„I v roli trenéra a podnikatele se mi trošku dařilo. Ale nejvíc vzpomínám na závodění. Tam jsem slavil největší úspěchy a život cyklisty byl velice krásný,“ svěřil se dvaasedmdesátiletý Antonín Bartoníček na slavnostním vyhlášení ankety Král české cyklistiky 2020 v pražském Průmyslovém paláci.
V devatenácti letech se z Karlových Varů přesunul do tehdy elitního týmu plzeňské Rudé hvězdy. Stal se velkým pojmem v koncovkách etap Závodu míru, které se často dojížděly na škvárovém oválu stadionů. V roce 1972 právě takhle triumfoval v Karlových Varech.
„Tyhle dojezdy byly pro diváky hodně zajímavé. Celé odpoledne strávili na stadionu, měli připravený program. Postupně z amplionů hlásili, že do cíle zbývá sto, pět, jeden kilometr. Pak jsme se vřítili do brány, zaprášilo se, občas někdo spadl, objelo se ještě celé kolo až do cíle,“ vzpomínal Bartoníček.
Nechyběl ani na startech závodu Praha - Karlovy Vary - Praha, nejstarší cyklistické akce u nás, jejíž tradice začala v roce 1921. „Škoda, že už roky neexistuje, vždyť se odjelo snad devadesát ročníků. Já ho vyhrál jednou, můj bratr Zdeněk dokonce dvakrát a potřetí spadl sto metrů před cílem. Bylo to 270 sakra těžkých a zajímavých kilometrů,“ mínil Bartoníček, který později přesedlal do role trenéra a v reprezentaci vedl výtečnou partu, mimo jiné Kreuzigera staršího, Regece, Tomana, Štykse či začínajícího Svoradu.
V devadesátých letech minulého století se odvážně vrhl do role podnikatele. A i tady uspěl, jeho obchod s cyklistickým zbožím v Plzni nese jméno Bartoníček dodnes. „Mám okolo sebe partu lidí, která je dobrá a přináší to výsledky.“
Pro fanoušky však stále zůstává hlavně silničářskou legendou.
