O tři dny později to pokračovalo v Polsku na prvním závodě, na Visegrádské 4. A tento týden ve středu a ve čtvrtek to skončilo na dvou rovněž jednorázových závodech a rovněž v Polsku.
Borec hradecké stáje Elkov Author Alois Kaňkovský všechny tyto čtyři závody, do nichž jeho tým v posledních osmi dnech nastoupil, vyhrál.
Byť je tento elitní český spurtér, který si první letošní vítězství na své konto připsal už na začátku března v chorvatském Umagu, na prvenství zvyklý, tak úspěšné období nezažil ve své kariéře zase tak často.
„Člověk si to teď ani neuvědomuje a asi mu to dojde až zpětně, jsme silní a bez nějakého vychloubání se asi dá říct, že dobří,“ říká pětatřicetiletý cyklista týmu Elkov Author.
Myslíte tím tým, o kterém nikdy nezapomenete připomenout, že vám k úspěchům pomáhá?
Přesně tak, je to letos super. Abych ale nekřivdil klukům, kteří u nás jezdili v minulých sezonách, musím říct, že mám v tomhle štěstí. A také letos je tady pohoda.
Je to vidět i na výsledcích. Vy už máte pět výher, Honza Bárta vyhrál etapový závod ve Francii, prosadili jste se i v dalších závodech. Jak k tomu pomohlo březnové vítězství v Umagu, kde jste dříve závodili spíše na rozjetí?
Já myslím, že hodně a že od té doby se to naštěstí táhne. Cením si hodně i toho, že se jen nevozíme a nečekáme, ale že závody tvoříme. Podle mě se už v Umagu projevila naše výborná zimní příprava. Byla velmi kvalitní, měli jsme možnost skoro celou dobu trénovat v teple.
Vy jste tam ale pokaždé s týmem nebyl. Proč?
Část jsem mohl absolvovat doma, abych nemusel měnit to, co mi vyhovuje. Jsem vedení týmu vděčný, že mi to umožnilo, a jsem rád, že jsem tuhle důvěru nezklamal.
Pojďme k vašim čtyřem posledním výhrám. Ty začaly v Pardubicích, kde se nejelo o světové body a kde jste závod jasně ovládli. Bylo to tam nejlehčí?
Každý závod je těžký, vyhrát může jen jeden a nikdy to není sranda. Někdy takový závod bolí i víc, vždyť my jsme měli průměr přes 46 kilometrů.
A ty tři polské výhry?
Do Sobótky na Visegrádskou 4 jsme přijeli poté, co se závodilo v teple, zatímco tam byla docela zima. Už před závodem jsem cítil nějakou začínající chřipku a dobře se mi nejelo. Ve finále jsem se ale rozjel. I za velké pomoci kluků.
Tu stále připomínáte...
Protože bez ní to nejde a letos funguje skvěle. Všichni dělají pro úspěch maximum a když člověk vidí naše mladé, jak se dokážou obětovat ve prospěch týmu, tak je to až zavazující.
Na posledních dvou závodech, což byly tradiční jednorázové memoriály, jste vyhrál na jednom počtvrté a na druhém potřetí za sebou. Co tomu říká domácí polská konkurence?
No asi nejsou nadšeni. (smích) Ale vážně, my s nimi máme výborné vztahy. Když jsme tam začínali jezdit, tak jsme na ně vůbec neměli, teď jim to vracíme.
Váš tým pojede příští týden další etapový závod ve Francii, týká se to i vás?
Ne. Pojede se hodně v Alpách a to pro mě opravdu moc není. Navíc po vítězství v prvním závodě Visegrádské 4 průběžně vedu a příští týden se jedou závody v Maďarsku a na Slovensku. A ještě předtím pojedeme v Rokycanech Český pohár.
Jak bude těžké uspět, když většina týmu pojede jinde?
Budeme jen čtyři, o to to bude složitější. Přesto věřím, že jsme si ve výborném úvodu sezony nevystříleli všechen prach a že to bude pokračovat.
