Podle profilového skóre šlo dokonce o nejtěžší etapu ze všech podniků Grand Tour v této sezoně!
Na 186 kilometrech 4849 nastoupaných metrů, včetně pěti vrchařských prémií, z toho tří první kategorie a té závěrečné zařazené do mimořádné kategorie. K tomu úzké klikatící se silnice s často nerovným asfaltem, nebezpečné sjezdy. A vyčerpání z devatenácti dnů závodění.
Na samém konci pak čekal více než osmikilometrový Collado del Alguacil, drtivý, takřka desetiprocentní výšlap. Kopec, který roku 2010 objevil při soustředění španělský profesionál Xavier Tondo – rok předtím, než tragicky zahynul, když ho doma zavalila garážová vrata.
📸 PIC OF THE DAY | FOTO DEL DÍA 😍
— La Vuelta (@lavuelta) September 12, 2026
Powered by @atrapalo #LaVuelta26 #LaVueltaEsMás #MásPorDescubrir
📸 @cxcling pic.twitter.com/2YoFTVYIvw
Důkazem, jak vyčerpávající sobotní královský den Vuelty byl, se stal na vrcholu Alguacil pohled na druhého (a těžce zklamaného) Tobiase Johannessena z Una-X, jak se potácí před cílovou čárou ze strany na stranu, nohy v křečích, v těle poslední zbytky sil. Také Santiago Buitrago tu přiznával: „Sotva jsem se dostal za cílovou pásku. Celý peloton byl dnes roztříštěn na atomy.“
Hned po startu z La Calahorry zaútočil Wout van Aert, k němu se přidal Ivo Oliveira z UAE, záhy se útočilo znovu a znovu, peloton se rozdělil, přeskupil a rozdrolil.
Zrodila se vedoucí 14členná skupina uprchlíků s až nepředstavitelným složením, jelikož v ní šlapalo dokonce šest jezdců norského Una-X, za ní se zformovala 40členná parta pronásledovatelů, zatímco skupina červeného Mase a dalších favoritů celkové klasifikace brzy čítala jen pár hlav, šlapala deset minut za čelem závodu a ještě daleko za ní úpěli průběžně pátý Oskar Onley a další muži z dolní poloviny top 10.
Velký španělský den: Mas vyhraje Vueltu, v královské etapě ohromil Landa. Hirt šestý |
Oficiální stránky Vuelty tento den charakterizovaly: „Šílená etapa aneb Co se stane, když závod kompletně zdivočí.“
V hlavních rolích se v kopcích Sierry Nevady posléze vyskytli dva Španělé... nebo vlastně Španěl a Bask, pokud chceme být úplně přesní.
Dva třicátníci.
Dva muži, nad jejichž kariérou už mnozí dělali kříž.
Mikel Landa a Enric Mas. Vítěz etapy a... vítěz všeho.
Mas vyšel ze dne, který měl v kalendáři od začátku Vuelty zakroužkovaný červeně, psychicky silnější. Na posledních metrech se pak nejprve smál, než pro změnu utíral slzy dojetí.
Stejně jako Landa, jenž po jednom ze svých životních výkonů dosáhl na prvenství, které se před etapou zdálo zcela nemyslitelné.
What a day for the Spaniards 🇪🇸
— Velon CC (@VelonCC) September 12, 2026
Mikel Landa, 36, climbed to one of the best wins of his career, while compatriot Enric Mas, 31, extended his overall lead to 2min 15sec, on Stage 20 of La Vuelta a España.
📸 Getty Images
_____
🇪🇸 #LaVuelta26 pic.twitter.com/ngYsee7FYk
Tři týdny na Vueltě strávil šestatřicetiletý Landa hledáním sebe sama. Hledáním těch nohou, které mu kdysi tolikrát umožňovaly útočit a předvádět jeho typický spontánní styl závodění, který se nikdy úplně nehodil do strategických manuálů.
Vždy byl jezdcem, jenž nezapadal do škatulek. Vybudoval si značnou část své slávy tím, že v závodech zbytečně ztrácel čas, načež umanutě doháněl manko nebo bezhlavě útočil, když nenastal ten správný čas. Španělé a Baskové začali jeho pojetí cyklistické kariéry nazývat „Landismo“. Ač byl tolikrát v závodech smutným poraženým, milovali jej. Jiného by ho snad ani nechtěli. A tak se „Landismo“ stalo jakýmsi náboženstvím početného tábora jeho fanoušků.
