A hned za svým si může přečíst jméno slavného Itala Domenika Pozzoviva, borce otřískaného nejslavnějšími závody světa, který prošel několika worldtourovými týmy.
„Je to neuvěřitelné – a není to jen on –, stále je to hodně čerstvé. Možná jsem si ani vůbec nedokázal představit, že bych takový závod někdy dokázal vyhrát, natož v mém věku,“ připouští čerstvě jedenadvacetiletý cyklista hradecké stáje Kasper crypto4me, za kterou jezdí teprve od začátku letošního roku.
Přitom až dosud byl Ježek považován především za velmi talentovaného cyklokrosaře s mezinárodními úspěchy. Ve své zatím krátké, ale úspěšné kariéře navazuje na svého otce, rovněž Václava, jenž hlavně v první dekádě tohoto století patřil k domácí špičce jak v cyklokrosu, tak v závodech horských kol.
Vingegaard není neporazitelný. Koho semele Blockhaus, první horský test Gira? |
Silniční cyklistice jste si víc začal věnovat v minulé sezoně, letošní je premiérová v jedné z nejlepších domácích stájí. S jakým přáním jste do Řecka odjížděl?
Přiznám se, že ambice na vítězství v něm určitě nebyly – i proto, že v Kasperu působím teprve prvním rokem. Jel jsem tam především pro zkušenosti a před sezonou jsem měl za to, že spíš můžu uspět na domácích závodech nebo o lepší výsledky v zahraničí bojovat v menších závodech.
Dopadlo to skvěle. Výsledek dobře zvolené přípravy?
Když jsem se dozvěděl, že Řecko pojedu, tak jsem tréninky upravil a asi jsem se připravil kvalitně. V téhle konkurenci, která tam byla, jsem s takovým výsledkem nepočítal. Možným snem bylo zkusit zabojovat o bílý trikot (pro nejlepšího mladého jezdce), ale ani s tím, že bych ho získal, jsem moc nepočítal.
Zřejmě i proto, že moc zkušeností s tak náročnými etapovými závody nemáte. Kolikátý ve vaší kariéře byl?
V elitní kategorii vlastně opravdu první. Dosud jsem jel jen jeden menší v Česku, ale v něm šlo spíš o to si zazávodit, ani se tomu snad nedalo říkat, že je etapový. Pak už jen další s reprezentací. Minulý rok v Polsku, pak Závod míru v Česku a asi největší pro mě byla loňská Tour de l’Avenir pro jezdce do třiadvaceti let. Tam jsem ale byl rád, že jsem do cíle vůbec dojel. Bylo to pro mě minulý rok těžké, fyzicky jsem na tom nebyl tak dobře.
A letos je to jinak?
Od začátku jsem se cítil mnohem lépe. Bylo to vidět i na výsledcích, zadařilo se mi v Českém poháru. Ale závod na pět dnů v elitní kategorii, s dlouhými etapami a ve skvělé konkurenci, o které jsem dopředu věděl, to byla opravdu novinka.
Ježek ukončil cyklokrosovou sezonu, kvůli kolenu se nezúčastní ani MS |
Připomněl jste délku etap, jedna měřila přes dvě stě kilometrů. Pro vás také novinka?
V závodním tempu jsem jel dvoustovku teprve podruhé v životě. Poprvé na loňském mistrovství republiky, ale tam to byl rovinatý závod, který jsme odjeli za čtyři a půl hodiny. V Řecku to bylo s výrazným převýšením, na trati jsme byli nějakých šest hodin, což pro mě bylo něco nového. Popral jsem se s tím ale dobře, nohy fungovaly.
Dovezly vás až k celkovému prvenství. Kdy jste začal věřit, že by vám něco takového mohlo vyjít?
První dvě etapy jsem nějakou energii mohl ušetřit a čekal jsem na třetí. Po ní sice následovala čtvrtá, královská, která měla rozhodovat, ale nad tou jsem v té chvíli ani nepřemýšlel.
Třetí vám opravdu vyšla a dala základ pozdějšímu vítězství. Jak probíhala?
Podařilo se mi držet v popředí, a když jsem viděl, jak se to tam začíná dělit a že nás tam zůstalo asi jen dvacet, tak jsem zjistil, že na tom asi nejsem tak špatně. Nebo možná přesněji řečeno líp, než jsem čekal. A když jsme přejeli kopce a já jsem na bonifikaci na nějakém 185. kilometru pobral bonusové vteřiny a ve virtuálním pořadí šel do bílého dresu, tak mi to dodalo další energii. Možná i proto jsem mohl v závěrečném spurtu bojovat o vítězství. Sice to nevyšlo, ale i druhé místo bylo super.
Václav Ježek na trati cyklokrosového mistrovství světa v Táboře v závodě do 23 let
A už zmíněná etapa čtvrtá, královská?
Do ní jsem šel s vědomím, že mi třetí opravdu sedla a že chceme uhájit bílý dres. Jenomže i v ní se nám jelo dobře a pod závěrečným kopcem jsem si byl jistý, že opět mám dobré nohy. Navíc v té chvíli už bylo jasné, že kromě udržení bílého dresu mám i šanci na dres celkového lídra závodu.
