Dodnes si to vybavuje. Byl začátek roku 2014, on stál u hrazení a sledoval jednu z nejúžasnějších bitev, jakou cyklokrosové mistrovství světa kdy zažilo. Promočený a promrzlý držel v nizozemském Hoogerheide palce tátovi proti Zdeňku Štybarovi.
Marně, český jezdec tehdy svého velkého soka porazil a stal se potřetí světovým šampionem.
Thibauovi Nysovi, synovi slavného Svena, tenkrát bylo 11.
„Odmala jsem s tátou jezdil na závody. Když to šlo, stál jsem vedle trati a fandil mu. Naštěstí toho i dost vyhrál,“ směje se 20letý mladíček. „A teď se role obrátily.“
Za hrazením nyní stojí táta a sleduje první úspěchy svého potomka. Sven má v synově příběhu vlastně trojjedinou roli. Je otcem, taky trenérem a rádcem, občas i mechanikem. Nys a Nys, to je minulost, přítomnost i budoucnost cyklokrosu.
A nejde o nijak mimořádnou věc.
Merckx, Zabel, Backstedt, Van der Poel, Van Poppel, Knetemann, Roche, Dekker, Knaven. Všechno velká cyklistická jména z historie, která měla nebo mají pokračovatele. A ti se často ocitají pod neúměrným presem, jsou pod pečlivým drobnohledem.
„Fakt, že je mým synem, má pro Thibaua mnoho výhod,“ říká legendární Sven. „Ale pochopitelně to s sebou nese i nevýhody, které lidé často nevidí.“
Syn má na co navazovat
Thibau byl odmala v centru dění. Nysova rodina je v cyklokrosem naprosto poblázněné Belgii roky středem zájmu. Rozvod rodičů, první kilometry na kole, první závody, přítelkyně. Cokoliv, co dělá, je v Belgickém království pod lupou.
O famílii dokonce vzniká i dokumentární seriál DNA Nys, který má už čtyři řady.
„Média jsou kolem mě odmalička. Já vlastně ani neznám jiný život, nemám to s čím srovnávat. Nedokážu říct, jestli je to dobré, nebo špatné. Pro mou přítelkyni bylo určitě těžší se s tím srovnat,“ vypráví mladý cyklista.
On sám se se zájmem i obřími očekáváními pral vždycky statečně. Už v juniorech se stal mistrem světa. V minulé sezoně pak vyhrál skoro všude, kde startoval, získal i světový titul do 23 let. A teď už vlétl do dospělé kategorie.
Ovládl hned první závod Světového poháru v kariéře – kraloval ve Waterloo. Minulý týden vyhrál taky na náročném Koppenbergcrossu, což byl dojemný moment. Jeho táta právě tady triumfoval devětkrát. I proto Thibau při průjezdu cílem symbolicky ukázal všech deset prstů.
„Chtěl jsem to udělat od té doby, co tady táta vyhrál naposledy. Snil jsem o tom, a že se to povedlo? Neuvěřitelné. Den, na který nikdy nezapomenu,“ usmíval se.
K cyklokrosu ho přitom nikdy nikdo netlačil, ať to zní jakkoliv. „Nebyla to nutnost. Dokonce jsem na docela pokročilé úrovni hrál tenis, ale cyklokros byl vždycky mou první láskou. Od dětství mě to k němu táhne. Nikdy jsem netoužil po tenisové kariéře, ale po té cyklistické,“ má jasno.
Že ho s tátou srovnávají a vždycky srovnávat budou? Tak to prostě u sportovních rodů bývá, je to přirozené, Thibau s tím počítá a dokáže se s tím vyrovnat. Byť má pochopitelně na co navazovat.
Táta je dvojnásobným mistrem světa, sedminásobným králem Světového poháru, devětkrát se stal mistrem Belgie.
„Je na něj obrovský tlak, ale výsledky nejsou nejdůležitější. Hlavně aby měl pěknou kariéru. Snad si z našeho sportu odnese důležité životní hodnoty – naučí se pracovat s nezdary a prohrami, s žárlivostí, naučí se nové jazyky, týmovou práci. To jsou mnohem důležitější věci než tituly. A to vás žádná škola nenaučí,“ míní Nys starší.
Jeho syn už má za sebou pochopitelně i nepovedené závody a fiaska. O víkendu třeba nedojel evropský šampionát v Pontchâteau. „Ale rychle se s tím srovnal, hodil to za hlavu, což obdivuju. Já sám jsem se negativních věcí v kariéře dokázal zbavit mnohem později než on,“ uznává táta.
Zatímco Thibau je na začátku kariéry, Sven rád a často přemýšlí o své minulosti. A pro syna má jediné přání.
„Aby ničeho nelitoval. Kdybych měl celou kariéru absolvovat znovu, chtěl bych ji úplně stejnou. Já mu můžu už jen poradit, ale je to dospělý muž, rozhoduje se sám a má před sebou vlastní cestu,“ říká.
Jak úspěšná bude?