„Zřejmě jsem byl maličko přemotivovaný, asi už trošku slepnu. Prostě jsem zvedl hlavu z časovkářského posedu a koukám, že mezera mezi dvěma plůtky je jinde, než jsem čekal.“
Sotva několik desítek metrů od místa pádu sledoval závod Starkův kolega a kamarád Jiří Ježek. Asi největší hvězda české paracyklistiky přitom na konci srpna při spurtu silničního závodu na mistrovství světa v americkém Greenville zažila ještě tvrdší pád, po němž dokonce několik hodin bojovala o holý život. „Taky mi pak Jirka hned psal, prý: A já si myslel, že jsem to vzal za nás za všechny a alespoň na pět let dopředu,“ vzpomíná s úsměvem.
Přidá sedmou účast?Své první paralympijské hry absolvoval Michal Stark už v Barceloně 1992. Od té doby se největšího svátku handicapovaných sportovců zúčastnil ještě pětkrát, naposledy v Londýně 2012. K pěti účastem na letních hrách je totiž nutno připočíst i zimní hry v Lillehameru 1994, kde se novopečený zastupitel Jenče představil v lyžařských disciplínách. Sedmi paralympiád (v případě, že se kvalifikuje do Ria de Janeiro 2016) se prozatím žádný postižený sportovec nezúčastnil! |
Ještě téhož dne večer si Michala Starka, novopečeného zastupitele středočeské obce Jeneč, vzali do parády chirurgové ve Střešovicích. „Pan doktor Kubela odvedl perfektní práci, už druhý den jsem se postavil na berle. Srovnali zlomenou pánev, zpevnili ji titanovými dlahami a sešroubovali. Takže mám v těle další památku,“ konstatuje veterán, jehož v sedmi letech připravil o levou nohu náklaďák.
A ani ne měsíc po strahovském pádu plánuje návrat na kolo. „Rychlost regenerace je v mém věku opravdu obdivuhodná,“ kroutí Stark hlavou během série cvičení se sličnou fyzioterapeutkou. „Doktor to vidí na prosinec, ale já si první vyjížďku naplánoval už na listopad. V tomhle jsme s Jirkou Ježkem podobní, on se z toho svého šíleného karambolu taky dokázal vylízat neskutečně rychle.“
Není důvod skládat zbraně
Ke „spěchu“ má důvod – vedle silniční cyklistiky se totiž věnuje i té dráhové. „Nemůžu si dovolit být delší dobu bez zápřahu. Tělo by zlenivělo, a ono by mě to bez kola ani nebavilo,“ konstatuje současný závodník Giant Cycling Teamu, který předtím reprezentoval pražskou Duklu, a poznamenává: „Trenéři mi tam mockrát říkali: Šmajdo, ty prostě stavíš na hlavu všechna pravidla a metodiky.“
V příští sezoně má Stark každopádně o motivaci navíc. Nejen kvůli oslavám padesátin. „Vím, že jsem po paralympiádě v Londýně prohlásil, že nevím, co bych dělal v jednapadesáti letech v brazilském Riu. Jenže od té doby už mě to trošku nahlodalo. Za rok je šance se tam kvalifikovat, a tak si říkám, proč to nezkusit. Někde vzadu v hlavě to tam každopádně je,“ přiznává.
Michal Stark
Konec v profesionální cyklistice zatím Stark navzdory nedávnému pádu neplánuje. „Dokud tělo drží a pořád stačím mladým, nevidím důvod skládat zbraně.“ Podaří-li se mu projít těžkou paralympijskou kvalifikací, má před sebou přinejmenším další dvě sezony.
A ani pak neplánuje cyklistiku opustit. Rád by třeba pokračoval v organizaci Křivoklátských vyjížděk nebo podpoře Stark Cycling Teamu. „Nadále se hodlám angažovat i v občanském sdružení ‚Ano, ano‘, kde jsem garantem projektu ‚Sport pomáhá‘. Můj úraz navíc přerušil připravený projekt cyklokroužku pro děti doma v Jenči. V sousední Hostivici je navíc nově v zastupitelstvu bývalý vynikající desetibojař a kamarád Robert Změlík. Třeba spolu něco vymyslíme,“ zakončuje Michal Stark.
.
