Na jednu radu 19letý Kiya Rogora nikdy nezapomene.
Bylo teplé zářijové ráno roku 2021, když Etiopan v gotickém belgickém městě Lovaň popíjel kávu se svým hrdinou Girmayem.
Jen o den dřív tenhle teenager sledoval, jak se Eritrejec stal prvním Afričanem tmavé pleti, který kdy vyhrál medaili na silničním mistrovství světa. Girmay se tehdy stal vicemistrem světa do 23 let. Do té doby Rogora neviděl nikoho s černou pletí, jak stojí na pódiu v Evropě.
Byl to pohled, na který nikdy nezapomene.
Je pochopitelné, že začal být až zoufale zvědavý, začal prahnout po tom, jak toho Girmay dosáhl. I proto se sérií otázek vyrazil na setkání se svým hrdinou.
„A řekl mi věc, na kterou si vždycky vzpomenu. Mám si pokaždé uvědomit, že ten chlap vedle mě má taky jen dvě nohy, stejně jako já. Rozdíl je v tvrdé práci, v ničem jiném,“ vzpomíná Rogora.
Když oni, tak já taky
Tehdy ještě netušil, že jeho učitel bude psát historii i o rok později.
Když loni na jaře vyhrál Girmay klasiku Gent-Wevelgem, stal se rovněž prvním černým Afričanem, který to dokázal. Triumfem na Giru pak svou pozici prvního afrického spisovatele historie v profesionální cyklistice stvrdil.
Stalo se to v desáté etapě v nádherném středověkém městě Jesi. Girmay už byl otrávený z několika umístění v top pětce, pokořil tehdy i Mathieua van der Poela, který mu jen uznale ukázal zdvižený palec.
„Ano, uvědomuji si, že tady píšu historii,“ usmíval se 22letý mladík.
Možná by v tom pokračoval, kdyby ho z Gira nevyhnalo kuriózní zranění. Po triumfu si totiž vystřelil špunt do oka a v závodě skončil. I tak v Itálii a v celém cyklistickém světě zanechal nesmazatelnou stopu.
NEŠŤASTNÝ MOMENT. Eritrejský cyklista Biniam Girmay zápolí s lahví šampaňského na stupních vítězů na Giru.
A pro zmiňovaného Rogoru se stal ještě větším vzorem.
„Momentálně jezdím pod Světovým cyklistickým centrem, které dává šanci mladým závodníkům. Je tu spousta národů z Afriky a všechny Biniam inspiroval. Díky němu jsme si uvědomili, co všechno je možné, díky němu jsme získali sebevědomí a chceme jít v jeho stopách,“ říká 19letý mladík.
Že to jde, vidí sám. Už teď je etiopským šampionem na silnici i v časovce. V jednodenních závodech ve Francii a Švýcarsku už dojížděl s nejlepšími, i díky tomu, že si vždycky vzpomněl na Girmayovu radu.
„V roce 2022 jsem dosáhl na pár opravdu slušných výsledků. A to hlavně proto, že jsem věřil, že jsme všichni stejní. Černoši, běloši… Když to zvládnou oni, tak já taky,“ říká Rogora.
Být jako Biniam
Právě tenhle pocit víry, sdílený mezi africkými cyklisty, bude pravděpodobně nejdůležitějším dědictvím eritrejského zázraku.
Mluví o tom i bývalý jihoafrický cyklista Xylon van Eyck, podle kterého Afričané tmavé pleti potřebovali jednoho podobného vůdce. Jednoho člověka, který jim ukáže cestu, který jim ukáže, že nic není nemožné.
„Říká se, že se nemůžete stát něčím, co jste předtím neviděli. Afričtí kluci teď vidí v pelotonu někoho, kdo vypadá jako oni, a to jim neskutečně pomáhá. Za pár let bychom klidně mohli mít dvacet, třicet, čtyřicet Biniamů. Je to možné,“ myslí si van Eyck.
Centre Mondial du Cyclisme pour Tour de l'Avenir #TDAV2022
— Les Rois du Peloton (@LRoisDuPeloton) August 15, 2022
🇷🇼Eric Muhoza
🇪🇹 Hagos Welay Berhe
🇩🇿 Hamza Amari
🇪🇹 Kiya Rogora
🇿🇦 Travis Stedman
🇪🇹 Negasi Haylu Abreha#cyclisme #cycling pic.twitter.com/JhkaIy43ay
On sám momentálně pracuje jako mediální manažer. Ví, že nikdy nebyl dost dobrý na to, aby se stal profesionálem, zároveň si ale uvědomuje, že jeho příležitosti byly dost omezené.
„V mé době nám často říkali, že cyklistika je evropská záležitost. Že bude trvat 10 let, než se vůbec naučíme jezdit na kole, pohybovat se v balíku. Merhawi Kudus (eritrejský cyklista EF Education) otevřeně mluvil o tom, jak za ním dříve nikdo nechtěl jezdit, protože si cyklisté mysleli, že neumí jezdit na kole,“ řekl van Eyck.
Girmay je podle něj perfektním vzorem toho, že i černí Afričané mohou porážet všechny. Že můžou být nejlepší, že můžou jednou vyhrát Tour.
„On sám stoprocentně bude prvním, kdo vyhraje etapu na Tour, o tom není pochyb,“ myslí si van Eyck.
Aby měl další následovníky, je pochopitelně potřeba ještě zlepšit přístup ke sportu, který bývá v afrických zemích často největší problém. Chybí peníze, chybí infrastruktura, chybí více profesionálních týmů a chybí i větší návaznost na evropskou scénu.
„Letos na Tour nebyl žádný černý cyklista ne kvůli nedostatku talentu, ale kvůli nedostatku příležitostí,“ má jasno van Eyck.
I tohle se ale díky Girmayovi mění.
V současné době jednotlivé týmy vysílají více a více skautů, kteří v Africe hledají neobroušené diamanty. Může jim být Rogora nebo třeba Rwanďan Eric Muhoza, který touží zazávodit si na Tour a v příští sezoně bude jezdit za německou kontinentální stáj Bike Aid.
Super proud coach moment. Kiya Rogora is the U23 Ethiopian TT champ 🏆 really great to see this rider’s hard work pay off. One to watch! pic.twitter.com/N9Yynabcjt
— Andy (@AndyTurner132) June 30, 2022
„Chci být jako Biniam, on je můj nejoblíbenější jezdec a já chci stejně jako on jezdit v nejvyšší kategorii World Tour,“ říká Muhoza.
I Rogora se pro rok 2023 připojil ke kontinentálnímu týmu EF Education v naději, že půjde ve stopách muže, se kterým se potkal předloni v září na kávě.
„Chci být dalším africkým pisatelem historie. Chci v cyklistice dosáhnout něčeho podobného jako Biniam, aby se na mě nezapomnělo,“ plánuje si.
Proč ne, vždyť všichni mají dvě nohy...
