S tak trochu potutelným úsměvem vždy přihlíží na střelnici „prostocvikům“ svěřenek. Při závodech pravidelně uklidňuje i šéftrenéra Ondřeje Rybáře. Zvednout hlas ho slyší málokdo. Nepotřebuje to. V případě Zdeňka Vítka platí slovní spojení „tichá síla“.
Co nyní převládá? Těšíte se na neděli a první pohárové závody, nebo se i obáváte, jak navážete na úžasnou minulou zimu?
Obojí. Napůl se těším, protože vím, že jsme v přípravě udělali kus práce. A napůl si říkám: No nazdar, zase je před námi spousta starostí. Ale blíží se to, tak hurá do toho.
Už se po své první trenérské sezoně vyznáte v ženské duši?
Myslím, že v tom mám ještě větší chaos, než jsem měl.
A kdo za to může?
No ty ženský.
Čím vás překvapily?
Překvapují mě každý den. Vždycky přijdou s nějakou blbostí. Občas jsou jejich úvahy a otázky zvláštní, nelogické, až mimózní. Ale jindy mě zase překvapí, jak jsou samostatné a jak moc dobře vědí, za kým mají jít, když něco potřebují.
Říkáte si: Musím od nich očekávat neočekávatelné?
Ne, říkám si: Ber to, jak to je, a neřeš radši věci moc dlouho dopředu.
Porovnejte ženský tým s mužským. Jsou hodně rozdílné?
Hlavně tu mám úplně jinou pozici. V chlapském týmu jsem coby závodník řídil jen sám sebe nebo se případně přizpůsoboval ostatním. Teď mám pod sebou celý tým.
A jste spolu osm měsíců z roku. Někdy musí nastat ponorková nemoc, ne?
Jasně. Ale je super, že jezdíme většinou celý mančaft dohromady, kluci i holky, 30 lidí. Takže když ponorka nastane, snáz se rozptýlí, než kdyby nás bylo spolu jen pár. Při delších soustředěních a těžších trénincích bývá pnutí obrovské. Ale ty holky a kluci si mezi sebou postěžují a to jim pomáhá.
Doma vám ještě nevyčítají, že jste s týmem stále na cestách?
Jsou zvyklí. Slezl jsem z lyží a začal trénovat. Tušili, že to tak bude.
Každá žena z vaší štafety je jiná: bohémka Gabriela Soukalová, precizní Veronika Vítková, smíšek Eva Puskarčíková a skeptická Jitka Landová. Je to dobře?
Loni to zjevně fungovalo, doufám, že to bude platit dál. Ale i kdyby to byli čtyři smíšci nebo čtyři skeptici, vyrovnali bychom se s tím.
Narostlo jim s malým glóbem za štafetu sebevědomí?
Verča a Gábina jsou v tomto směru o stupínek výš než Evča a Jíťa. Ale i těm vyšly štafety a občas ve svěťáku samy nahlédly do třicítky, takže i na nich větší sebevědomí vidím. A hlavně tvrdě pracují, neustrnuly.
Vybojovali jste v minulé sezoně kvótu šesti žen pro závody Světového poháru, přesto nyní využijete jen pěti míst. Proč?
V šesti by vše bylo logisticky o dost náročnější, také kvůli servismanům. Proto zatím se šestou ženou nepočítáme. Uvidíme, jak na tom ostatní holky budou po prvním trimestru v IBU Cupu (nižší soutěž).
Měnili jste přes léto trénink?
Ani ne. Malinko jsme přidali na dynamické síle.
Až se zima zeptá, co jsme dělali v létě... budeme připraveni.
Veronika Vítková byla v listopadu před odletem na sever nemocná. Nepoznamenalo ji to?
Zaplať pánbůh zůstalo jen u dvou dnů nevolností a teploty, přišla tak jen o tři dny tréninku.
Závěrečné soustředění ve Švédsku se tedy povedlo? Obávali jste se nedostatku sněhu.
Nejdřív tam byl jen 1,5kilometrový okruh a spíš podzim než zima, ale pak malinko připadlo a hlavně začali stříkat. Mrazy do minus deseti celkem ušly. Chvilkami toho sice měly plné zuby, ale šlo o poslední možnost odvést nějakou práci, než vlítneme do sezony. Teď nás čekají skoro čtyři týdny závodění v kuse.
Po delší době jste v Idre zkoušeli střelbu z intenzivního tréninku. Střílí jim to?
Během tréninku to relativně šlo, i když já skoro nikdy nejsem spokojený. O víkendu jsme potom měli kontrolní závody a při nich už to moc nešlo. Snad byly na vině nervozita nebo trochu větší mráz, se kterým se úplně nesrovnaly. Ale pořád to byl jen kontrolní závod, jely ho pouze na tréninkových lyžích.
Zavazuje vás, že jste v minulé zimě sebe i fanoušky namlsali sérií medailí a stupňů vítězů?
Lidé mají očekávání a ta se teď srazí s realitou. My dělali vše pro to, aby i tahle sezona byla úspěšná. Jestli bude, je psáno kdesi ve hvězdách. A já to tam nepřečtu.
Tak povězte, s čím budete spokojený na konci sezony.
Prognózy dělám nerad. Zopakovat minulý rok by byla velká prda. Ale i kdybychom se k tomu aspoň přiblížili, budu zcela spokojený.