Rozhodovalo se v náročném stoupání. Jak jste se s ním popasoval?
Byl jsem sice na svém téměř limitu, ale věděl jsem, že na odpadnutí z háku to není. Nakonec jsem vydržel celý kopec, i když měl skoro dvacet kilometrů, pro mě také novinka. Navíc v posledních třech kilometrech už jsem věděl, že dosavadní lídr celkového pořadí odpadl a že virtuálně jdu do dresu lídra. Povzbudilo mě to, dojel jsem třetí a získal jsem další tři bonusové vteřiny do celkového pořadí.
Měl jste před sebou poslední etapu a velkou šanci. Přišla nervozita?
Trochu už ve chvíli, kdy jsem před ní převzal trikot nejlepšího jezdce. Člověk přemýšlí, aby se něco nepředvídatelného nestalo, nepokazilo, aby nepřišla nějaká krize. Soustředit jsem se ale dokázal.
Nebuďte jako on! Cyklisty na Giru nepochopitelně ohrožoval „fanoušek“ |
Spal jste dobře?
Během noci jsem se párkrát probudil, ale naspal jsem toho dost, ráno jsem jsem byl dobře naladěný a ani s jídlem jsem neměl problémy.
Cíl pro závěrečnou etapu byl asi jasný.
Šli jsme do toho samozřejmě s tím, že chceme můj dres uhájit.
Jak složité to bylo?
Dost, hned od začátku. Do nějakých dvaceti kilometrů byly dvě sprinterské prémie s bonifikačními vteřinami, které jsme sice nepotřebovali, abych je získal já, ale aby je nezískali borci, kteří byli v celkovém pořadí za mnou. Povedlo se to a stále jsme drželi ten můj jedenáctivteřinový náskok. Proto jsme věděli, že i kdyby ji Pozzovivo, který byl před etapou druhý, vyhrál, tak mu bonifikace na mě stačit nebude.
A závěr, kterým jste korunovali velké vítězství?
Od té chvíle jsme chtěli být v hlavní skupině a v klidu dojet. Tým odvedl skvělou práci, hlavně Pepa Černý, který hlídal, a zbytek týmu se pak v čele pelotonu staral o tempo, aby nemohl nikdo ujet. Stejně jako o náskok skupiny, která byla před ním. Naštěstí větší problém nepřišel, vyšlo to, jsem za to všem z týmu vděčný. Pro mě příjemné překvapení.
Jen několik týdnů poté, co jste musel kvůli zranění předčasně ukončit cyklokrosovou sezonu, aniž jste absolvoval mistrovství světa.
Bylo to náročné období. Začátek cyklokrosové sezony mi totiž vyšel skvěle. V domácích závodech jsem držel tempo s Michaelem Borošem a věděl jsem, že když se mi daří proti tak zkušenému borci, tak i výkonnost v zahraničí bude dobrá. Na mistrovství Evropy se to potvrdilo, dojel jsem pátý, přitom skoro celý závod jsem jel o vítězství. Pak jsem se ale začal trápit s kolenem, před domácím šampionátem už jsem musel improvizovat a střídal dny volna s lehčími tréninky. Dokonce jsem váhal, jestli vůbec jet, ale protože to pro mě byl poslední závod za mou domácí boleslavskou stáj, tak jsem jel.
Ideálně to nevyšlo, titul jste nezískal...
Zpětně jsem si trochu vyčítal, že jsem jel. Připravený jsem sice byl dobře, ale když nefunguje koleno, tak se těžko závodí. Nechci shazovat výkon Kryštofa Bažanta, který mě porazil, jel skvělý závod, ale já jsem nemohl prodat to, co ve mně bylo. Takový je sport a k výhře jsem mu gratuloval. V takovém rozpoložení jsem ale sezonu dojíždět nechtěl. Předčasně jsem ji ukončil, na mistrovství světa jsem nejel, protože jsem věděl, že bych tam nepodal výkon, jaký bych chtěl.
Jak dlouhou pauzu si koleno vyžádalo?
Týdny, kdy jsem se věnoval jen regeneraci.
Giro d’Italia 2026: program, přehled a výsledky etap, Češi na startu |
Neovlivnilo to přípravu na silniční sezonu?
Začátek těžší byl, ale tréninky mi sedly, určitě k tomu přispěla dobrá regenerace. Jak ukazují nynější výsledky, asi to byl správný postup.
Až do této sezony jste byl považován hlavně za cyklokrosaře. Co nyní?
Do minulého týdne bych všem stále opakoval, že cyklokros je pro mě na prvním místě. Po tomhle výsledku to nedokážu říct tak jistě, musím si to sám srovnat. Teď to vidím tak, že do září dám všechno silnici, od října maximum cyklokrosu.
Co vás čeká dál v sezoně, která se pro vás zatím vyvíjí tak dobře?
Několik vrcholů. Jedním z nich určitě bude mistrovství republiky, kterému ale už za dva týdny předchází Závod míru do 23 let. A rád bych se dostal do sestavy našeho hradeckého týmu pro srpnový etapový Czech Tour, což je největší závod na českém území.
