Kouzlo Holmenkollenu tedy opět zapůsobilo?
Spíš se to zase tak nějak sešlo a jak byl závod časově našlapaný a ztráty po sprintu ne moc velké, na trati jsme se scukly do jednoho velkého balíku a s těmi nulami ze střelnice se dalo posouvat dopředu.
Přesto však musí mít Holmenkollen v sobě cosi speciálního, že se vám tu jezdí tak dobře, ne?
Asi jo. Když mám nějaký areál spojený s hezkými vzpomínkami, vždycky se do něj ráda vracím a jsem ve větším klidu než v areálech, kde nebývám tolik úspěšná. Takže teď se sem mohu zase těšit na další rok. Trať mi na Holmenkollenu profilově sedí. A roli mohla sehrát i skutečnost, že na konci sezony je už spousta soupeřek unavených.
Voborníková nulovala a doběhla sedmá ve stíhačce, boj o glóbus se zdramatizoval |
Naopak vy podáváte v závěru Světového poháru vždy velmi dobré výkony. Tak tomu bylo i loni, kdy pohár končil výjimečně v Severní Americe. Tělo, které se vám obtížněji nastartovává na začátku sezony, jakoby tím lépe fungovalo na jejím konci.
Jo, obzvlášť letos. Začátek zimy byl ještě horší než dřív, zato třetí trimestr už zase nejlepší ze všech. Nevím, jak to vysvětlit. Vždycky si potom říkám, že je škoda, že už sezona končí.
V sobotu jste měla v Oslu i motivaci navíc v podobě hájení 25. místa v celkovém pořadí poháru, které bylo vstupenkou do nedělního hromadného závodu. Sesadit vás z nej mohla Švýcarka Aita Gasparinová, jedenáctá ve sprintu, která za vámi zaostávala jen o osm bodů. Pozorovala jste v průběhu stíhačky, kde se pohybuje?
Jo, nechala jsem se tím docela hodně ovlivňovat. Samozřejmě, před startem jsem věděla, že se na žádné co by kdyby nehraje, že musím hlavně odvést kvalitní práci na trati i na střelnici, ale přála jsem si férový souboj, při kterém budu mít i dobré lyže. Většinou, když mi o něco hodně jde, závod dost pokazím. Ale tentokrát se vyvinul v můj prospěch a splnilo se mi vše, co jsem si před ním vysnila - posun pořadím i postup do hromaďáku. Z čehož jsem byla mile překvapená, i když také Aita zajela perfektní závod.
Tereza Voborníková na trati stíhacího závodu na Holmenkollenu
Věděla jste, že až do poslední střelby se pohybuje okolo šestého místa?
Jo. Jela jsem vždycky ve skupince kousíček za Aitou a vlastně celý závod jsem se na ni snažila dotáhnout, jenže mezi námi bylo pořád zhruba sedm holek. Proto jsem si pořád říkala: Ježišmarjá, to je furt strašně moc, to je víc než těch osm bodů. Aita byla dnes jediným člověkem, kterého jsem opravdu dost sledovala.
Takže vám potom dodalo energii, když při závěrečné stojce jedinkrát za celý závod minula terč a klesla v pořadí za vás?
To se mi hrozně ulevilo, když jsem ji viděla, jak zajíždí na trestné kolo. Kdyby i napočtvrté dala nulu, mohlo to být zase o něčem jiném. Ale i tak podala výborný výkon. Švýcarky se v posledním trimestru začaly ohromně zvedat, je to s nimi těžké.
Vám se na rozdíl od Aity Gasparinové povedly hned čtyři nuly. Což musí v tak nervózním závodě obzvlášť potěšit.
Byla jsem dneska hodně pečlivá, stejně jako už v pátek ve sprintu, ale v něm se mi to vymstilo, protože jsem rány až předržovala a jedna mi nakonec ustřelila. Ve stíhačce jsem byla také strašně opatrná, fakt jsem pilovala každou ránu - a kromě jedné ve stoje byly opravdu moc povedené, což je fajn. Na druhou stranu v takhle extrémně kontaktním závodě, v němž skoro každá setina hraje roli, mě pak mrzí, že jsem tam nějaké ty vteřinky nechala, protože jsem letos byla i schopná střílet rychleji. Ale dnes se mi nakonec ta pečlivost vyplatila.
Jde samozřejmě jen o hru s čísly, ale i třetí místo ve statistice, která bere v potaz pouze výkon ve stíhačce (bez času ze sprintu), by pro vás mělo být velmi dobrou zprávou, že?
Jo, to je určitě motivace i do tréninku na další sezonu. Jen jsme si říkaly s Jess (Jislovou, ve stíhačce se zlepšila ze 60. na 19. místo), jaká je škoda, že to přišlo až takhle ke konci zimy.
