Nic neobvyklého, dá se říct. V minulé dekádě si to zažil Chris Froome, když závodu dominoval se strojovou přesností, a nespokojené fanoušky slýchal v letech 2022 a 2023 i Jonas Vingegaard.
Proto také Dán nyní apeluje: „Nemusíte Tadejovi fandit, ale nebučte na něj! Takové chování by nemělo být ve sportu akceptované. Proč chodíte na závody, abyste pak někoho vypískali? Když neumíte podporovat, zůstaňte doma.“
Pogačar si aspoň navenek z nelibě znějící zvukové kulisy nic nedělá. „Vždycky budu mít nějaké kritiky,“ uvědomuje si. „Ale v tenisu nebo fotbalu je to ještě mnohem horší. Proto si vždy vzpomenu na Novaka Djokoviče, jakou nesmyslnou nenávistí si musel procházet, jen protože byl nejlepší.“
Ale jelikož ani Slovinec nemá svatou trpělivost, nezapomene si rýpnout. „Všem, kdo na mě bučí, vzkazuji: Dodává mi to ještě víc síly.“
Jak Pogačar opět srazil Vingegaarda. Zkoušeli jsme vysílačky a nevěděl jsem nic |
Jakmile ovšem dojede Pogačar do cíle etapy a bučení utichne, začnou se ozývat otázky. „Je taková převaha normální? Je možné, aby podával podobné výkony a zůstal čistý?“
I to zaznívá téměř na každé Tour. Cyklistiku stále pronásleduje její temná minulost a Pogačar svými výkony, které berou dech, jen přidává skeptikům a pochybovačům palivo.
Třeba když v 6. etapě vylétl na Tourmalet v nejrychlejším čase historie a dosavadní rekord překonal o dvě minuty. Jenže všichni, kdo vidí za Pogačarovým pyrenejským výkonem něco nepřirozeného, jaksi zapomínají, že Vingegaard byl na vrcholu jen o 30 sekund pomaleji a dosavadní rekord překonalo ještě dalších osm jezdců.
JEŠTĚ SPOLU. Moment při stoupání na Tourmalet, kdy byl Jonas Vingegaard ještě na zadním kole Tadeje Pogačara.
„Hodně jsme zapracovali na výživě, také teď dokážu udržet tělesnou teplotu mnohem nižší než dřív. Ale něco z toho jsou prostě geny, a ty se těžko vysvětlují,“ krčí rameny Slovinec.
„Kdybyste viděli Tadeje, jak na sobě pracuje, mluvili byste jinak,“ vzkazuje pochybovačům Pogačarův parťák Tim Wellens.
„Tadej je jezdec, který vyhrál genetickou loterii. K tomu strašně tvrdě trénuje, a ještě je extrémně motivovaný,“ nabízí vysvětlení Oliver Naesen z Decathlonu. „V intenzitě, jako jede Tadej pětačtyřicet minut, já zvládnu šlapat dvě minuty. Šílené! Nedokážeme to pochopit, protože porovnáváme jeho výkony s tím, co dokážeme my.“
Merlier má hattrick, Bittner skončil na zemi. Závěr etapy zdramatizovaly nástupy |
A většina dalších profíků se s ním shoduje. „Chápu, že si lidé kladou podobné otázky. Za to si může cyklistika svou minulostí sama. Ale Tadej je zkrátka skvělý jezdec a zatím neexistuje žádný důkaz nebo odůvodněný předpoklad, který by naznačoval, že něco není v pořádku,“ myslí si Tom Dumoulin.
„Když už někoho nařknete z dopingu, měli byste mít nějaký důkaz. A ten zatím nikdo nepředložil,“ připomíná další bývalý profík Thijs Zonneveld.
Takové argumenty nicméně vášně příliš neuklidňují, a tak se Pogačar musí obrnit, protože podpora se bude s univerzálním projevem nesouhlasu mísit podél trati nejspíš až do konce závodu. „Není to moc příjemné, dokonce až trošku otravné. Ale zároveň to znamená, že děláme něco správně,“ přemítá Wellens.
A pak je samozřejmě ještě nutné vzít v potaz specifičnost francouzských fanoušků. „Reagovali by stejně, kdyby se v takové pozici ocitl francouzský jezdec? Myslím, že ne,“ podotýká mistr světa z roku 1994 Luc Leblanc.
12. etapa Tour de France z českého pohleduVackův tým bláznil, Bittnera se drží smůla a Otrubu mrzel zájem o únik Ve 12. dějství se pozornost dost možná naposled tento týden nesoustředila jen na Pogačara, ale v hledáčku byli hlavně sprinteři. Zatímco Tim Merlier uháněl pro třetí vítězství, čímž mimochodem navázal na své krajany Jaspera Philipsena nebo Eddyho Merckxe, kteří rovněž získali etapový hattrick na Tour, Pavel Bittner se nedaleko za ním kácel k zemi. Českého sprintera tak nadále provází lehká smůla, která ho zatím nepustila na lepší než 5. místo. Nejprve musel překopat přípravu na Tour po zranění kotníku, v prvním hromadném dojezdu doplatil na týmový nesoulad, ve středu ho zase zastavil Philipsenův loket. A o den později ho poslal k zemi Fernando Gaviria. „Na začátku etapy jsem se necítil moc dobře, ale jak se začalo závodit, tak jsem měl super nohy. Věřil jsem si, že už to dneska zvládnu. Motal jsem se tam vepředu balíku, pak mi perfektně pomohli parťáci a já se vyvezl na zadní kolo Olava Kooije, ale Gaviria mi spadnul přímo před přední kolo,“ líčil. Z prvotních dojmů ale soudil, že by měl být schopen v závodě pokračovat. Ještě než se dojelo do cílového Chalon sur Saône, byl hodně vidět jiný český závodník – Mathias Vacek. Jeho tým Lidl-Trek rozpoutal sérii nástupů a několikrát se zdálo, že by se českému mistrovi mohlo podařit ujet pelotonu. Ten byl ale proti.  Mathias Vacek (uprostřed) se snaží odjet z pelotonu ve 12. etapě Tour. „Když necháme závodit jen sprinterské týmy, nikdy nevyhrajeme,“ vysvětloval po etapě útočnou strategii sportovní ředitel Kim Andersen. „Poslední hromadné dojezdy nevyšly úplně podle představ, tak jsme si řekli: Dobře, zkusíme něco jiného. A začali jsme bláznit.“ Naopak na začátku dne se chtěl od pelotonu odpoutat třetí z českých zástupců na Tour Jakub Otruba. „Snažil jsem se jít do úniku už ve středu a tentokrát znovu. Ale bohužel o to měly velký zájem i ostatní týmy, takže probíhala o únik bitva. A já neměl výkonnost na to, abych udělal rozhodující nástup. Mrzí mě, že mi tyhle dny únik nevyšel,“ litoval Otruba. „V pátek bude ještě hodně důležitá etapa pro únik. Myslím, že se dá čekat, že dojede do cíle,“ predikoval. Podaří se mu spravit si chuť? |
