30. července 1955 – Paříž. Louison Bobet se stává prvním mužem, který vítězí na Tour de France potřetí za sebou. Pro náš příběh je ale pro tentokrát důležitější muž na šestém místě – Raphaël Géminiani.
Krom toho, že se tento jednadevadesátiletý pán staral jako sportovní ředitel v týmu St-Raphaël o slavného Jacquese Anquetila, s nímž dosáhl na čtyři z pěti titulů z Tour, je Géminiani jedním ze dvou mužů, kteří dokázali v jedné sezoně zajet všechny tři Grand Tour – Giro, Tour a Vueltu – do desátého místa.
Tehdy v roce 1955 byl Francouz třetí na Vueltě, která se jela dva týdny před Girem a měla patnáct etap, čtvrtý byl na Giru a šestý na Tour. O dva roky později ho napodobil Gastore Nencini, který dojel na Vueltě devátý, Giro vyhrál a na Tour byl šestý.
Dva lidé za pouhé tři roky. Zdálo se, že nepůjde o nic výjimečného.
Opak byl pravdou. Až letos se našel muž, který se k dvojici málem připojil. Chybělo mu 110 vteřin – Alejandro Valverde.
Aubisque pohřbil naději
Říká se mu El Imbatido – neporazitelný. Důvod? Protože takový je odmala, třeba v jedenácti vyhrál padesát závodů po sobě. Ostatní děti ho moc rády neměly...
Valverde zažil už loni fantastickou sezonu. „Asi nejlepší v životě,“ tvrdil. Vítězil od ledna do srpna, konečně stál na pódiu na Tour de France, obdržel zlatou medaili španělského řádu za sportovní zásluhy a celkové pořadí World Tour vyhrál o neskutečných 201 bodů!
Byl králem, zaslouženě.
Alejandro Valverde a jeho vítězství na Valonském šípu.
I proto si pro letošek vytyčil jiný cíl, chtěl vyhrát Giro. Ještě předtím si tradičně odskočil na jarní klasiky v Ardenách, kde se jen tak mimoděk stal prvním cyklistou, který dokázal vyhrát Valonský šíp čtyřikrát.
Na Giro možná nepřijel v nejlepší formě. V horách často nestačil Kruijswijkovi s Chavesem a Nibalim a nebýt Nizozemcova pádu do sněhu v 19. etapě, na pódium by nedosáhl.
Jenže Kruijswijk spadl, přišel o růžový trikot a nakonec i o pódium. A španělský cyklista tak zkompletoval sbírku pódiových umístění ze všech tří Grand Tour. „Giro je krásné, italští fanoušci úžasní. Závod, organizace, všechno bylo skvělé. Jsem rád, že jsem tady byl,“ povídal nadšeně.
Na Tour přijížděl s jasným cílem – vyhrát ji s Nairem Quintanou. Sám se přitom od druhé etapy pohyboval v elitní desítce, cítil se skvěle. Často zbytečně nastupoval, snažil se prolomit Froomovu tvrz a pomoct tak kamarádovi z týmu. Sám přitom ztrácel síly, které by se mu v závěru závodu hodily.
Kolumbijec totiž tentokrát nepřijel do Francie v nejlepší formě, někdy dokonce dojížděl až za Valverdem. „Na Tour jsem se cítil nejlépe,“ přiznal později šestý Španěl.
Fanoušek Alejandra Valverde během desáté etapy Tour de France.
V tu chvíli se reportérům, fanouškům a možná i samotnému Valverdemu vkradla do hlavy myšlenka, že by se opravdu mohl stát třetím mužem, který by dojel všechny tři Grand Tour v jedné sezoně mezi nejlepší desítkou.
A až do čtrnácté etapy na španělské Vueltě to tak opravdu vypadalo. Tehdy třetího muže průběžného pořadí ale zradila etapa do Aubisque, kde ztratil více než deset minut.
