Byl to v mimořádně obtížných podmínkách, které na Pokljuce přetrvávají, hromadný závod spíš za odměnu, nebo za trest?
Určitě za odměnu. Trať se zrychlila, sněhové podmínky byly mnohem příznivější než ve vytrvalostním závodě (během nějž pršelo). Ale jinak to vše okolo, že jsme mokré a že jsou kvůli sněhu nerovné stavy, bylo stejné.
A na trati se opět nesnadně předjíždělo.
Stejně jako ve čtvrtek. Musíte držet stopu a jakmile se snažíte někoho předjet, hlubší sníh vás okamžitě zastaví. Ale dalo se to zvládat.
A vy jste si výkonem v závodě určitě v porovnání se čtvrtkem zlepšila náladu.
To určitě. Jen to k ještě větší spokojenosti chtělo trefit jednu z těch dvou ran na stojce (které minula) a dosáhla bych na opravdu hezký výsledek.
Tereza Voborníková v hromadném závodu biatlonistek.
Přesto, i běžecky se zdálo, že se postupně v průběhu závodu rozjíždíte.
Mně vždycky tyhle závody přijdou strašně zrádné, protože v hromaďácích a stíhačkách skoro nikdy nejedete sám, pořád někoho kolem sebe máte. Já se nikdy nepokouším vést nějakou skupinku, spíš se snažím schovávat. A třeba ve druhém kole tu naši skupinku strašně dlouho táhla Amy Basergaová a tehdy jsme hodně ztratily. Je to loterie. Buď chytíte někoho rychlého, nebo ne. Zároveň samozřejmě záleží i na tom, jestli pro vás nasazené tempo není až příliš rychlé. Ale zrovna dneska, když jsem později jela s některými opravdu dobrými běžkyněmi, mě potěšilo, že jsem jim stačila.
I na konci dlouhé sezony a po dvou dlouhých závodech ve vyčerpávajících podmínkách je tedy vaše tělo stále konkurenceschopné?
Unavené je, což se u mne odráží na kratším spánku, a ten mi také ubírá sil. Ale jinak se každoročně ke konci sezony cítím nejlíp. Kdybych po šampionátu v Lenzerheide už zase nebyla nemocná, bylo by to ještě o kousek lepší. Ale takhle to prostě je.
Jeanmonnotová ovládla masák. Češky v průměru, Slovinsko slaví střelecký zázrak |
Těch vašich nemocí bylo v této zimě až příliš, že? Nejprve těsně před startem sezony, potom kolem Nového roku a pak po Lenzerheide. Vymýšlíte i s týmovým lékařem, jak imunitu posílit?
No, vedli jsme teď s holkama s trenéry o tom docela vášnivou debatu, protože už jsme z toho byly docela rozčílené. Měli bychom pro to všichni dělat daleko víc.
Myslíte například prohlídky, regeneraci, vitamínové doplňky?
Tohle podchycené máme, ale unikají nám taková ta nejzákladnější preventivní opatření - a ta musí dělat všichni, protože pokud je bude dělat jen pár lidí, nic to nespasí. Jsme velká skupina a na začátku zimy jsme se pokusili nastavit nějaká pravidla, která měla na starosti Jess Jislová. Snažili jsme se je dodržovat, jenže bohužel, když pak někdo onemocní, nepodchytíme to úplně správně a ti, co mají horší imunitu, na to furt doplácí.
Tereza Voboníková a Jessica Jislová sprintují o patnácté místo.
Což je váš případ...
Když už jsem byla hodně nemocná před začátkem sezony, je potom každé další takové oslabení během sezony pro mé tělo na nic. A pokud přijde počasí, jaké je tady, kdy snadno prochladnete a zmoknete, jste oslabený ještě víc. Máme tu na hotelu i Nory, kteří mají hodně lidí nemocných. Tak jen doufáme, že něco zase nechytneme.
Však se také Johannes Bö a Ragnhild Femsteineviková kvůli nemoci z hromadných závodů omluvili.
Každý den tady přibude někdo z norského týmu, kdo sedí o samotě a má respirátor. Aspoň že používají ten respirátor.
V neděli vás čeká smíšená štafeta. Dá se do ní vyjet i se vzpomínkami na stříbro z Lenzerheide, nebo je to úplně jiný závod - a navíc i s jinou sestavou?
V biatlonu je každý závod od nuly a úplně jiný. Musí se nám zase všechno sejít, abychom uspěli. Sice toho tady máme s Jess plné zuby, ale věřím, že štafetě znovu dokážeme pomoci. Chybí nám Víťa Hornig (který ve čtvrtek oslavil doma narození potomka), ale to samozřejmě všichni chápeme, že tu není.
