„Měl jsem teď dva a půl týdne závodní pauzu, kde jsem trénoval a připravoval se. Už se docela těším na další závod,“ sdělil Tomáš Mikyska.
Do sprintu vás trenéři nenasadili, ale aspoň jste mohl koncentrovat síly na vytrvalostní závod, ne?
Určitě bych ho radši jel. Jenže tenhle rok to u mě nebylo úplně ono. Dorazil jsem na šampionát v roli náhradníka. Nedělal jsem si z toho nějakou hlavu, že nejsem ve sprintu.
Vytrvalostní závodČísla Čechů a favoritů 1 Mikyska (ČR) Startuje 97 biatlonistů (začátek závodu v 15.05). |
A co teď? Nejste nervózní před prvním startem?
Zatím ne. Minulý rok v Novém Městě jsem nervozitu cítil, když jsme byli před domácím publikem. Hned první den, co jsme tam přijeli a ještě ani nezávodili, byla znát. Tady musím přiznat, že ještě nic necítím. Na závodech, co tu ostatní jeli, jsem ani nebyl, zůstával jsem na hotelu. Takže vůbec nevím, jak závodní atmosféra tady v areálu vypadá.
Může to být výhoda?
Těžko říct. Asi se na tohle nejde upínat. Jsou tu nějací čeští fanoušci, ale určitě to nebude jako v Nováči. Nebo možná jo, možná ne, já nevím.
Loni se vám ve vytrvalostním závodě povedlo v Novém Městě vybojovat velmi dobré 10. místo, navíc po podobně zdravotně komplikované sezoně, jakou je i ta současná. Mohl byste na něj navázat?
Myslím, že se cítím mnohem lépe než v lednu na mistrovství Evropy v Martellu. Přitom už tam to nebylo špatné. Uvidí se. Je to jinačí areál. Sice jsme trochu níž než v Martellu, ale přijde mi, že jeden den je to tu dobré a druhý ne.
Když jste v lednu vůbec nezávodil ve Světovém poháru, ale jen v IBU Cupu, chyběla vám atmosféra těch největších soutěží?
Eeee… Jako jo, chyběla, ale zase ne tolik.
Spíš jste řešil své vlastní problémy?
Přesně tak. Hlavně jsem chtěl, aby se mi už začalo jezdit dobře, protože to bylo příliš dlouho jen trápení.
ZPÁTKY V TÝMU. Tomáš Mikyska si po vleklých zdravotních potížích užívá návrat k českému týmu na světovém šampionátu v Lenzerheide.
V polovině prosince vás dokonce ze Světového poháru v Hochfilzenu poslali raději na testy domů, protože váš zdravotní stav byl záhadou.
Nakonec se v mé krvi nic nenašlo, ale je to celé takové zvláštní. V Hochfilzenu byly asi ještě na vině střevní potíže, které jsem dostal předtím v Kontiolahti a které mě vysílily víc, než jsme si mysleli – a v Hochfilzenu mě poslaly úplně do kopru. Potom jsme trošku změnili plán, což mi docela pomohlo. Měl jsem víc rychlejších tréninků, kde jsem se zmáčknul úplně do mrtva. A makal jsem i na maximální síle, protože mi přišlo, že mi chyběla. Teď cítím, že se to určitě zlepšilo.
Problémy se zády navázaly na ty, které jste měl už dříve?
Ani nevím, proč po Novém roce zase přišly. Možná že jsem to při závodech začal přehánět se změnou techniky, a nebylo to ono. Furt jsem se snažil odrážet co nejdál dozadu, prohýbal jsem se v zádech, a ta mě pak začala bolet.
Což vás i v závodech omezovalo?
Vždycky už po jednom kole jsem záda cítil, což mě hrozně omezovalo na lyžích. Jakmile jsem sjížděl dolů z kopce ve vajíčku, bylo to dobré, ale když jsem se chtěl přizvednout a zase jet jen nohama, absolutně mi to nešlo, bolest byla hrozná. Nešlo s tím nic dělat. Až na IBU Cupu v Osrblí jsem zjistil, že na vině asi bude technika. Když jsem tam byl na posledním kole ve vytrvalostním závodě, přestal jsem se na techniku soustředit a najednou záda povolila. Tak jsem si řekl: Aha, už asi víme důvod.
Vypadá to, že od léta na sebe vaše zdravotní problémy navazovaly jeden za druhým.
Jo, v téhle sezoně se mi všechno sešlo v úplně nejhorší dobu. Začalo to už covidem na letní přípravě právě tady v Lenzerheide. I měsíc poté, co jsem ho už neměl, jsem pořád řešil problémy s dýcháním. Byl to nejhorší covid, jaký jsem zatím prodělal.
Věříte, že při opětovném nabírání formy jste už opět na 100 procentech?
Hlavně věřím, že mé zdravotní problémy už žádné nejsou. Snad i ty bolesti zad jsme vyřešili. Uvědomil jsem si, že jsem se předtím vážně snažil chodit na tréninku do většího a většího extrému. Jakmile jsme trénink zase změnili, tak se zdá, že je to mnohem lepší.
Jste typem, kterého trenéři obtížně krotí, co se nasazení v tréninku týče?
Asi jo. Při větších trénincích nechám na trati často všechno, takže někdy mě musí krotit. V letošní sezoně to bylo vážně zajímavé. Při rychlejších trénincích vždy odebíráme laktát a v něm jsem byl trochu rozházený. Přišlo mi, že jedu hrozně pomalu - přitom jsem byl laktátem hrozně vysoko. Tak nevím, co si o tom myslet.
Johannes Bö byl zmatený, teď je omlazenýWright překonává rekordy, Christiansen dál čeká na svoji šanci  Johannes Bö na střelnici během stíhacího závodu na mistrovství světa
 Campbell Wright bojuje ve stíhacím závodě na MS v Lenzerheide.
   POSLEDNÍ TŘI ŠAMPIONI VYTRVALOSTNÍHO ZÁVODU. Zleva Fourcade, Laegreid, J. Bö.
|
