Jako první v písečné pasáži zaútočil van der Poel a více než dvě kola jel v sólovém úniku.
Když se zdálo, že by dlouhý útok mohl dotáhnout i do zdárného konce, dorazil k němu van Aert a o několik stovek metrů dál to byl naopak on, kdo šlapal osamoceně na čele.
A pak přišel ještě part Pidcocka. Připojil se k Belgičanovi a v posledním okruhu se ho několikrát pokoušel setřást. Van Aert se však nedal, nápor odrazil a dojel si pro vítězství.
Středeční závod série Telenet Superprestige v belgickém Diegemu přinesl parádní podívanou. A také potvrzení: dominance tří cyklokrosových králů trvá.
VELKÁ TROJKA. Wout van Aert na čele závodu v Diegemu. Za ním je Mathieu van der Poel a Tom Pidcock.
Když se po silniční sezoně vraceli do bahna, volili spíše opatrná slova. Nebyli si jistí, jak na tom budou.
I tehdejší cyklokrosový lídr Eli Iserbyt je vyzýval: „Jsem na ně zvědavý, nic zadarmo jim nedáme.“
Jenže realita? „Jsou prostě někde jinde,“ říká nyní Iserbyt, a snad i proto v Diegemu tak usilovně slavil čtvrté místo. Jako by si uvědomoval: Když jsou oni na startu, lepší výsledek připadá v úvahu jen stěží.
Kdo si jejich návrat naopak užívá, jsou fanoušci a pořadatelé.
Samozřejmě, zejména v Belgii je v zimě cyklokros sportem číslo jedna, a i tak by na něj chodily tisíce lidí.
„Když ale dorazí velká trojka, prodáme o deset až dvacet procent vstupenek víc,“ liboval si Tomas van den Spiegel, jeden z pořadatelů pondělního závodu Světového poháru v Gavere.
A ta atmosféra! Třeba když v Diegemu domácí van Aert zabral a dotahoval se na čelo, z řevu diváků šel mráz po zádech. Někteří zapálili pyrotechniku, vše ještě umocňoval večerní termín a start pod umělým osvětlením.
„Něco úžasného,“ uznal i Pidcock.
Vzájemně se ženou vpřed
V dosavadní cyklokrosové sezoně je z velké trojky nejúspěšnější van Aert, jenž šest startů přetavil ve čtyři prvenství. Van der Poel má z osmi závodů o jeden triumf méně a Pidcock v jedenácti kláních slavil dvakrát.
KRÁL JE ZPĚT. Belgičan Wout van Aert si jede pro vítězství v cyklokrosovém Světovém poháru v Dublinu.
I oni přiznávají, že když se potkají na startu, hledí spíše jen na sebe.
„My tři jsme výkonnostně dost u sebe,“ povídá van Aert. „Zejména s Mathieuem si vzájemným soupeřením dodáváme sílu. Jeden druhého chceme překonat, nechceme prohrát. Díky tomu ze sebe vydáme to nejlepší.“
Což byl přesně případ i závodu v Diegemu.
Když se van der Poel dvěma soupeřům vzdálil a měl náskok i více než deset sekund, van Aert na chvíli ztrácel víru.
„Vlastně jsem to už chtěl vzdát,“ líčil. „Poněkolikáté jsem písečnou pasáží projel špatně. Mathieu v ní naopak získával. Říkal jsem si, že snad začal létat.“
Jenže pak se před ním na dlouhé rovince v dáli mihl modrý dres van der Poela. Dodal mu sil, řekl si, že úhlavnímu rivalovi se přece nevzdá.
„Otočil jsem knoflíkem, a když jsem ho měl na dohled, zase jsem začal věřit,“ popisoval.
Dotáhl se na čelo. Byl úplně vyždímaný, ale přesto ještě v sobě našel zbytky energie a pásku proťal jako první.
„Tohle nemůže být zdravé,“ soukal van Aert ze sebe mezi hlubokými nádechy v rozhovoru do televizní kamery. „Ale jsem rád. Byl to závod o charakteru, o vůli.“
Třetí van der Poel naopak litoval: „Ze začátku jsem využil toho, že se mi dařilo v písečné pasáži. Snažil jsem v ní udělat rozdíl, jenže jsem neměl nohy na to, abych náskok udržel až do cíle. Teď si odpočinu a v Loenhoutu (30. prosince) do toho půjdu znovu.“
Stejně jako jeho další dva soupeři.
Cyklokrosová sezona ještě nabídne řadu takovýchto soubojů. Ten největší by mohl připadnout na začátek února, kdy se v nizozemském Hoogerheide koná mistrovství světa.
Jenže dorazí tam všichni tři?
Van Aert i van der Poel už prohlásili, že se do boje o duhový trikot vydají. První jmenovaný bude usilovat o čtvrtý světový titul, van der Poel dokonce o pátý.
„Je to celkem blízko mého domova,“ říkal van Aert. „Pojede se na trati, kde jsem se stal mistrem světa do 23 let. A i teď budu mít nejvyšší ambice. Stejně motivovaný ale bude i Mathieu, pro něj to bude vyloženě domácí trať.“
Pidcock své definitivní rozhodnutí zatím neoznámil.
„Šampionát je dost pozdě,“ přemítal Brit, obhájce loňského vítězství, v polovině prosince. „Silniční sezona je pro mě mnohem důležitější. Chtěl bych se na jaro dobře připravit, abych byl konkurenceschopný zejména na monumentech. Takže to mám tak, že ho nejspíš vynechám. Ale ještě jasno nemám.“
Třeba ho přesvědčí i účast jeho dvou rivalů.
