Tolik si Wojciech Pszczolarski přál na Grand Prix Prostějov konečně vyhrát bodovací závod. Letos získal polský dráhový cyklista v této disciplíně bronz na mistrovství světa v Číně a teď chtěl dopřát radost i prostějovskému oddílu, za který už čtyři roky jezdí.
Jenže betonový ovál místního velodromu jako by pro něj byl zakletý. Před půl rokem tu po pádu přišel o dva zuby. Tentokrát se dlouho rval alespoň o bronz, nakonec ale skončil pátý. „Je to pro mě špatný výsledek. Chtěl jsem vyhrát a přinejhorším být na pódiu,“ přiznal šestadvacetiletý sympaťák Pszczolarski a solidní češtinou se ochotně pustil do interview.
Na bronzového Itala Scratezziniho jste ztratil jen pět bodů. Co chybělo?
Myslím, že jen trochu štěstí. Bohužel na posledním spurtu jsem zůstal zavřený. Pak už nemělo smysl se někam tlačit, abych se nedostal do nějaké nebezpečné situace.
Vypadáte hodně zklamaně...
Je to pro nás moc důležitý závod, protože ho pořádá náš tým SKC Tufo Prostějov. Není to samozřejmě mistrovství světa ani Evropy, ale je to závod první kategorie, který se počítá do rankingu UCI. Proto je potřebné do něj sbírat body, abychom mohli startovat na mistrovství světa.
Letos jste získal bronz na mistrovství světa v Číně, takže celkově prožíváte super rok, ne?
Super začátek roku. Dva týdny po mistrovství světa jsme tu na dráze v Prostějově měli závod Grand Prix Českého svazu cyklistiky a v bodovacím závodě, v kterém jsem měl čerstvě medaili z Číny, jsem spadl. Byl jsem strašně rozedřený a měl jsem zlomené dva zuby. Ještě nepříjemnější ale byla pauza a těžko se mi vracelo do formy. Stále ji hledám, ale už mám pocit, že to směřuje k něčemu dobrému.
Jak se vlastně stalo, že polský reprezentant závodí zrovna za Prostějov?
Domluvili jsme se s Michalem Mráčkem (šéftrenér klubu), který mě chtěl v týmu. To vůbec nevadí, že je to český tým a my jsme Poláci.
To jistě ne, myslel jsem to tak, že v Polsku je ve sportu přece jen více peněz.
Víc peněz ve sportu možná je, ale polská cyklistika je na kontinentální úrovni Tufo Prostějov strašně špatná. Polské kontinentální týmy nejsou tak dobře organizované jako ty české. Pro nás je tedy lepší jezdit tady. Jsem tu už čtyři roky a jsem spokojený.
Měl jste podíl i na příchodu vašeho reprezentačního kolegy Adriana Teklinského?
Adrian bydlí v Opoli jako já a známe se několik let. Viděl, jak se mi tu v týmu líbí, tak se rozhodl také přijít do Prostějova. Teď je tu druhý rok a nelituje. Letos udělal skvělý výsledek, stal se mistrem světa ve scratchi, takže máme v týmu dvě medaile z mistrovství světa.
Jak často do Prostějova jezdíte?
Z Opole je to padesát kilometrů k hranicím a odtud dalších sto kilometrů do Prostějova, takže je to kousek. Většinou ale trénujeme doma a přijíždíme hlavně před závody. Bydlíme tu jednu dvě noci a vracíme se domů.
Máte čas poznat i město a okolí?
Za ty čtyři roky už Prostějov dobře znám, s týmem jsme byli pozvaní i na radnici. Ale není to tak, že bych ostatní kluky z reprezentace prováděl. S národním týmem sem jezdíme na závody každý rok a vždycky se jdeme večer projít do centra. Už je nemám čím překvapit, všechno znají.
