V roce 2020 skončila v Lenzerheide pátá a šestá na juniorském mistrovství světa a s vrstevnicí Terezou Voborníkovou byla považována za nastupující vlnu českého ženského biatlonu.
Jenže v letech následujících se závodnice z jinak nebiatlonového Brna až příliš často trápila s neustále se vracejícími nemocemi. Byla mnohem víc ukotvená v druholigovém IBU Cupu než ve Světovém poháru, kam jen příležitostně nakukovala.
Přesto během letní přípravy na aktuální sezonu věřila: Mám na to, abych se na olympiádu probojovala.
V listopadu si vyjela místo v pětičlenném týmu pro „svěťák“ a naděje vzrostla. Její výsledky však nebyly v prvním trimestru přesvědčivé.
„Říkala jsem si tehdy: ber to zlehka, hlavně se na nic neupínej. Šance máš tak padesát na padesát. Když to nedopadne, svět se nezboří, spousta lidí žije i bez olympiády.“
Po třetím kole Světového poháru v Le Grand-Bornand ji trenéři odeslali opět jednou do IBU Cupu, v němž po Novém roce nastoupila ke klíčovým závodům v německém Arberu.
„Věděla jsem, že tam se bude boj o olympiádu lámat a že já musím prokázat dobrou výkonnost,“ líčí. „Střelecky se mi sice kdovíjak nevedlo, ale pořád to byl můj letošní průměr a životní nadprůměr.“
Dojela dvakrát dvaadvacátá - a především skončila v interním souboji lépe než juniorky Plecháčová a Mikolášová a další mladá závodnice Pavlů. Ty tři byly jejími soupeřkami v boji o páté místo v olympijské nominaci za očekávaným kvartetem Davidová, Voborníková, Charvátová, Jislová.
Olympiádu budu řešit až den předem, říká Hornig a věří: Máme na dobré výsledky |
„Z Arberu mě pak trenéři poslali na svěťák do Ruhpoldingu, že Markéta (Davidová) nepojede štafetu a potřebují za ni záskok. Ještě jsem neměla vyhráno, musela jsem se dál soustředit a podávat co nejlepší výkony, abych se o olympijskou nominaci mohla ucházet.“
Nadále se také snažila, aby ji vrcholící boj o olympiádu psychicky nesvazoval.
„Nechtěla jsem ji mít úplně zarytou v hlavě. Prostě jsem si řekla, že budu závodit dál a ono to nějak dopadne.“
A dopadlo.
SPOKOJENÉ KVARTETO. Jessica Jislová, Lucie Charvátová, Tereza Voborníková a finišmanka Tereza Vinklárková po povedené štafetě v Ruhpoldingu.
Ve štafetě se v Ruhpoldingu nad očekávání vypořádala s rolí finišmanky, ve skvěle rozjetém závodu dovezla český tým do cíle na cenném pátém místě.
„Běh je letos Terčina silnější stránka. Do střelby se postupně dostává, tak snad to bude mít vzestupnou tendenci,“ říká trenér Lukáš Dostál. „Už na prvním svěťáku jsme řešili polohu, byl tam malinko problém se stabilitou vestoje.“
Ze sprintu postoupila v Ruhpoldingu do stíhačky (což rozhodně nebývalo v minulosti pravidlem) a v ní jako jediná z Češek na 33. místě bodovala. Teprve podruhé - a poprvé po čtyřech letech - ve Světovém poháru.
Načež přišel čas rozhodnutí. Toho trenérského.
Oficiálně sice olympijskou nominaci vyhlašovali až v úterý, ale interně sdělili závodnicím svůj verdikt už v neděli. „Jen jsme ho museli do úterka držet diskrétně,“ vysvětluje Vinklárková. „A nebylo to ani kdovíjaké oznamování s fanfárami, sdělili nám nominaci individuálně.“
Zaplavila ji vlna štěstí. Bude tam. Na největší možné akci, o jaké může biatlonista snít. Pod pěti kruhy.
Zažije olympiádu a...
SP v biatlonu v Novém Městě na Moravě 2026: program, výsledky, kde sledovat |
„A pak skončím.“
Cože? Už v sedmadvaceti letech?
„Ano, rozhodla jsem se letošní sezonou ukončit kariéru,“ přitaká. „Jsem hrozně ráda, že to bude na vrcholu.“
Opravdu to udělá? Nic ji nepřesvědčí k pokračování?
