To nezní úplně špatně, ne?
Je to krásný začátek sezony. Nicméně mám rozporuplné pocity, protože jsem zvyklá, že mě běh podrží, a tentokrát to na trati vůbec nebylo optimální. Myslím, že bych se běžecky měla držet výš.
Jak si to vysvětlujete?
Sníh byl měkký a sypal se, v čemž se moc neumím technicky pohybovat. Bořím se a běh je pro mě obtížnější než pro menší, dynamičtější závodnice. Já potřebuju tvrdo pod nohama. Z toho jsem smutná, protože ne vždycky se mi podaří takhle dobře zastřílet. Takže když už se trefím, mám ty nejvyšší cíle a očekávání.
Sprint žen má překvapivou vítězku, Charvátová byla blízko nule na střelnici |
A ty tentokrát čtrnácté místo nesplnilo.
Jak je to v cíli poskládané ve vteřinkách, tak by jich stačilo sedm, abych byla v první desítce. A to bych byla určitě spokojenější.
Mrzí vás, že jste za sebou o 0,7 sekundy v posledním kole neudržela Francouzku Benedovou?
No, když jsem viděla ten odstup v cíli, tak jsem si říkala, že je mi to podobné. Když můžu mít smůlu, tak si ji vždy vyberu. Navíc přesně vím, kde těch 0,7 sekundy bylo. Při nástřelu začalo dost hustě sněžit, takovými velkými vánočními vločkami. A v místech, kde to nebylo projeté – jako cílová rovinka – mě to úplně zatahalo za nohy. Zavrávorala jsem a šla do takového záklonu, ale naštěstí to ustála. Takže tam by se určitě těch sedm desetin našlo. Ale zase mi hlásili, že mi spadl jeden kalibr vleže, a to se mi zas tak často nestává, tak aspoň to mě potěšilo.
Lucie Charvátová v cíli sprintu.
Celkově jste asi se střelbou spokojená, že?
Östersund je kvůli střelnici hodně nevyzpytatelný. Bývá tu větrno, což jsme zažily v úterý ve vytrvalostním závodě. Tam jsme s Makulou (Davidovou) s větrem bojovaly a úplně jsme ho nedokázaly přečíst správně. Tentokrát to bylo lepší, pro všechny o dost klidnější. Za mě dobrý.
Zmínila jste, že trať byla v některých místech ještě neprojetá, což souviselo s vaším startovním číslem 11. Vyhovuje vám takhle brzký start?
Když startujete na začátku, vždycky hrozí, že bude trať pomalejší. Ale i tak to asi preferuju. Už mám zkušenosti snad se všemi startovními čísly – i se stovkou. A to se musíte jít zase znovu rozcvičit, což může být pro někoho v pohodě, ale mně to moc nevyhovuje. Pro mě je ideální start nějak do toho 40. místa, dokud jsem zahřátá z nástřelu.
Ve vytrvalostním závodě se na body vešla jen čtyřiadvacátá Tereza Voborníková, tentokrát jste byly do 23. místa tři, ještě s Markétou Davidovou. Je v týmu zase hned lepší nálada?
Jo, myslím, že Terka s Makulou jsou spokojené. Je to pro nás navíc dobrý vklad do poháru národů. Věřím, že ztrátu, kterou jsme v úterý nabraly, jsme ve sprintu aspoň trochu stáhly a že se budeme držet zemí, se kterými se chceme poměřovat. (Momentálně jsou Češky sedmé o 23 bodů za Rakušankami a o 74 před Němkami.)
Utrpení jako z Knihy Jóbovy. Kde se vzal Botn, který místo konce vítězí mezi elitou? |
Máte za sebou dva štafetové a dva individuální závody. Jaký ve vás po nich převládá pocit?
Asi dobrý, pořád jsme teprve na startu zimy. Za svou kariéru jsem v Östersundu nevynechala podle mě ani jeden svěťák a z těch zhruba deseti startů se mi tu povedl závod asi jen jednou. A celkově ten závod patří k jedněm z mých nejlepších výsledků ve sprintu na úvod sezony. Takže to beru velmi pozitivně. Zároveň je pro mě sprint asi tím nejdůležitějším závodem, ve kterém mám ty největší ambice. I vzhledem k tomu mě těší, že je na čem stavět do dalších týdnů.
Lucie Charvátová po povedeném sprintu s trenéry českého týmu.
Mezi týmy se v Östersundu prohání nemoci. Do sprintu nenastoupila třeba Franziska Preussová, ani českému týmu se problémy nevyhnuly.
Všichni tu s nemocemi bojují, čímž se nám trochu posouvají priority. Nejde o to jen dobře odzávodit, ale hlavně se udržet zdraví, abychom vůbec závodit mohli. A aby nás to vypětí nevytrestalo víc, než chceme.
Biatlon SP v Östersundu: výsledky, jak se dařilo českému týmu? |
Ve Švédsku jste už přes týden, jak se vám v polární noci žije?
Je tu sice tmavo a černo, ale zase si ráno kvalitně pospíme. Poctivých devět, spíš deset hodin, protože z postele nás rozhodně nic netáhne, když tréninky i závody jsou až odpoledne. Ty severské začátky svěťáku jsou vždy temné a asi se na to dá zvyknout, ale určitě se už všichni těšíme zase do Evropy, kde je toho sluníčka víc.
Takže už vyhlížíte přesun do rakouského Hochfilzenu?
Miluju to přistání v alpské krajině. To první nadechnutí, když se podívám nahoru a vidím sluníčko. V Östersundu ráda nakupuju vánoční dárky, a to už mám splněné. Takže už vyhlížím jen ten odlet.
A taky trošku nedělní stíhačku.
Jojo, samozřejmě. (směje se)
Dvoustý závod = 1. vítězství199 závodů odjezdila Suvi Minkkinenová ve Světovém poháru. A ten 200. byl pro brzy jednatřicetiletou Finku vítězný. V elitním seriálu se poprvé ukázala téměř přesně před osmi lety, pravidelně se v něm pohybuje od sezony 2019/20 a dlouho byla daleko za těmi nejlepšími. Po mírném vzestupu před třemi lety přišel v následující zimě opět výsledkový propad a už se nezdálo, že by si vždy spíš průměrná běžkyně s nijak oslňující střelbou měla ještě někdy říct o pozornost. V minulé sezoně ale zlepšila svá střelecká čísla, zrychlila na lyžích a rovnou z toho kouzlila životní maxima. Na úvod sezony v Kontiolahti šokovala bronzem ve sprintu, další přidala v Oslu. Na světovém šampionátu v Lenzerheide slavila ve sprintu další bronz a ve vytrvalostním závodě byla čtvrtá. K tomu dovezla finský singlmix v Oberhofu k historickému vítězství. A nyní může slavit i to individuální. Po perfektním závodě, kterému dominovala o téměř sedmnáct sekund. „Když jsem projela cílem, byla jsem na sebe především hrdá, jak dobrou práci jsem odvedla,“ zářila v následném rozhovoru. Do nedělního stíhacího závodu navíc pojede se žlutým číslem vedoucí závodnice Světového poháru. „To je šílené! Vyjíždět do něj jako první je samo o sobě něco, ale se žlutým číslem… To je naprosto bláznivé!“ smála se. |
