Je to taková hranice spokojenosti?
Těžko říct. Tím, že jsme byly v minulé štafetě šesté, pomýšlely jsme trochu výš, ale bohužel jsme měly strašně moc dobíjení a hlavně obrovskou ztrátu. Měla jsem sice na svém úseku před sebou Polku s Japonkou, ale Polku se mi už nepodařilo dojet, trochu víc jsem chybovala na střelnici a prala se s mlhou. Měla jsem zareagovat líp a vepředu si zvětšit kroužek.
Štafeta ženZpravodajství |
Zvětšit kroužek?
To pak člověk vidí vepředu víc bílého kolem a líp si terč vystředí. Sice jsem si kroužek před startem trochu zvětšila, ale ne dostatečně. Ta mlha se v průběhu závodu zhoršila.
Jak náročné bylo v těchto podmínkách závodit?
Sněžení ani vítr mi nevadily, na takové podmínky jsem měla nastřeleno, úplně jsem to neřešila. Spíš jsem se prala s tím, že jsem terče neviděla úplně ostře a úplně jsem to nezvládla.
Jak špatně se vám začíná závod ze zadních pozic, když musíte dojíždět často velkou ztrátu?
Nic jednoduchého to není, ale pořád je to biatlon, ve kterém se může stát cokoliv. Vždycky je v něm o co bojovat.
Polku Nowakowskou jste v průběhu své štafety dvakrát dojela. I v posledním kole jste to zkoušela.
Vždycky jsem s ní přijela na střelnici, tak jsem si říkala, že by to mohlo jít i teď, i když tam mezera byla větší. První polovinu kola před tím dlouhým sjezdem jsem se snažila jet, ale pak už jsem viděla, že je to asi marné.
Celkově byl ale pro vás Oberhof povedenou zastávkou, je to tak?
Určitě. Můžu být spokojená, po dlouhé době jsem se postavila na stupně vítězů a hlavně potvrdila stabilní výkonnost.
Nyní vás čeká přesun do Ruhpoldingu. Na co se tam nejvíc těšíte?
Na závody (usměje se).
