Byl to dojemný moment na startu posledního monumentu sezony.
Všichni cyklisté do jednoho vytvořili na klání Kolem Lombardie špalír pro dva muže, kteří jsou do jisté míry symbolem poslední generace cyklistických profesionálů. Pro Vincenza Nibaliho a Alejandra Valverdeho.
Oba tihle velikáni se letos rozloučili s bohatými kariérami.
Už není cesty zpět. Jak se loučili velikáni Nibali a Valverde a co s nimi bude dál |
Nibali jako vítěz všech tří Grand Tour a mnoha klasik, Valverde jako mistr světa a jeden z nejlepších klasikářů své éry. Poslední tečku spolu s nimi přidal i další bývalý mistr světa a vítěz čtyř monumentů Philippe Gilbert.
Teď se k této trojici přidal i muž s více zkušenostmi, než má kterýkoliv z nich.
Cyklista, který se mezi profesionály pohyboval šílených 30 let.
Davide Rebellin, věčný cyklista.
Na druhořadém jednodenním závodě Veneto Classic na kopcovitém severovýchodě Itálie se skoro doma Davide Rebellin v 51 letech rozloučil s kariérou. Kariérou, která byla všechno, jen ne nudná.
„Jsem rád, že jsem dostal tak skvělou příležitost říci sbohem na domácích silnicích. Během těch 190 kilometrů ze mě prýštily emoce, teď budu mít určitě dost času ohlédnout se za dobrými i špatnými časy, které charakterizovaly mou kariéru,“ uvedl.
I on měl před startem svou chvíli slávy. Minutu stál před pelotonem s neklidným úsměvem. Vždycky byl hodně plachý a ani v 51 letech ho to neopustilo.
V závodě, ve kterém třeba šestý dojel Mathias Vacek, a jistě tak udělal radost svému novému týmu Trek, dorazil Rebellin do cíle na 30. místě. Jako nejlepší z italského kontinentálního týmu Work Service Vitalcare Vega.
„A tak končí to krásné dobrodružství plné emocí a úžasných vzpomínek, které budu navždy nosit v srdci,“ pravil poeticky. „Děkuji všem, kteří mě provázeli od prvního šlápnutí do pedálů.“
Jen kdyby ten jeho příběh nebyl tak rozporuplný...
EPO na olympiádě
Už v roce 1992 Rebellin svou kariéru odstartoval.
Dlouho předtím, než se vůbec narodila velká část současného pelotonu. V letech, kdy cyklistika rozhodně nepatřila mezi nejčistší sporty na světě.
Začátky neměl moc jednoduché. Byl součástí silné italské generace v čele s Markem Pantanim, Michelem Bartolim, Franceskem Casagrandem nebo olympijským vítězem Fabiem Casartellim.
„A ve srovnání s nimi jsem výsledkově dost zaostával. Možná i kvůli své povaze – byl jsem hodně plachý a trvalo mi, než jsem dokázal najít své místo v týmu,“ řekl.
Na začátku nového tisíciletí ho ale našel. V době, kdy se na vrcholu držel Lance Armstrong, on patřil mezi nejlepší klasikáře světa. Třikrát vyhrál Valonský šíp, v roce 2004 dokonce vyhrál Amstel, Valonský šíp i Lutych – tedy nejprestižnější ardenskou trojkorunku.
Krvelačný vítěz, krvelačný trest. Jak žije vyobcovaný Armstrong |
Italští novináři ho překřtili na Trebellina.
„Byla to nejkrásnější etapa mé dlouholeté kariéry,“ vzpomínal s nostalgií v očích.
Rebellin tehdy slušně zvládal i etapové závody, vyhrál třeba Paříž-Nice nebo etapu na Giru. Během té éry pobral většinu ze svých nakonec 61 triumfů v profipelotonu.
Jenže vyjmenovat jen výčet jeho úspěchů, a přitom neříct B, to by nebylo fér. Rebellinova kariéra (podobně jako ta Valverdeho) má totiž jednu velkou slabinu.
