Biochemik Emil Bolek, který už léta zkoumá hodnoty jejího laktátu, před startem vytrvalostního závodu o Gabriele Koukalové tvrdí: „Po kondiční stránce je na tom nejlíp, co ji znám. Předchozí závody s ní skoro nic neudělaly. Na dnešek je stoprocentně připravená.“
Přesto, při debatě Koukalové s manželem žádná sebedůvěra z jejího hlasu nečiší. Působí vystresovaně. V kostce mu sděluje zhruba toto: Dnes to nepůjde. V dlouhých závodech mi to letos nestřílí. Je dost vedro. A nasadili mě do třetí skupiny, ostatní dobré holky jedou až ve čtvrté, to je divné.
Petra Koukala svými slovy vlastně uklidní. Vykládá potom: „To je v pořádku. Kdyby Gábina naopak říkala, že je v pohodě, bude mi to divné.“
Ve středu měl z Rakouska odcestovat. Popichuje tedy manželku: „Když budeš mít medaili, počkám na tebe v cíli. Jinak odjíždím.“
Odpoví mu: „Tak já to zkusím. Chci si tě ještě užít.“
Jako obvykle opouští nástřel úplně poslední, tentokrát i s Darjou Domračevovou. Tribunami letí mexická vlna, na ukazateli teploty bliká 10,8 stupně a na sluncem zalitém stadionu panuje nefalšované jaro. V něm působí tak trochu jako zjevení sedmdesátiletý čtyřnásobný olympijský vítěz Alexander Tichonov, jenž právě dorazil s manželkou, oba navlečeni do hustých drahých kožichů.
NA NÁSTŘELU. Zleva Lucie Charvátová, Veronika Vítková, Gabriela Koukalová.
Čeští trenéři naopak svlékají bundy. „Dnes je na lyžování až příliš velké teplo,“ prohodí Ondřej Rybář.
Že má svoji největší hvězdu už ve třetí skupině, zatímco další favoritky pojedou v té čtvrté, jej navenek netíží. „Ostatní se opičí po tom, co jsme udělali ve sprintu. Jenže v rychlosti sněhu by rozdíl být neměl, včera jsme to důkladně testovali. A v individuálu není dobré před startem až tak dlouho čekat.“
„JARO“ V HOCHFILZENU. Biatlonistky závodí v 11 stupních.
Druhou ránou při úvodní položce vleže Koukalová míjí terč. Teď už rozhodně vše v pořádku není. Velmi těsná chyba je komplikací, jež přichází příliš brzy. Celá položka je stranově posunutá. „Ať si dá jeden cvak doleva, jeden nahoru,“ vybízí trenér žen Zdeněk Vítek.
V tuto chvíli je dvacátá, se ztrátou 53 vteřin.
Reakce Koukalové je tradiční. Pomyslí si: Medaile je pryč. Běžecky se cítím špatně. A nemám na to, abych další tři položky zastřílela čistě.
Dávno je známo, že postrádá v průběhu závodu americké sebevědomí. Podceňuje sama sebe. Snad i vědomě. „Je to tak pro mě lepší,“ vysvětluje. „Když si člověk moc věří, kolikrát je to zbytečný stres.“
Tři nuly pro hru o trůny
V předchozích dvou vytrvalostních kláních zimy jí ve větrných poryvech létaly rány všude možně. Sedm chyb v Östersundu, šest v Anterselvě. Ovšem to byly jiné závody v jiném počasí. Teď se nabádá: Musíš zbylé rány vyprecizovat, co to jen jde. Jinou šanci nemáš.
Vyčistí vstoje druhou položku. „Odjíždí třetí, 32 vteřin za Laukkanen,“ hlásí trenér Aleš Ligaun od počítače.
„Řeknu jí to, paráda,“ odpovídá z trati jeho kolega Jiří Holubec.
Třetí položka a třetí rána. Terč sice padá, ale ona cítí, že ruka pozbývá jistoty. Chytře odkládá čtvrtou i pátou ránu. Potom pálí tam, kam má.
„Ty ležáky si dneska dobře pohlídala,“ oceňuje Rybář.
„Radši se zdržet, než nabrat minutu,“ glosuje šéf svazu Jiří Hamza.
Už i velké sokyně jsou na trati, jedna za druhou však odstřelují své šance: Dorinová-Habertová, Wiererová, Eckhoffová. Praporky jsou klidné, panuje téměř bezvětří. „Jenže ten nájezd na střelnici není jednoduchý,“ připomene Rybář.
Koukalová po třetí položce vede o 39 vteřin před dvěma Korejkami. Kdo by na druhém a třetím místě čekal právě je? Ačkoliv Korejky... Jména hovoří za vše: Avvakumovová, Frolinová. Hostitelé příští olympiády posbírali své biatlonistky za hranicemi.
Už i dlouho bezchybná Němka Hammerschmidtová ničí dvěma chybami vlastní ambice. „Kaisa (Mäkäräinenová) je na mezičasech pět vteřin před Gábinou,“ odečítá z počítače Rybář.
Čtvrtá položka Koukalové. Napjaté vteřiny očekávání v českém táboře. Kvůli větší koncentraci začíná opět jednou pálit odprostřed. A opět čistě!
ZPÁTKY VE HŘE O ZLATO. Čistá poslední položka.
Tři nuly ji vracejí do hry o trůny.
„Je fakt borec. Je hustá, jak udržela nervy na uzdě,“ jásá Hamza a Rybář do vysílačky ponouká: „Běží ve vteřinách s Kajsou i Darjou, zkuste ji hnát.“
Brzy bude zase vše jinak.
