Patrona extrémního závodu, lichtenštejnského prince Aloise Hereditaryho, který připravil pro jezdce nájezdy do Alp z rakouské, italské, švýcarský i francouzské strany, ale proklínal jen na oko.
V cíli 2160 km dlouhého závodu byl pátý a zářil štěstím. V sedle strávil celkem 147 hodin a zastavoval jen na toaletu.
Letos se rozhodl pro kratší, ale podobně extrémní zkoušku. Bartík se přihlásil na neoficiální mistrovství světa v cyklistickém ultramaratonu, na rakouský Glocknerman 2004.
Na špici Vysokých Taur, na 3797 metrů vysoký Grossglockner, si trouflo 28 jezdců. Závod se startem a cílem v Grazu vyhrál v elitní kategorii do 30 let Rakušan Valentin Zeller za 37:45 hodiny. Bartík, neznámý jezdec z vísky nedaleko Holešova, skončil druhý za 45:30. V celkovém součtu pak obsadil páté místo.
"Hmm. Stejně jako loni," podotkl osmadvacetiletý cyklista.
Bartík, bývalý rekordman jednorázového závodu Celou Českou republikou (1111 kilometrů dokázal zvládnout nonstop za 41:32 hodiny), je maximalista. "Vítězství by bylo lepší. I když se na "Gross" muselo hned dvakrát, myslím, že mi to moc nejelo."
Měl jste krizi? Chtěl jste vzdát?
To ne. Miluju horské závody, ale pocity při zdolávání Grossglockneru nebyly nejlepší. Rakouský závod byl hodně o prudkých výjezdech.
Na rozdíl od loňska jste měl za sebou stálý doprovod. Ta jistota za zády vám musela zajišťovat klid.
Bylo to příjemné. Loni se "uvařené" auto muselo vracet domů, tentokrát všechno klaplo bez problémů.
Před vrcholným závodem vás opustila forma. Jak jste se vrátil do pohody?
Dva týdny před závodem jsem se v rámci přípravy rozhodl pro účast na čtyřiadvacetihodinovce ve Třech Studnách. Po šesti hodinách jsem ale kvůli špatnému počasí odstoupil. Bylo lepší vzdát než onemocnět a odhlásit Glocknermana. Závody v Rakousku byly vrcholem sezony.
A pak jste nedojel Drásalův maraton z Holešova do Žop... Co vámvadilo na domácí trati?
Nejsem žádný specialista na horská kola. Vadí mi prudké sjezdy na nestálém povrchu. Navíc jsem spíš cyklista - samotář. Nemám rád ani při tréninku, když se musím kvůli sparingu omezovat. Maratony na silnicích jsou pro mě ideální. Většinu závodu jedete sám, bojujete sám se sebou, kolem vás jen příroda... Ono se vlastně na tak dlouhých tratích vlastně ani spolupracovat nedá.
Evropské maratony už nejezdíte sám, v Rakousku startovala Hana Ebertová. Jak si vedla?
Znamenitě. Vyhrála ženský závod za 50 hodin 15 minut, přijela o deset hodin dříve, než byl odhad pořadatelů.