Na olympiádě v Pekingu si dojel za Samuelem Sánchezem pro stříbrnou medaili. Převzal si ji na stupních vítězů, užil si oslavy, než v dubnu 2009 dostal dvouletý zákaz činnosti. Zjistilo se, že na hry nepřijel úplně nejčistší, v jeho těle se objevilo nechvalně známé EPO.
🎙 Décla / 🇮🇹 Davide Rebellin : "J'ai été innocenté par la justice italienne, mais je n'ai pas récupéré la médaille olympique. Mais pour moi, c'est comme si je l'avais encore."
— Renaud Breban (@RenaudB31) October 23, 2022
(📷 : Getty Images) pic.twitter.com/DGArNQQMUE
Stříbro tak získal Fabian Cancellara, bronz Alexandr Kolobněv.
Spolu s Rebellinem komisaři chytili i jeho týmového kolegu Stefana Schumachera. Na rozdíl od něj a mnoha dalších se ale k nekalým praktikám Ital nikdy nepřiznal.
„Dlouho jsem nemohl uvěřit, že se to děje, vždy jsem si myslel, že se stala chyba. Proto jsem pořád trénoval, abych mohl hned začít zase závodit, kdybych byl omilostněn. Ale byly to těžké chvíle, v té době jsem se taky rozváděl. Celkově vzato mě to asi posílilo,“ řekl.
Přišel o olympijské stříbro, o ženu, dva roky nezávodil, a když se chtěl vrátit, nebyl o něj zájem.
Zavřené dveře
Dříve přitom Rebellin jezdil za velká jména.
Nejprve za FdJ, poté za Liquigas a dlouhé roky za Gerolsteiner, jeden z nejlepších týmů té doby. Teď byl ale najednou personou non grata, na rozdíl třeba od Valverdeho, jehož dvouletý zákaz startů mu fanoušci hodně rychle zapomněli.
Rebellin vlastně druhou šanci nikdy pořádně nedostal.
Až do konce kariéry se mezi worldtourovou smetánku nepodíval, byť třeba čtyři roky jezdil za polské CCC, které v té době bylo druhodivizní. Jinak ale reprezentoval spíše týmy s omezeným rozpočtem a závodil převážně doma v Itálii.
Když se pak CCC dostalo na Giro, v zákulisí se šeptalo o tom, jak divokou kartu dostalo jen s příslibem, že se na závodě Rebellin neobjeví.
TRIUMF V BARVÁCH CCC. V dresu polského týmu se Davide Rebellin potkal i s Josefem Černým nebo Janem Hirtem.
„Doufal jsem, že budu znovu přijat. Že některé dveře zůstanou otevřené, ale nebylo tomu tak. Ať už u některých organizátorů, nebo i manažerů týmu,“ říká otevřeně.
V posledních letech už se potloukal v prapodivných týmech sponzorovaných obskurními společnostmi z Chorvatska nebo Kuvajtu. I tak vydržel až do 51 let. Proč?
„Částečně kvůli tomu trestu na olympiádě. Chtěl jsem se vrátit a pořád jsem doufal, že si ještě zazávodím za velký tým a třeba ukončím kariéru na velké klasice, kterou jsem v minulosti vyhrál. Ale týmy mi zavíraly dveře před nosem. Možná i to mě pohánělo, abych si kariéru prodlužoval,“ vyprávěl.
Loni se přitom zdálo, že je s ní opravdu konec, když si v 50 letech na memoriálu Marka Pantaniho zlomil nohu.
„Nikdy jsem si ale nechtěl nechat diktovat svými zraněními konec kariéry. Nechtěl jsem končit se zlomenou nohou. Chtěl jsem být vzorem pro své mladší týmové kolegy, vzdávat se nic nemá,“ líčil.
Prošel dlouhým rehabilitačním procesem, aby se v červnu na pár měsíců připojil k pelotonu.
Teď konečně svou kariéru doopravdy uzavírá.
Jako polarizující postava světové cyklistiky. Jako jezdec, který sice tři desetiletí bavil fanoušky a vyhrál mnoho prestižních závodů, ale taky jako člověk, který pro mnohé navždy zůstane podvodníkem, jehož kariéra není hodna jakýchkoliv oslav.
