Jedenáct kilometrů před cílem sobotního stoupání do Piancavalla rázně zaútočil, rychle setřásl dotírajícího Felixe Galla, předjel všechny uprchlíky a šlapal si pro páté etapové prvenství z letošního Gira. „Na posledním kilometru jsem zpomalil, abych si ten okamžik vychutnal. Bylo to nádherné,“ líčil.
Před cílovou čárou políbil snubní prsten i fotografii manželky Trine a dvou dětí, kterou vozí na řídítkách. Pak rozpřáhl ruce rovnoběžně se silnicí, po vzoru Marka Pantaniho, když na stejném místě v roce 1998 triumfoval. Toho Pantaniho, jehož rekordní čas na slavném kopci Vingegaard právě překonal.
Tohle bylo mé razítko na růžový dres, vážení.
Kdybych opouštěl Giro sice vítězně, ale zároveň fyzicky na kolenou a potřeboval bych týdny, abych se dal zase do kupy, nebylo by to dobré. Jenže já na kolenou rozhodně nejsem. Cítím se až překvapivě dobře.
