Po návratu do Čech je znát, že je stále otřesená. „Zklamání asi ještě přijde, až všechny bolesti poleví,“ říká jedenatřicetiletá bikrosařka ze Záboří nad Labem.
Jak jste na tom nyní zdravotně?
Po pádu jsem byla nějakou dobu v bezvědomí. Měla jsem vyhozené rameno, které mi nahazovali zpátky, což si naštěstí nepamatuji. Hrozně to bolí a je tam asi nějaká porucha ve vazech. S otřesem mozku to vypadá docela dobře, ale chce to nějakou dobu ještě klidový režim. Dobu návratu nedokážu odhadnout, uvidím až po dalším vyšetření.
Byl to nejhorší pád, jaký vás během kariéry potkal?
Co se týče hlavy, tak určitě ano. Nikdy jsem na ni moc nepadala, maximálně to byl lehký otřes. Reprezentační trenér René Živný říkal, že tam volali všechny zdravotníky. Asi to nebyla sranda.
Vybavíte si přece jen, co se na startu stalo?
Viděla jsem to pak zpětně ze záznamu. Z videa to vypadalo, že jsme se před skokem ani nijak nesrazili, ale spíše jsem se špatně odrazila. Skok byl těžký a z vnitřních drah tam mělo dost holek problémy. Nebyla jsem jediná. Je možné, že tam byla nějaká nerovnost v povrchu. Když jsme to před závodem procházeli pěšky, asfalt nebyl ideální, takže mě to asi špatně nakoplo a nedokázala jsem s tím nic udělat.
Jevila se vám trať jako nebezpečná?
Podle mě ta dráha ani pravidla pro mistrovství světa nesplňovala. Měla být průjezdnější bezpečněji. Třeba Štěpán Tumpach nedobrzdil jeden skok, letěl do něho bez kola a jelikož byl moc hluboký, zlomil si obě nohy. To by se nemělo stávat.
Stačilo by vám k účasti v Riu ve čtvrtfinále pouze dojet?
Už jsou známé všechny postupující. Bylo by potřeba v tom závodě předjet pouze jednu soupeřku a dojet v kvalitním čase, což by nebyl problém. Závodnice, která pak postoupila z páté příčky, totiž měla v průměru o čtyři až pět vteřin horší časy při dojezdech než já. Byla to Litevka, která na to v podstatě neměla. Přálo jí spíše štěstí. Nemá na olympiádě moc co dělat.
Cítila jste naopak formu, že kvalifikaci zvládnete?
Celou sezonu jsem se trápila se zraněními. Posledním byla rozseknutá noha ze závodů v Itálii. Pak jsem vynechala jedno klání světového poháru i tady v Čechách. Připravovala jsem se na MS. Zlepšila jsem se i v jiných závodech. Jezdilo se mi dobře. Starty, které mi moc nešly, také nebyly špatné.
Odnesla jste si kromě zážitků z trati i další mimo ni?
Když výlet celý shrneme, nemůže nám snad nikdo uvěřit. Přihodilo se nám takových věcí... Zůstali tam ještě tři naši jezdci, takže doufám, že jejich návrat proběhne v pohodě. Kromě onoho pádu Štěpána trenérovi ukradli peněženku. Juniorského závodníka Davida Peška diskvalifikovali kvůli údajnému chybnému číslu na kole. Čip měl přitom správný, ale přidělili mu špatnou tabulku, což zjistili až na startu. Nedali mu žádnou náhradní jízdu, takže úplně skončil. Karolína Vránová spadla v tréninku a zlomila si čéšku. Cestou na letiště nám pak nechali část zavazadel na hotelu. Těsně před zavřením přepážky je stihli přivézt, takže jsme odletěli se vším.
Stihla jste v Kolumbii před závody něco navštívit?
Jenom málo. Prošli jsme po příjezdu město. Bylo poměrně velké a v centru toho k vidění ani moc nebylo. Všude jezdila spousta aut a pohybovalo se tam hodně lidí. Vyrazili jsme lanovkou, takže jsme viděli chudinské čtvrti. Na jedné straně velká chudoba, na druhé bohatství. Ani mě to nepřekvapilo.
Nehrozilo, že by si vás nechali v nemocnici déle?
Asistenční služba se tvářila tak, že určitě musím letět první třídou o několik dní později, než jsem chtěla. Zařídili mi let dříve a tou první třídou, což bylo sice příjemné, ale moc jsem si to vzhledem ke stavu neužila. Bylo mi tak špatně, že jsem se přesunula do letadla a lehla si.
Co bude náhradní vrchol roku?
To se uvidí podle výsledků vyšetření. Chtěla bych odjet mistrovství Evropy, které je v červenci ve Veroně, ale nevím, zda se dám do kupy.