„Už po předchozí etapě byl hodně unavený. Ale když se podíváte na jeho sezonu, tak to není překvapení. Překvapení je, že to vydržel tak dlouho,“ říkal manažer Movistaru, Eusebio Unzue. „Ani pro mě to nebylo překvapením. Jsou horší a lepší dny. Já jsem holt nedokázal držet tempo s nejlepšími,“ uznal Valverde.
Přesto nakonec od přepsání historie nebyl daleko. Od etapy na Aubisque už se totiž znovu držel s nejlepšími a z devatenáctého místa se prodral až na dvanácté, jen 110 sekund za desátého George Bennetta.
Byl spokojený. „Jet třetí Grand Tour sezony a vyhrát ji s Nairem je skvělé,“ povídal.
A po pár týdnech přišla od reportérů otázka: Zkusíte to ještě někdy?
„Ne!“ vyhrkl Valverde. „Bylo toho moc. Chtěl jsem to zkusit, nechtěl jsem vyhrát, ale jen to zkusit. Vím, že všechny tři závody nejde jet úplně skvěle. Takže si nemyslím, že do toho půjdu znovu.“
Může závodit jak dlouho bude chtít
Přes všechny úspěchy, které na svém kontě Valverde má, je stále hladový.
Je mu šestatřicet. Většina cyklistů v jeho věku by se pomalu chystala do důchodu. Ale on?
Es oficial. @alejanvalverde, la leyenda, el hombre de la entrega y la eterna sonrisa, seguirá con nosotros hasta los 39 años. ¡#Bala2019! https://t.co/5YRSIYVhy3
Podepsal s Movistarem smlouvu na další tři roky. „Může jezdit tak dlouho, jak bude chtít, protože čím je starší, tím je lepší. V každém závodě, do kterého nastoupí, je zárukou úspěchu,“ tvrdí Unzue.
Smlouva mu skončí v roce 2019, v tu chvíli mu bude téměř čtyřicet. „Ale pořád mě to baví. Baví mě trénovat, závodit, cítím se svěží. Tak proč nepokračovat? Pokud mě netrápí zdraví, není důvod končit. Stále mám ambice,“ říká.
Jaké asi tak může mít ambice člověk, který stál na pódiu všech tří Grand Tour, vyhrál 97 závodů a má rekordních šest medailí ze světového šampionátu?
Pořád obrovské.
„Je to šampion, pořád chce vítězit. Na jakémkoliv závodě chce projet první cílovou páskou,“ říká o něm Rory Sutherland, který s Valverdem absolvoval Giro i Vueltu.
Příští rok by španělský cyklista rád projel cílem první v několika klasikách. „Budu mít program jako dřív, tedy na jaře klasiky, pak Tour a Vueltu. Rád bych vyhrál ty závody, kde mi to ještě nevyšlo, jako je Amstel a Lombardie,“ plánuje si.
Na obou zmíněných klasikách byl dvakrát druhý. Dvě stříbra má i z mistrovství světa. Na tom má vůbec skvostnou bilanci. Z jedenácti startů má šest medailí. „A trasa v Norsku by měla být obtížná. Už tolikrát jsem byl blízko, uvidíme, jestli se mi podaří vyhrát,“ říká.
Na Amstelu byl Valverde druhý i v roce 2013, kdy slavnou nizozemskou klasiku vyhrál Roman Kreuziger.
A pak je tu ještě jedno, vskutku netradiční přání.
Valverde nikdy nestartoval na závodech Paříž-Roubaix ani Kolem Flander. „A v Roubaix se asi nikdy neukážu. Ale Flandry? To je jiný příběh. Je to unikátní závod, který mi může sedět. Možná ho pojedu příští rok, možná až ten další nebo ještě napřesrok. Ale nechci skončit, aniž bych se tam jedinkrát ukázal,“ prozradil.
Kolik cílů si na konci příští sezony odškrtne?