I tentokrát mu ujelo čelo úniku, a tak se ho z obří skupiny pronásledovatelů vydal stíhat. Bolelo to, jak také jinak, ale 55 kilometrů před cílem mohl vedoucím závodníkům zahlásit: Tady mě máte.
Ta etapa byla jakousi metaforou pro celou jeho Vueltu: vyrazil v ní vpřed pozdě, trpěl, vytrval – a odmítl odjet domů, aniž by to ještě jednou zkusil.
Na cílovém stoupání se najednou objevil starý dobrý Landa: záda lehce shrbená nad kolem, vážný výraz v obličeji a konstantní kadence. Byl zase jezdcem, který i když jede dobře, vypadá, že trpí, a právě proto je pro soupeře tak obtížné v jeho grimasách číst.
Z vedoucí skupiny najednou zbyli pouze tři – kromě něj ještě Tobias Johannessen, jenž měl dokončit předchozí enormní práci komanda Una-X, a ambiciózní Ramses Debruyne z Alpecinu.
Po tolika letech, kdy se s Landou spojovala nesčetná očekávání i mnohé promarněné příležitosti, měl teď před sebou jen jednu horu se dvěma soupeři a velkou šanci.
A on ji využil.
Nenápadný Vingegaard, italský tryskáč i český double. Vuelta uvádí šampiony |
Zbavil se protivníků a zatímco mu z přilby kapal pot, blížil se k vysněnému cíli. „V nejtěžších chvílích jsem myslel na své děti,“ přiznal. „Nechtěl jsem opustit Vueltu bez vědomí, že jsem do toho dal všechno.“
„Landismo je o neustávající víře. Landismo je o tom nikdy se nevzdávat,“ psal poté španělský Eurosport na síť X.
V dubnu si v Baskicku zlomil pánev. Kost špatně srůstala, léčba se vlekla. V srpnu byl na Czech Tour nevýrazný. Na startu Vuelty v Monaku prohlásil: „Mám daleko do své nejlepší formy.“ V průběhu třítýdenní pouti si zoufal: „Nejde to.“
Ještě během posledního týdne závodu říkal: „Je to má nejhorší sezona, už se těším, až skončí.“ Dokonce v rozhovoru pro list As přiznal, že zvažoval odstoupení. „Ale zůstal jsem kvůli posledním dvěma horským etapám.“
Uplynulo 1862 dnů od Landova předchozího profesionálního vítězství na závodě Kolem Burgosu 2021. A ještě mnohem více času od Vuelty 2015, kde se vzepřel týmovým pokynům své tehdejší stáje Astana a šlapal si v Andoře pro triumf v podobně brutální etapě Vuelty s pěti tisíci nastoupanými metry.
Fotografie, jak teď zase projíždí vítězně cílem, se rychle rozlétla po sociálních sítích. Náruč otevřená k nebi, které konečně už nebylo k němu nepřátelské, a k tomu pohled, který tak dlouho v sobě obsahoval smutek z toho, co nikdy nepřišlo, a jenž se náhle proměnil v úlevu, radost, dojetí. Co už všichni považovali za nemožné, se po tolika letech čekání stalo skutečností. Mikel Landa opět zvítězil.
LANDISMOOOOO! 🇪🇸🥇🔥
— Soudal Quick-Step Pro Cycling Team (@soudalquickstep) September 12, 2026
▸ Mikel Landa goes solo all the way to the finish in Stage 20! 😮💨#TheWolfpack | @lavuelta pic.twitter.com/pYVnMPID9K
Nejprve nevěděl, co má říct. „Celý rok byl strašný. Celou Vueltu jsem měl bolesti, nikdy jsem se necítil dobře. A teď tohle... Naposledy jsem to zkusil a ono to vyšlo.“
Když se jej zeptali, co pro něj etapový triumf znamená, odvětil: „Že jsem pořád ještě tady. Dává mi spoustu sebevědomí.“
Vítězství věnoval své rodině, týmu Quick Step, s nímž se po sezoně rozloučí, a četným fanouškům, kteří mu nikdy nepřestali věřit.
S dovětkem: „Aby i mé děti věděly, že se nikdy nesmějí vzdávat.“
Kussova odvaha. A Van Aert jako MVP
Stejný vzkaz už tolikrát vysílal do světa také Sepp Kuss. Senzační vítěz Vuelty 2023, srdnatý bojovník o etapová vítězství, ale především nesmírně obětavý pomocník největších hvězd týmu Visma.
