Už už se zdálo, že se Tadej Pogačar z šestého místa průběžného pořadí Tour vyšvihne skutečně až na příčku první. Úvahy expertů, jak mohou v lavalské časovce sáhnout po žlutém dresu Wout van Aert nebo Julian Alaphilippe, totiž rychle vzaly za své.
Belgický šampion v této disciplíně Van Aert, kterého před etapou favorizoval na post nového lídra závodu dokonce i jeho věčný rival van der Poel, se za cílem tvářil, jako by mu právě ulítly včely.
Že je velmi zklamaný, ani nemusel říkat.
„Chtěl jsem dnes zaútočit na etapové vítězství i na žlutý dres, ale neměl jsem na to,“ sdělil.
Také Julian Alaphilippe, jenž před pátou etapou ztrácel na vedoucího van der Poela pouhých osm sekund, brzy pochopil, že se jeho báječná jízda z předloňské časovky v Gapu opakovat nebude.
„Záhy po startu mi došlo, že mé nohy nemají vůbec dobrý den. Ale i tak jsem do toho dal všechno, co ve mně bylo,“ svěřoval se.
Za Pogačarem zaostal na 27 kilometrech o 1:11 minuty. Van Aert o 30 sekund. A evropský šampion Stefan Küng o 19 sekund. Švýcar jen nevěřícně kroužil hlavou, jakým stylem ho Pogačar porazil.
Co se týče top favoritů celkové klasifikace, někteří z nich byli po pondělních pádech rádi, že jsou rádi.
„Abych pravdu řekl, cítím se na hov... Pořád dost vnímám svá zranění,“ přiznal Primož Roglič. „Naštěstí se to aspoň trochu zlepšuje.“
Časovkářská ztráta na krajana: 44 sekund.
A Geraint Thomas po své anabázi s vyhozeným ramenem?
„Nepřipadal jsem si právě stoprocentně, ale na nic se nechci vymlouvat,“ povídal Velšan. „Zajel jsem nejlepší možnou časovku, jaké jsem byl za daných okolností schopný.“
Ztráta na obhájce titulu: 1:18 minuty.
Jistě, ještě musíme zmínit Richarda Carapaze. Ovšem v jeho případě na rozdíl od dvou dříve jmenovaných platí, že individuální souboje proti času mezi jeho silné stránky nepatři. Ztráta: 1:44 minuty.
„Stále chci jet o titul,“ ujistil nicméně Ekvádorec.
Na hranici možností
Ani Mathieu van der Poel se nepovažuje za odborníka na časovky. Jen považte, před Tour seděl v sezoně na časovkářském speciálu, ať už v závodě nebo v tréninku, pouze jednou, při zahajovací etapě závodu Kolem Švýcarska.
Tehdy na 11kilometrové trati dojel pětadvacátý s odstupem 38 sekund na vítězného Künga, i když nutno dodat, že si nesáhl až na dno sil.
Ve středu byl údajně mentálně připraven, že v časovce odevzdá svůj žlutý dres. Ještě v úterý večer novinářům tvrdil, že se tak s vysokou pravděpodobností stane.
„Ale stoprocentně o něj bude bojovat,“ ujišťoval Petr Vakoč.
Kdyby jen bojovat. Van der Poel se o něj rval do roztrhání těla. Zatímco o Pogačarově středečním výkonu psali komentátoři, že byl snad z jiné planety, v souvislosti s van der Poelovou jízdou připomínali mnohokrát vyslovené tvrzení, že žlutý trikot vám dává křídla.
„Dokázal jsem se dnes dostat za hranice svých možností v časovce,“ usoudil Nizozemec.
Už pouze on byl na trati. Pogačar za cílem čekal. Po čtyřech předchozích etapách měl na něj van der Poel v celkovém pořadí náskok 39 sekund. Zbude mu z něj něco?
Ano! Osm sekund zůstalo lídrovi týmu Alpecin Fenix k dobru. Žlutá je barva naše, mohou si nadále říkat v druhodivizní belgické stáji.
Pogačar uznale pokýval hlavou: „Dobrá práce, Mathieu.“
„Byl jsem opravdu blízko žlutému dresu a bylo by moc hezké ho získat,“ začal vzápětí Slovinec sdělovat reportérům.
No tak, Tadeji, kápni božskou. Usmál se. „Ale jsem vlastně superspokojený, jak to dnes všechno dopadlo a že Mathieuovi žlutá zůstala. O moc líp už to pro mě dopadnout nemohlo.“
Jinými slovy: jen ať si chlapci z Alpecinu ještě další dva dny brání žlutý dres, než peloton vjede do Alp, kde by se měl nejcennější trikot překulit na Pogačarova ramena a do vlastnictví týmu UAE Emirates.
