.1km/h quicker than Mathieu Van der Poel's previous record, set in 2024.
📸 Getty Images https://t.co/i1xEV1GPvY
Ve chvíli, kdy Van Aert vjížděl tuto neděli po boku Pogačara na velodrom v Roubaix, měl naprosto jasno, jaké gesto chce v cíli udělat. Když protínal coby vítěz cílovou pásku a ukázal vztyčeným prstem k nebi, bylo to mnohem víc než jen oslava. Byla to velmi niterná vzpomínka na přítele, jemuž konečně mohl vzdát hold tak, jak si před osmi lety předsevzal.
Květiny, které na stupních vítězů obdržel, poslal Goolaertsovým rodičům.
„Vždy říkal, že vyhraje Paříž-Roubaix pro Michaela,“ vyprávěla v pondělí matka jeho dávného přítele. „Po závodě mi psal ve čtvrt na pět ráno, nemohl spát. Stalo se příliš mnoho věcí, o kterých přemýšlel.“
