Budíček v sedm hodin ráno, hodina a čtvrt jízdy na válcích, potom snídaně, společný čas s rodinou a odpoledne další tréninková dávka v posilovně.
Taková je každodenní rutina Alejandra Valverdeho během koronavirové krize.
Kdy bude moct opustit svůj domov a projet se na silnici, není jasné. Kdy si znovu zazávodí, je také v nedohlednu.
A podle 39letého Španěla je vůbec otázkou, zdali to bude letos.
„Na začátku krize jsem si to nepřipouštěl. Jenže vzhledem k tomu, jak se situace vyvíjí, o tom začínám přemýšlet čím dál tím víc,“ přiznal v rozhovoru pro list El Mundo.
A nic na tom nemění ani nový závodní kalendář.
Minulý týden Mezinárodní cyklistická unie nastínila náhradní program sezony. Začátek Tour de France 29. srpna, poté v rychlém sledu mistrovství světa, Giro, Vuelta a jednodenní klasiky.
„Uvidíme, jak se to vyvine. Do léta zbývá ještě hodně času,“ přemítá Valverde. „Je důležité, aby se jela Tour… Ale když se podívám, jak to momentálně vypadá, nevím, jak to bude.“
Optimismem však moc neoplývá.
„Je to všechno hodně komplikované. Chceme zase sportovat, ale jsem realista a to, že ještě letos budeme závodit, vidím černě. Celý rok se zdá být pryč,“ dodal.
Zavřený doma
Přitom to měl být rok, kdy chtěl doplnit svou bohatou sbírku trofejí.
Během osmnácti let v profesionálním pelotonu vyhrál téměř vše, co se dalo.
Celkově ovládl Vueltu, šestnáctkrát slavil etapové vítězství na závodech Grand Tour. Vyhrál devět ardenských klasik z toho čtyřikrát Monument Lutych-Bastogne-Lutych. Stal se mistrem světa…
„Je ale jasné, co mi ve výčtu úspěchů chybí,“ ví.
Zlato z olympijských her.
Právě útok na nejcennější kov v Tokiu měl být jeho letošní hlavní cíl. „Olympiáda by byla třešnička na dortu mé kariéry. Jen ta mi ke spokojenosti chybí,“ tvrdí.
Dosud bylo jeho nejlepším umístěním pod pěti kruhy třináctá příčka z Pekingu. V Londýně byl osmnáctý, jinak končil za třetí desítkou.
Teď to chtěl změnit.
„Je to moje jasná a největší výzva pro tuto sezonu. Tokijská trať mi absolutně vyhovuje. Připravím se, co nejlíp to půjde, a uvidíme, co z toho bude,“ líčil.
Jenže jeho plány zhatil koronavirus.
Naposledy se v závodě představil na konci února v Emirátech a od té doby se víceméně jen udržuje.
Vzhledem k tomu, že žije v silně zasaženém Španělsku, kde není povolené se připravovat venku, se místo rozpáleného asfaltu prohání jen na válcích nebo trenažeru.
„Tělo si nakonec zvykne na všechno,“ říká. „A díky nejmodernějším technologiím je trénink naštěstí jednodušší.“
Jenže skutečnou jízdu po silnici nenahradí.
„Válce vás fyzicky a psychicky vysávají,“ tvrdí. „Navíc teď nemám ani moc velkou motivaci. Nemůžu dělat nic specifického, protože nevím, jaký bude můj letošní program.“
Oddálí konec kariéry?
Pandemií narušený ročník možná oddálí Valverdeho myšlenky na konec kariéry.
Byla to několik let častá otázka, která zněla po každé sezoně. „Kdy nezničitelný Valverde skončí?“ ptali se všichni.
Letos v únoru přišla odpověď.
„Ještě dvě sezony a dost. Dva roky na nejvyšší úrovni a končím,“ oznámil španělským novinářům před závodem Kolem Valencie.
Na konci roku 2021 mu vyprší stávající smlouva s Movistarem. To mělo být také datum, kdy chtěl dát profesionální cyklistice sbohem.
Jenže jak teď naznačil, přerušená sezona jeho myšlenky na odchod do cyklistického důchodu možná oddálí.
„Uvidíme. Pravdou je, že tohle je docela drastická změna v mých plánech. Musím se na to podívat ze všech stran,“ prohlásil.
„Je možné, že svůj konec odložím, ale ještě uvidím,“ dodal.
Jistotou zůstává, že by se rád zúčastnil olympijských her v Tokiu. Ačkoliv se sportovní svátek o rok přesouvá, nechce si ho nechat ujít.
I když mu v době konání olympiády bude už 41 let.
„Samozřejmě, že v tomto věku bude všechno zas o něco složitější… Ale pokud na mě trenér národního výběru ukáže, pojedu a budu se snažit předvést to nejlepší,“ vyhlíží.
A třeba se i pokusit doplnit svou sbírku úspěchů.