Měl letos v nohách Giro a Tour, a přesto se vydal na Vueltu, kde po dlouhé době opět přijal roli lídra týmu pro celkovou klasifikaci. První týden jel skvěle, jenže v osmé etapě se připletl do pádu, který stál závod Tadeje Pogačara.
Ve druhém týdnu Kuss bojoval s pohmožděninami a ztrácel, posléze dokonce vypadl z top 10.
Ale aby závod jen tak dojel? To by nebyl on. „Máme plán. Něco zkusíme,“ prohlásil před sobotním startem.
Zkusili. V úniku šlapali čtyři jezdci Vismy a za nimi Kuss na druhém z pěti stoupání Puerto El Purche už sto kilometrů před cílem zaútočil ze skupiny favoritů. Přidal se k němu Richard Carapaz, ale Felix Gall a poté i Enric Mas a Primož Roglič si je přitáhli zpět.
PO KUSSOVĚ ÚTOKU. Richard Carapaz (EF) se ve stoupání na El Purche připojuje k Seppu Kussovi (Visma, vzadu).
Dobře, napoprvé to nevyšlo. Toho dne však na El Purche vyjížděli dvakrát. Takže proč si akci nezopakovat, že? Tentokrát 68 kilometrů před cílem skutečně ostatním odjel. Sám. Začal si odhodlaně razit cestu vpřed.
„Celý den jsem měl husí kůži. Byla to zábava takhle vyrazit a závodit naplno,“ svěřoval se Američan po etapě. „Po většinu Vuelty jsem měl hořkosladký pocit, protože jsem po mém pádu nemohl závodit tak, jak jsem chtěl, nebo se některé věci odehrály jinak, než jsem očekával. Ale dnes jsem si to opravdu užil. Neměl jsem co ztratit. Byl jsem prostě jen šťastný, že jsem součástí velkého týmového úsilí.“
Postupně se k němu stahovali týmoví kolegové z úniku a potáhli mu tempo, dokud jim nohy sloužily. A najednou měl před sebou i Wouta van Aerta, který předtím uháněl ve vedoucí skupině uprchlíků a jen tak mimochodem vyhrál dvě vrchařské a jednu rychlostní prémii.
Na rovině před závěrečným stoupáním dne se motor Van Aert náramně hodil. Když vjeli na Alguacil, vystřídal jej u Kusse další parťák Jörgen Nordhagen, načež se naprosto vyčerpaný Belgičan v zeleném dresu lídra bodovací soutěže takřka zastavil.
Pokud by se na Vueltě udělovala po vzoru týmových sportů cena MVP pro nejužitečnějšího hráče, plným právem by si ji Van Aert zasloužil. Pětkrát rozjížděl vítězný hromadný spurt Brennanovi, nyní významně pomohl ke skoku v pořadí Kussovi a navrch sám dodal do sbírky týmu Visma dvě etapová prvenství. Platit zlatem by ho ve Vismě měli...
Wout left 𝗘𝗩𝗘𝗥𝗬𝗧𝗛𝗜𝗡𝗚 on the road 😵💫
— Velon CC (@VelonCC) September 12, 2026
In his latest all-action display, Wout van Aert made a last-ditch attempt to win the mountains jersey at La Vuelta a España on Stage 20 and when that fell short, he reverted to playing domestique for GC leader Sepp Kuss. pic.twitter.com/QCxToG20Qn
Na úpatí posledního stoupání měl Kuss na skupinu červeného dresu náskok více než pěti minut, ve virtuálním pořadí závodu vylétl z 11. na 5. místo a atakoval průběžně čtvrtého Carapaze. Chce snad skočit až na stupně vítězů? Dotáhl se do malé skupinky, v níž šlapal také Jan Hirt, ale potom už i jemu začaly docházet síly.
O vzestup na páté místo Vuelty však nepřišel.
