Zisk titulu mu ve spojitosti s výbornou formou a výsledky posledních týdnů a měsíců vynesl účast na olympijských hrách v Tokiu.
„Nějaké drobné náznaky, že by to mohlo takhle dopadnout, byly chvíli před šampionátem, ale jinak to beru jako velmi příjemné překvapení,“ netají šestadvacetiletý borec, jenž barvy hradecké stáje obléká od roku 2016.
Skoro se dá říct, že vám k olympiádě pomohl covid a odložení her o rok, protože právě ten letošní vás zastihl ve výborné formě. A také že budete v české výpravě patřit k těm nejpřekvapivějším členům. Co vy na to?
Že to možná asi tak bude, opravdu se do poslední chvíle nedalo čekat, že bych v nominaci být mohl. Že se tak stalo, ale není jen moje zásluha, beru to jako výsledek práce celého týmu. Všichni na tom jsme výkonnostně velmi dobře a dokážeme si navíc skvěle pomoci.
Na olympiádu jedete společně se Zdeňkem Štybarem a vaším stájovým kolegou Michalem Schleglem. Oba za sebou už mají světové etapové závody, olympiáda bude další vrchol jejich kariéry. Co pro vás?
Zatím určitě nejvýš.
K nominaci vám hodně pomohl titul mistra republiky v závodě s hromadným startem. Jaký to byl z vašeho pohledu závod?
Opravdu tvrdý a stál hodně sil. Na druhé straně ale cítím úlevu, že se nám podařilo vyhrát. Cením si všech vítězství, protože čím déle závodím, tím víc se přesvědčuju, že vyhrát je stále těžší. Výhry letos přicházejí, ale titulu mistra republiky si cením asi nejvíc.
Obsadili jste první dvě místa, za vámi dojel váš stájový kolega Dominik Neuman. Je to splněný plán?
Ano. Chtěli jsme být v čelné skupině v početní převaze. To se nám teda sice nepodařilo, protože z Topforexu tam byli tři (Petr Klabouch, Karel Camrda a Slovák Matúš Štoček), ale i já spolu s Dominikem jsme na tom byli dobře. Věděli jsme, co máme dělat, a věřili si.
Kdo byl z vašeho silného týmu před závodem v pozici lídrů, na které by se mělo jet?
Adam Ťoupalík a Lojza Kaňkovský, kteří měli čekat na případný spurt, pokud by se dojíždělo do cíle hromadně.
Co vy ostatní?
My jsme to měli zkoušet a skákat do úniků. Chtěli jsme to ostatním znepříjemnit, což se nám podařilo.
O výsledku závodu výrazně rozhodl únik, který se zrodil velmi záhy. Věřil jste, že by mohl únik dojet až do cíle? Přeci jen se vzhledem k rovinatému profilu čekal právě hromadný dojezd.
Všichni říkali, že to je jednoduchá trať, ale mně se to příliš nezdálo. Kopec, který na okruhu byl, zase tak jednoduchý nebyl, i když se jel jen sedmkrát. Nám hodně nahrávalo, že v pasážích, kde se mírně stoupalo, tak to bylo po větru. Dolů jsme naopak jeli proti. Navíc jsme dobře spolupracovali a náš únik se soupeřům musel sjíždět opravdu špatně. Hned jsem si říkal, že máme šanci.
Kdy jste si definitivně řekl, že to opravdu vyjde?
Když jsme získali náskok šesti a půl minuty, tak se to trochu zastavilo, možná nás zkoušeli dojet. Po chvíli ale náskok znovu začal narůstat a to už jsem nepochyboval.
Do finiše o český titul jste šli tři, Vy dva a Daniel Turek. Jaká byla taktika?
Já jsem se snažil Danovi nastupovat, Dominik ho hákoval a měl za úkol ho případně přespurtovat.
Den po závodě jste se dozvěděl, že za měsíc budete závodit v Tokiu. Co vás čeká do té doby?
Nejprve polská etapová Solidarnosc (začala včera – pozn. autora).
Tam se ale pojede, stejně jako na šampionátu v Bánovcích nad Bebravou, po rovině. Jenomže olympijský závod v Tokiu bude vyloženě pro vrchaře. Co s tím?
Týden po Polsku jedeme v Rumunsku Sibiu Tour. Dvě etapy se dojíždějí na kopec, jedna má skoro dvě stě kilometrů. To bude výborná příprava, věřím, že tam pojedeme v dobré formě.
A s jakým cílem?
Jsem realista, na nejvyšší příčky asi myslet nemůžu. Jde o trať, kde sice jsou kopce, ale mezi nimi úseky po rovině, šance i pro klasikáře tam je značná. Cílem je zajet dobrý závod a dobrý výsledek.
O pár dnů později pojedete jako jediný Čech olympijskou časovku. Co chystáte na ni?
To ještě nevím, ani nevím, na jaké trati se pojede, je to moc čerstvé.