„Darja už má dvojku. A s Kajsou jede Gábina dál na stejno. Na medaili je zaděláno,“ hlásí Hamza. Po chvíli Rybář do vysílačky oznamuje: „Kajsa má druhou chybu.“
„Tak už to bude jen mezi Gábinou a Laurou,“ ví nejen Hamza.
Koukalová se žene po posledním kole. Zdeněk Vítek sleduje na videostěně řeč jejího těla. „Ale na posledním vršku posledního kola tady už stejně nikdo pěkně nevypadá,“ říká.
Petr Koukal stojí na trati u servismanů, kteří mají pro biatlonistky nachystané nápoje. Jeho manželka si od nich vezme za celý závod pití pouze jednou. Možná si měla vzít víckrát, přemítá Koukal. Ale je to velká holka, snad jí to takhle vyhovuje.
„Dneska je na Gábině vidět, že trpí víc než jindy,“ říká. „A já s ní. Mně bylo vedro, jen jak jsem jí fandil.“
Koukalová je s jedenapadesátkou na hrudi v cíli, klečí na kolenou. Vede o propastných 1:32 minuty před Finkou Laukkanenovou. „Teď už to bude jen o tom, jak zastřílí Dahlmeierová,“ pronese Rybář.
DUEL VELIKÁNEK, UŽ ZASE: Koukalová versus Dahlmeierová.
Nadchází čas velkého a vleklého čekání, Němka startovala až s číslem 93. Bitva, k níž tolikrát předtím došlo, se na dálku opakuje. Bitva dvou žen, závodících jen spolu v superlize biatlonu.
A teď ať vyhraje ta lepší
Obě předtím v sezoně pětkrát vyhrály. Obě stály jedenáctkrát na stupních vítězů. Obě už měly po jedné individuální zlaté z Hochfilzenu. „Jsou o stupeň výš než ostatní,“ říká bývalý vicemistr světa Christoph Sumann, spolukomentátor rakouské televize ORF.
Německá média probírají jejich záliby a baví se představami, jak by asi Koukalová bivakovala v Himálaji a co by s Dahlmeierovou provedlo, kdyby si před startem dělala make up.
Také do středečního souboje vkročily stejně, i Němka nabrala trestnou minutu na první ležce a na dalších dvou byla čistá. Ale na trati je přece jen o něco rychlejší než Češka.
Koukalová prochází mezi reportéry, poskytuje rozhovory. „Nevím, co z toho nakonec bude. Ale Laura je střelkyně par excellence. Hlavně že vím, že jsem tam nemohla nechat ani o setinu vteřiny navíc. To je pro mě nejcennější. Jela jsem úplně do kómatu. A teď ať vyhraje ta lepší,“ říká nám, zatímco Dahlmeierová se staví k poslední stojce.
Pět ran, pět burácejících a oslavných výkřiků německých fanoušků. Jejich hvězda vede o 17 vteřin. „Měla jsem i výhodu, že jsem dnes znala mezičasy Gábiny,“ poví později.
Koukalová zkouší dál odpovídat novinářům, jenže řev tribun na chvíli nedovede překřičet. „Už ani nevím, na co jste se ptali,“ přiznává.
Na dalším mezičase má Dahlmeierová k dobru 20 vteřin a pádí pro zlato. „V tom měkkém sněhu má větší motor,“ říká Koukal.
Také jeho žena to pochopí. „Stříbro je úžasné. Mám teď kompletní sbírku. Z téhle disciplíny jsem medaili čekala úplně nejmíň. Spokojenost je obrovská,“ vykládá pro změnu norské televizi.
A CO MÁM NAPSAT K TOMU AUTOGRAMU? Gábina Koukalová veverkám?
„A máme třikrát splněno,“ raduje se Koukal.
„Musí dolovat různé medaile, aby je potom mohla porovnávat,“ vtipkuje Rybář a vyzdvihuje, jak česká jednička neztratila hlavu, ani když nabrala trestnou minutu tak brzy v závodě. „Jela pak fantasticky. Nebylo ani úplně špatný, že startovala tak brzy, aspoň se neznervózňovala časy soupeřek. Prostě jela a na nic nečekala.“
S bilancí zlata, stříbra a bronzu z Hochfilzenu umocňuje svůj status světové biatlonové superstar. „Jen Jaromír Jágr je v její zemi větší sportovní celebritou než ona,“ píše německá agentura DPA.
„Mám křeče, jsem úplně vyčerpaná,“ říká Koukalová.
„Nejradši bych si teď jen lehla do postele a zavřela oči,“ přiznává zlatá Laura Dahlmeierová poté, co za cílem dvakrát málem zkolabuje.
Ještě jedna fotka z povedené středy: Když se před tiskovou konferencí Gabriela Koukalová konečně setkala s koučem Zdeňkem Vítkem. https://t.co/0GWoaGFZIj
Musí však na tiskovou konferenci a večer do města na vyhlášení vítězů. Koukalová tam tentokrát nepotřebuje výpomoc německé kamarádky s otevíráním šampaňského.
ŠAMPIONKA. Laura Dahlmeierová na vyhlášení.
„Potrénovala jsem. Nezamlouvala se mi představa, že budu mít další ostudu,“ říká s úsměvem před bezpočtem českých vlajek.
Ještě dvakrát v Hochfilzenu zkříží s Dahlmeierovou zbraně.
V páteční štafetě se na trati ani potkat nemusejí. Zato nedělní hromadný závod se stane ostře sledovanou závěrečnou bitvou dvou královen
