Kdyby tak věděla, co jí vlastně bylo. Blíže nespecifikovaný virus na podzim způsobil, že musela brát antibiotika a přišla o tři týdny přípravy.
„Máme zhruba 100 nejběžnějších původců virových nákaz,“ připomíná lékař reprezentace Libor Vítek před startem druhého kola Světového poháru v Hochfilzenu. „Co však bylo Tereze, přesně nevíme.“
V říjnu měla negativní testy na covid, chřipku A i B i některé další viry, přesto dlouze bojovala s horečkami, bolestmi hlavy i kašlem.
Do Světového poháru v Kontiolahti tak vstupovala před dvěma týdny oslabená a se sníženým očekáváním.
Nemám důvod se bát. Voborníková o záhadné nemoci i víře v lepší sezonu |
„Už na předchozím soustředění ve Vuokatti jsem pociťovala, že to se mnou není takové, jaké by to mělo být,“ vypráví. „První závody jsem pak čekala, že budou v mém podání ještě horší, než nakonec byly. Teď jsem hlavně ráda, že mě první kolo poháru nesrazilo zpátky.“
Při prvním startu v ženské štafetě se doslova protrápila závěrečným kolem.
Pak obsadila ve vytrvalostním závodě 59. místo.
Ale ve sprintu už byla s čistou střelbou dvacátá.
Tereza Voborníková přijíždí do cíle sprintu v Kontiolahti.
„V Kontiolahti byl pro mě každý závod zároveň otázkou: Kdy mi dojdou síly? Co se stane? Potěšilo mě, že ve sprintu se mi už líp střílelo, už jsem nebyla až tak moc vyčerpaná a zadýchaná na střelnici, tepovka mi tam šla rychleji dolů. Ale v posledních kolech jsem stále cítila, že mi chybí taková ta dravost a jiskřička, která je k závodění potřeba.“
Co ji naopak uklidňovalo, bylo zjištění, že s každým dalším startem měla na trati lepší pocity. „Jsem ráda, že to jde správnou cestou,“ říká.
Libor Vítek je téhož názoru. „Myslím, že Tereza bude po Vánocích jako rybička. A třeba překvapí už tady.“
Dýchání, hlava i detaily v pozici na lyžích. Davidová může být ještě lepší |
V Hochfilzenu jsou zatím životním maximem Voborníkové 11. a 16. místo z minulé sezony. Z té, ve které skončila šestnáctá i v konečném pořadí Světového poháru, poprvé coby nejlepší z Češek.
Má raději kopcovitější tratě. Jako v Kontiolahti. Nebo v Oberhofu. Jenže to platilo v předchozích sezonách.
„A za normálních okolností, kdy jsem na tom byla fyzicky dobře,“ připomíná. „Trať v Hochfilzenu je o něco lehčí, ale časové ztráty tady tradičně nejsou tak strašné jako v Kontiolahti. Většinou tu pořadí bývá hodně nasekané. Musím odvést dobrou práci na střelnici a pak nechat všechno na té trati.“
Pomoci by jí měla i úprava techniky, kterou provedla v rámci přípravy s norským expertem na biomechaniku Perem Torvikem.
„Hodně jsme pracovali právě na takové technice, která je hodně využitelná tady na těch rovinách. Snad ty změny budu moc trochu prodat,“ doufá Voborníková.
Dnes takřka v pravé poledne se vydá se startovním číslem 59 na trať sprintu.
S tím, že zatím pro ni platí: Každé body jsou úspěchem.
