Ve 43 letech je nejstarším závodníkem jezdící v ProSeries i WorldTour – nejvyšších divizích světa. Že by to však na drobném Italovi bylo znát? Po sezoně 2024 strávené v týmu Bardiani se rozhodl s profesionální cyklistikou skončit. Vystudoval magistra v oboru sportovních věd, trénoval olympijského vítěze v chůzi Alexe Schwazera a věnoval se dceři Dianě. Z kola však neslezl, týdně najezdil až 18 tréninkových hodin.
„Sledoval jsem, jaká čísla mám v tréninku, když jezdím jen tak bez konkrétního cíle. Nakonec jsem si řekl: Proč to nezkusit, co to se mnou udělá v pelotonu?“ Na začátku dubna tak po roční pauze znovu podepsal kontrakt, tentokrát s konkurenční italskou stájí Solution Tech-Nippo-Rali.
Nestačilo mu to, po tom všem čím si prošel. V roce 2014 při přípravě na monument Kolem Lombardie vletěl ze Stelvia v rychlosti 70 km/h do svodidel kvůli kočce, která mu vběhla pod kola. Zlomil si lýtkovou i holenní kost.
Alessandro Fancellu (vpravo) s Domenicem Pozzovivem v cíli na Dlouhých stráních, zatímco za nimi spurtuje pro čtvrté místo Václav Ježek.
O rok později měl zase těžký pád na Giru a v roce 2019 ho před španělskou Vueltou v Kalábrii smetlo auto. Utrpěl na dvacet zlomenin, podstoupil šestnáct operací a lékaři pochybovali, zda se na kolo ještě vůbec posadí.
Vrátil se. Na levé ruce má však dodnes šrouby s destičkami a kvůli omezené hybnosti ramene musel trvale upravit svůj posed.
„Mám pořád velkou motivaci. Stále na sobě pracuji a snažím se na věk příliš nemyslet. Soustředím se jen na to, jak dokážu tlačit do pedálů, a na to hlavní – radost ze závodění a cestování.“ Předává zkušenosti mladým klukům a radí, jak u cyklistiky vydržet co nejdéle.
Vždyť kdo jiný by měl být mentorem než právě on?
Během jednadvacetileté kariéry prošel osmi týmy, absolvoval 25 Grand Tour, osmkrát pronikl mezi deset nejlepších v celkovém pořadí. Dvakrát byl pátý na domácím Giru.
Právě na Corsa rosa má neuvěřitelných 17 účastí, tam si v roce 2012 dojel pro životní výsledek, když po sólovém útoku ve stoupání na náhorní plošinu Lago Laceno slavil vítězství v osmé etapě. „Byl to vrchol mojí kariéry i nejkrásnější vzpomínka na Giro, kterou si v sobě nesu.“
O deset let později pak s Hirtem dotáhl podceňovanou stáj Intermarché k nečekanému vzestupu. „Máme skvělý vztah. I proto, že jsme pro tým v roce 2022 zajistili historický milník – poprvé měli jezdce v elitní desítce celkového pořadí Gira, a rovnou dva (6. Hirt a 8. Pozzovivo). Pro mě i pro Jana to byl nádherný závod. Jako bychom si předali štafetu, v první polovině jsem byl silnější já a on se trochu trápil. Potom se to obrátilo.“
A letos se zase jednou potkali v pelotonu – dva staří známí na sklonku kariér finišovali bok po boku na vrcholu Pusteven. Typicky předkloněný, s koleny do stran a kývající se ze sedla proťal Pozzovivo cílovou pásku na 11. místě.
Legendární Knížecí cesta na Pustevny. Smrtelné nehody i slavné cyklistické bitvy |
Vyčerpáním si lehl na řídítka a ptal se servismana: „Jsem na pódiu?“
Byl. O jedenáct sekund uhájil třetí příčku. Takový už prostě je, soutěživý, i s o generaci mladšími jezdci svádí vyrovnané souboje.
„Když jsem začínal, byl přístup úplně jiný – zachovat klid a to nejlepší ze sebe vydat až později, ve 25 nebo 28 letech. Dnes jezdci znají své výkonnostní hodnoty už od juniorů, a jakmile přijdou k profesionálům, přesně vědí, na co mají. Proto hned dosahují velkých výsledků.“
A přesto je stále poráží.
„V Česku jsem si to opět užíval, lidé jsou tady skvělí. Snažil jsem se jim předvést to nejlepší. Teď mě čekají italské závody. A co bude dál, se uvidí…“
Ježek i na Pustevnách čtvrtý, Schuran si jistil puntíkyTak jako den předtím na Dlouhých stráních, dojel i v závěrečné etapě na Pustevny na čtvrtém místě. Chtěl využít drobných rozestupů a zkusit zaútočit na nejlepší pětku, favorité však dorazili do cíle těsně za sebou. Přesto 21letý Václav Ježek suverénně uhájil sedmou příčku v celkovém pořadí. „Před začátkem jsem cílil na top desítku. Jak etapy postupovaly, říkal jsem si, že bych to chtěl zkusit posunout do nejlepší pětky. Chyběly vteřiny, ale na Ještědu jsem bohužel ztratil nejvíc času a dopadlo to takhle,“ líčil jezdec hradecké stáje Kasper crypto4me. „V letošní první velké sezoně sám sebe ještě poznávám, učím se a hledám své limity. Ale na dosavadní průběh roku si určitě nemůžu stěžovat, daří se mi.“  Václav Ježek slaví na pódiu v červeném trikotu pro nejlepšího domácího závodníka Czech Tour.  Michal Schuran z týmu United Shipping v puntíkatém trikotu pro nejlepšího vrchaře před startem 4. etapy Czech Tour. Závodníci museli v neděli 15 kilometrů před cílem v Kunčicích pod Ondřejníkem nečekaně zastavit na železničním přejezdu. „Pro nás v úniku to bylo vlastně dobré, protože v ten moment jsme toho už měli plné zuby. To krátké vydechnutí a protřepání nohou jsem docela ocenil,“ smál se Michal Schuran. Jezdec týmu United Shipping byl opět mezi uprchlíky a na vrchařské prémii si definitivně pojistil puntíkovaný dres. „Boj o únik dnes netrval 50 kilometrů, ale vyšel hned na první nástup. Horší byl moment, kdy se začalo závodit na větru a náskok začal padat. Museli jsme trochu přidat, ale když jsme měli k dobru dvě minuty, věděl jsem, že prémii zvládnu a puntíky si pojistím. Pak už po mně nikdo nešel,“ popisoval spokojeně. „Být tři dny v úniku a táhnout tempo je strašně náročné, jsem dost unavený. Ale pro náš tým je to skvělá reklama na největším českém závodě. Tím spíš, že nám nevyšly úplně podle představ ambice na celkové pořadí, jsme maximálně spokojení.“ |
