V písečném moři, kde všichni čekali rozhodující ataky a hodně běhání, Hník pořád ležel. "Přitom se mi v písku jezdilo dobře," divil se.
Jenže na úvod mu ve výjezdu uklouzlo zadní kolo a než se sebral, zabrzdil i soupeře za sebou. Pak zase kamera Hníka zabírala na terénním hrbu v objetí se zábranou u trati.
"A asi v polovině závodu mi jeden soupeř zkřížil v písku cestu a spadl jsem znovu," popisoval dvacetiletý jezdec týmu Sunweb Revor. "Mrzí mě to, výsledek není moc dobrý."
Možná se o něj připravil hned na začátku. "Tam jsem se vyťal," přiznal Hník. Dopředu ho totiž hnala i touha po prémii, kterou vypsal reprezentační trenér Stanislav Bambula. Kdo bude první v první zatáčce, dostane ode mě 55 eur, slíbil závodníkům.
Hník je má v kapse, ale v hlavě smutek ze zpackaného závodu. "Startoval jsem ze druhé řady a Belgičan mi tam zkřížil cestu," říkal letošní bronzový medailista z mistrovství republiky. Tam se propadl snad až na 15. místo. "Pak se mi ale otevřela díra a vypálil jsem. A to jsem udělal chybu, měl jsem zůstat v poli a prokousávat se postupně dál."
V polovině druhého kola navíc začala Hníka bolet hlava. "A vůbec nevím proč," dumal pak. "Po dvou kolech jsem to rozdýchal, ještě jsem asi pět nebo šest lidí dojel a ujel jim. Ale už to bylo ztracené."
Že by ovšem závod, stejně jako reprezentační kolega Radek Polnický, nedokončil, na to nepomyslel. Vzdát mistrovství světa v Belgii, navíc coby závodník belgické formace, prostě nešlo. "Rozhodně jsem chtěl bojovat až do konce," ujistil. "Prostě jsem se přemotivoval. To se stává a jedeme dál."