S van der Poelem jsou kamarádi, občas si vyměňují názory i na Instagramu.
„Tadej je skvělý kluk. Co dnes dokázal, bylo úžasné. Mohu říct jen ‚chapeau‘,“ vykládal van der Poel. „V mých očích je teď největším kandidátem na titul v Paříži. Způsob, jakým coby jezdec pro celkovou klasifikaci vyhrál tuhle víceméně rovinatou časovku, byl ohromující.“
A co se týče vlastního výkonu...
„Překvapil jsem sám sebe,“ řekl van der Poel. „Vážně, jsem na sebe hrdý. Byl to jeden z mých nejlepších dnů na kole.“
Kdo nám přiveze disk z Andorry?
Nutno říci, že stáj Alpecin Fenix učinila pro jeho setrvání ve žlutém dresu maximum možného... a občas i zdánlivě nemožné.
Manažer týmu Christoph Roodhoft se na poslední chvíli rozhodl, že chce mít pro van der Poela do časovky špičkové disky Princeton CarbonWorks a společně s předním kolem Aerocraft Aeox Titan je koupil za 3800 eur.
Problém spočíval v tom, že zmíněné disky sehnali (podle informací listu Het Nieuwsblad) až u jezdce Ineosu Camerona Wurfa, který měl zrovna jedny nepotřebné doma v Andoře a byl ochotný se jich za rozumnou cenu zbavit.
Otázka zněla, kdo je narychlo během úterka přepraví po 900kilometrové trase z Andorry do Lavalu. Nakonec k této pouti přesvědčili nizozemského hoteliéra Marka Puttera, působícího v Pyrenejích. Během úterka odtud absolvoval 10hodinovou cestu do hotelu stáje Alpecin na Tour.
Mechanici pak tvrdě pracovali až do půlnoci.
Roodhoft zajistil pro van der Poela navrch i novou aerodynamickou přilbu značky Lazer Volante, kterou používá tým Jumbo-Visma. Navíc zvolili speciální přezutí. „A taky jsme měnili řidítka, trochu jsme je zvedli,“ popisoval lídr Alpecinu.
Když van der Poel to vše spojil s vlastním nesmírným odhodláním a silou, žlutý výsledek se dostavil.
Snahu o co největší časovkářskou dokonalost pochopitelně vyvíjel také Pogačar, jenže ten na ní na rozdíl od Nizozemce nepracoval v řádech dnů a hodin, nýbrž týdnů a měsíců.
Na březnovém Tireenu - Adriatiku byl Slovinec se svým časovkářským výkonem spokojen. Ale proč by nemohl být ještě lepší, usmyslel si, a uchýlil se na testy a tréninky do aerodynamického tunelu.
S experty se poté dohodli na změně časovkářské pozice.
Jenže ouha, v následujících týdnech Pogačar zjišťoval, že nedokáže tlačit na pedály svého speciálu stejně mocně jako dříve. Co s tím? Při časovce v závodě Kolem Baskicka v dubnu postrádal rytmus, byl v ní o 28 sekund pomalejší než Roglič.
Týden před Tour se tedy vrátil k pozici z Tirrena a hned se cítil lépe. Což následné impozantní vystoupení na trati do Lavalu jen potvrdilo.
Letošní Tour sice ještě nepřekonala žádný vrchol vyšší než 293 metrů nad mořem, první opravdové hory jsou stále před nimi, přesto má jezdec s výsostným číslem 1 na dresu už velmi solidní náskok na předpokládané největší konkurenty z řad elitních vrchařů.
Půldruhá minuta jej dělí v celkovém pořadí od pánů Urána, Rogliče a Carapaze a ještě o trochu více od Thomase.
„Těžko říct, jaká bude má forma ve velkých kopcích, ale podle krátkých intervalů a časovky mohu říci, že má kondice je superdobrá a nohy jsou víceméně stejné jako loni,“ zvěstoval Pogačar na tiskové konferenci.
Teď je na soupeřích, aby se s jeho převahou pokusili něco udělat.
„Útoky budou v horách přicházet každý den,“ očekává. „Bude to těžké, ale tak už to bývá, buď útočíte, nebo se bráníte.“
Zase se usmál. Nevzbuzoval dojem, že by jej očekávaný scénář velkých horských bitev kdovíjak děsil.
Naopak, vypadal jako kluk, který se těší na zajímavou hru. Až bude všechny ty útoky odrážet. Až si možná i on sám tu a tam zaútočí. Až Tour 2021 dostane v Alpách ještě větší grády.