„Spíš ne. Myslím, že mám vše v hlavě srovnané. Odmalička jsem se snažila o účast na olympiádě, což se mi nyní podařilo. Líp se to už snad ani povést nemohlo. Jak se říká, v nejlepším se má přestat.“
Hlavním důvodem, proč chce tak brzy opustit biatlonové kolbiště, jsou její zdravotní potíže.
„Dřív jsem věřila, že fyzické maximum mám jinde, ale bohužel jen fyzický fond vám nestačí, potřebujete také zdraví. A to tam roky nebylo,“ vykládá. „Proto jsem si už před sezonou řekla: závodím poslední rok. Nekončím, že by mě biatlon nebavil. Jde o to zdraví.“
Imunologická onemocnění, která jí tolikrát narušila závodní i tréninkový program, byla v předchozích letech až příliš vysilující. Přičemž ona i lékaři marně pátrali po příčině.
Olympijská nominace. S Hákem a bez Marečka. Davidovou dál trápí bolavá záda |
„Prošla jsem různými vyšetřeními, ale nic nenašli,“ tvrdí. „Když nevíte, co vám je, nejde to lámat přes koleno. Už nechci štěstí pokoušet dál, každá sezona znamená spoustu strašného úsilí a času. A já už bych se možná chtěla realizovat i někde jinde.“
Láká ji okusit dálkové běhy na lyžích, kde by využila svůj běžecký fond. Namísto sedmi- až patnáctikilometrových závodů by běhala třeba i padesátikilometrové. A bez malorážky.
„Z extrému do extrému, co?“ zasměje se. „Nevadilo by mi to, myslím, že jsem vytrvalec. Ale takové nápady jsou ještě ve hvězdách.“
Ještě předtím přijdou dva velké biatlonové zážitky.
Povzbuzená výkony i bodovým přídělem z Ruhpoldingu dorazila natěšená do Nového Města, kde ji v pátek čeká vytrvalostní závod.
„Psychicky jsem z minulého týdne nastavená dobře,“ ujišťuje. „Nové Město je, co se týče tratí a střelnice, něco úplně jiného než Ruhpolding. Je to tady dost komplikované a pořadí nebude tak vyrovnané jako minulý týden. Ale věřím si na nějaký lepší výsledek víc než doposud.“
Jestliže naplní své plány o ukončení kariéry, bude nadcházející víkend i její závodní rozlučkou s Vysočina Arénou a s její specifickou a často úchvatnou atmosférou.
„Lidé, kteří vám fandí na dálku, vám najednou fandí na blízko. Potkávám se s nimi a hrozně mě těší ta jejich upřímná radost. Samozřejmě, že fandí všem, ale někteří jsou tu opravdu jen kvůli mě.“
Příští čtvrtek se potom celý tým vydá za velkým olympijským dobrodružstvím do Anterselvy. Vinklárková doufá, že v Itálii nezůstane jen tou pátou vzadu, která sice bude na hrách, ale na start žádného závodu se pod pěti kruhy nepostaví.
„Doufám, že jsem předvedla dost na to, abych v nějakém závodě mohla startovat,“ říká.
Právě v Anterselvě v roce 2020 poprvé startovala na mistrovství světa. Tehdy coby výkonnostně pátá žena v týmu dostala šanci ve vytrvalostním závodě, a i když doběhla dvaašedesátá, náramně si vše užívala.
DEBUT NA MISTROVSTVÍ SVĚTA. Tereza Vinklárková v Anterselvě 2020.
Na šampionátu v Oberhofu 2023 na sebe upoutala pozornost velmi dobrým výkonem v ženské štafetě, kde zaskakovala za zraněnou Jislovou.
Při své olympijské premiéře se bude muset v Anterselvě vypořádat i se zákeřnou vysokou nadmořskou výškou, která nejednu závodnici sráží za cílem do kolen ve stavu naprostého vyčerpání blížícího se kolapsu.
„Jsem somatotyp, který se s takovou vyšší nadmořskou výškou vypořádává trochu hůř, takže jsem ráda, že na olympiádu s týmem jedeme dřív,“ povídá.
Ani tak nemíní nic ponechat náhodě.
„Ještě předtím se zaměřím na nějaké doplňky železa a přípravě hemoglobinu na tu výšku, abych si pohlídala aklimatizaci.“
Prostě aby ten vrchol stál za to.
