Jak bolela bronzová euforie?
Byl to hrozně těžký závod, ale byl to můj velký cíl, soustředil jsem se na něj od půli sezony. Dal jsem tomu všechno, byl jsem na spoustě soustředění ve výšce s cílem mít tady tu medaili. Jsem rád, že jsem to dokázal.
Co bylo na závodě nejnáročnější? Nadmořská výška, technika, dva zkušení soupeři?
Mně výška vlastně problémy nedělá, já se v ní cítím dobře. Poprvé jsem v ní trénoval, připravoval se, vůbec jsem necítil, naopak jsem se cítil velmi dobře v kopcích. Akorát že trať byla poznamenaná deštěm, klouzalo to a tam jsem ztrácel. Jinak si troufám říct, že bych vydržel s Absalonem i Schurterem.
Ale pokaždé jste ve sjezdu po kořenech ztrácel.
A pak bylo hrozně těžké je dojíždět, to bych musel být o dost lepší než oni a to určitě nejsem. Ale s výkonem jsem velice spokojený, medaili mám a to byl můj cíl.
Co vám ještě chybí ke zlatu? Roky zkušeností? Kilometry?
V polovině sezony jsem vyměnil trenéra, to byl velký skok a nevěděl jsem, co přesně od toho čekat. Už se těším na nový trénink, budu absolvovat úplně jinak zimní přípravu a doufám, že budu růst. Stále jsem ještě mladý, Schurter s Absalonem jsou o dost zkušenější než já, jsou silní, ale já se na jejich úroveň snad časem dopracuju.
Jak dlouho jste se pral s myšlenkou na trenérskou rošádu?
V hlavě jsem ji měl tak dva měsíce a nebylo to vůbec jednoduché. S Milanem jsem spolupracoval hrozně dlouho a nebylo jednoduché mu to říct. Ale prostě jsem potřeboval změnu. Milan mě sice dostal tam, kde jsem, byl jsem za to rád, ale já jsem potřeboval další skok výš, proto jsem se odhodlal.
Už se píše: Ondřej Cink, nástupce Jaroslava Kulhavého. Jak se vám to poslouchá?
Určitě hezky. Ale já doufám, že Jarda ještě na špici zůstane, v této sezoně ukázal, že tam patří, vrátil se. Akorát mu prostě nesedla ta výška, jinak je výkonnostně na tom stále velice dobře.