„Klobouk dolů před mým týmem,“ pronesl v cíli. „Co jsme vymysleli, fungovalo skvěle. Jako by se nám hvězdy seřadily přesně tak, jak se seřadit měly. A každý člen té naší party se na tom podílel.“
Sestřih momentů z královské etapy:
The Queen stage of #LaVuelta26 delivered everything 👑🔥 A brutal day of attrition. Relentless climbs. Attack after attack. The kind of stage you really couldn’t afford to miss. But if you did, we’ve got you covered
— La Vuelta (@lavuelta) September 12, 2026
📽 These are the highlights of stage 2️⃣0️⃣🎬 pic.twitter.com/j1gr38zYKO
Masova červená autorita
Rovněž Enric Mas děkoval týmu. „Bez nich bych to opravdu nedokázal,“ tvrdil a myslel na celou Vueltu.
O sobotní etapě před startem vyhlásil: „Bude nejdůležitější v mé kariéře.“ Měla se stát razítkem na jeho tak nečekaný celkový triumf, ovšem při pohledu na záludný profil této pouti pohořím Sierra Nevada si uvědomoval: Ještě cokoliv se může stát.
Vnesl si do boje náskok 1:37 minuty na Rogliče a 3:01 na Galla. „Pokud chceme průběh Vuelty zvrátit, musíme na Mase útočit dříve než na posledním kopci,“ naznačoval v sobotním poledni Rogličův sportovní ředitel Patxi Vila.
Jenže zůstalo jen u přání.
Jistě, v jednu chvíli se Roglič s pomocníky z Red Bullu pokusili situaci na bojišti rozvířit, protože kdo nic nezkusí, nic nemá, ale na Slovincův spíše jen symbolický pokus o útok odpověděl Mas s autoritou, která se zdála být až netypická pro někoho, kdo léta žil s pochybnostmi a kritikou.
To Richard Carapaz v růžovém dresu stáje EF atakoval mnohem častěji a razantněji, nastupoval a byl dojížděn, načež po etapě pronesl: „Zkusili jsme to, nestačilo to, nemáme výčitky.“
A Felix Gall? Ano, lídr Decathlonu vypadal výborně. Ztratil však týmové pomocníky, po Mühlbergerovi musel v sobotu po pádu vzdát i Riccitello, a proto se Rakušan soustředil především na to, aby proti Carapazovi uhájil své třetí místo.
„Richie mi to svými nástupy nedělal vůbec jednoduché. Je tak moc výbušný!“ ocenil Gall protivníka. „Obzvlášť jeho první dva údery dost bolely. Ale já chtěl Vueltu dokončit v pozitivním duchu, což jsem dokázal. Je to fantastická sezona. Snil jsem před ní o jednom umístění na stupních vítězů Grand Tour – a mám hned dvě.“
V závěru etapy prokázal, že oprávněně, když o sedmnáct sekund ujel Masovi.
Ten však už tou dobou věděl: Ustál jsem i tuhle tuhou zkoušku. Jedu si pro titul z Vuelty.
Měl pádný důvod k úsměvu ještě před metou.
D|OKONÁNO. Enric Mas dojíždí s úsměvem do cíle 20. etapy Vuelty.
V celkovém pořadí má před závěrečnou klasikářskou etapou do Granady k dobru 2:15 minuty před Rogličem a 2:44 před Gallem. Navíc je možné, že závěr 21. etapy bude kvůli nebezpečnému sjezdu z Alhambry neutralizován.
Stačí dojet ještě jednou do cíle.
Pak nebudou vůbec žádné pochyby.
„Dnes jsem jen odčítal zbývající kilometry, zatímco emoce se hromadily,“ vyprávěl lídr stáje Movistar. „Měl jsem skvělý pocit. Tým opět odvedl úžasnou práci, kluci pro mě udělali všechno, co mohli.“
Po třech druhých a jednom třetím místě na Vueltě míří pro titul! Kdo by tomu před třemi týdny věřil?
„Tehdy v Monaku jsem nevěděl, jestli jsem připravený na boj o stupně vítězů,“ doznal. „Pak jsem bral Vueltu den po dni a raději zůstával v mém očekávání opatrný.“
Postupně nicméně začínal věřit: Já opravdu mohu vyhrát. Životní časovkou tento pocit umocnil. A v sobotu orazítkoval.
Na tiskové konferenci vyprávěl: „Mísí se ve mně teď tolik emocí. Myslím na rodinu, přátele, tým, na všechny lidi, kteří jsou se mnou od chvíle, kdy jsem začal jezdit na kole.“
Usmál se a dodal: „Víte, já si to na kole vždycky užívám. I když trénuju. Kdybych si to neužíval, už bych ji nedělal. Ale cyklistika je nádherná a já si vážně užívám všechno, co dělám.“
