Pak se ale Vítězslav Hornig oblékl do teplého a záhy už jeho projev zrcadlil, čeho pátým místem ve vytrvalostním závodě Světového poháru dosáhl.
Jakmile dorazil do novinářské mixzóny, nemohl se přestat usmívat. Téměř přesně před rokem tu čtyřicátou příčkou ve stíhačce dosáhl na svůj premiérový bod v hodnocení elitního seriálu. Žádný další už ve zbytku zimy nepřidal.
Tehdy hovořil o tom, že se mu čtyřicátým místem alespoň trochu otevřely dveře mezi nejlepší.
Tentokrát je rovnou prokopl.
„Kdyby mi loni po tom prvním bodu někdo řekl, že tu letos budu pátý, asi bych se hodně smál. Dával jsem si před sezonou osobní cíl jezdit pravidelně na bodech. To, jak se mi nakonec daří, jsem vůbec nečekal,“ vykládal šťastně.
Jeho skok ze čtyřicáté na pátou pozici během pouhého roku není výjimečný pouze svým rozsahem. Hornig nepřestává od začátku této sezony udivovat celkovým posunem, který se mu během letní pauzy povedl.
Nejenže bodované příčky okupuje opakovaně, v jedenácti závodech této zimy byl pouze dvakrát mimo nejlepší třicítku. Svou stabilní výkonností se dokonce posunul do role české mužské jedničky.
„Tak se určitě nevnímám. Pořád se mám od Bimba (Michala Krčmáře) co učit,“ říkal přesto.
Sám Krčmář ovšem nešetřil na svého parťáka a spolubydlícího slovy chvály: „Od začátku sezony jsem říkal, že na to Víťa má. Je strašně příjemné mít v týmu někoho, kdo se o tolik zlepší a dosahuje na top výsledky.“
Hornigova paráda v Ruhpoldingu. Čistá střelba mu vynesla životní páté místo![]() |
Minulou zimu naskočil Hornig do Světového poháru až v lednovém Oberhofu, rychle si ale vydobyl pozici téměř bezchybného střelce. Od lepších výsledků než oné čtyřicáté příčky jej ale vzdaloval horší běh.
Zdálo se, že je až příliš pomalý na to, aby se někdy mohl podívat alespoň do elitní společnosti v závodě s hromadným startem. Například na závěr sezony v Soldier Hollow byl ve sprintu i s bezchybnou střelbou až šedesátý.
„Vím, že běžecky to nebylo dobré. Na konci zimy už jsem mlel z posledního,“ přiznal nyní.
Pak ale pod vedením týmového lékaře Libora Vítka zhubl téměř čtyři kilogramy a s norským expertem na techniku běhu Perem Torvikem zapracoval i na svém projevu na lyžích. A hned při první příležitosti se na úvod sezony v Kontiolahti dostal také do dřív nedosažitelného závodu s hromadným startem, kde doběhl patnáctý.
Nyní přišel opravdový průlom.
Zhubl tolik, kolik váží jeho zbraň. A vida, Hornig rázem mnohem rychleji běhá![]() |
Už od druhé střelby bylo v Ruhpoldingu jasné, že běží o parádní výsledek. Teď záleželo jen na tom, jestli takové myšlenky dokáže zpracovat.
„Věděl jsem, že jedu kolem druhého místa. Soustředil jsem se na to, aby byla práce při střelbě opravdu precizní. Abych neudělal chybu ke konci položky kvůli nedočkavosti,“ líčil.
Běžecky tentokrát nebyl tak silný jako třeba ve stíhačce v Oberhofu, kde v posledním kole zaznamenal druhý nejrychlejší čas, také proto nakonec přišel o čtvrté – a možná i o třetí – místo. „Ale i tak je to super výsledek. Nejvíc mě těší, že jsem odstřílel čistě,“ zářil.
Zhubni a budeš lepší! Vítek pomohl vítězům olympiády, teď radí biatlonistům![]() |
Na prvním květinovém ceremoniálu v kariéře přijímal gratulace třeba od hvězdného Sebastiana Samuelssona a poprvé si poslechl své jméno vyvolané místním hlasatelem.
Co na tom, že z Vítězslava byl spíš Václav…
A když malá skupinka českých fanoušků na tribunách skandovala „Víťo, děkujem!“, málem se neubránil slzám.
Ruhpolding tak zůstává místem zlomových okamžiků v Hornigově kariéře. Loni první body, letos první květinový ceremoniál.
A za rok první vítězství?