Vezmeme to popořádku: co se vám honilo hlavou, když jste vyjížděl z poslední střelby společně s Američanem Germainem a bylo jasné, že si to rozdáte o třetí místo?
Při odjezdu ze střelnice se na mě Maxim otočil a říkal: Ty vole… Tak jsme se na sebe usmáli a věděli, že si to rozdáme.
Jak potom ty dva kilometry mezi střelnicí a cílem probíhaly?
Jel jsem lehce zadrženě. Šetřil jsem síly a nechával všechno na závěr. Pak jsem udělal nahoře rychlou rovinku. Věděl jsem, že máme skvělé lyže a když půjdu do sjezdu v dobré rychlosti, tak to udržím. A potom jsem jel poslední kopec hop nebo trop. Upřímně říkám, že jsem si na to docela věřil.
Domácí párty! Fenomenální finiš Krčmáře zajistil české smíšené štafetě třetí místo |
A kdy jste uvěřil definitivně?
Už v tom kopci jsem věděl, že to je dobrý, že moje tempo je vysoké – a na sobě jsem cítil, že ještě můžu přidat. Ale i když jsem měl na přechodu náskok, pokračoval jsem ještě úplně naplno, abych si pak mohl užít tu cílovou rovinku. Takže – a nechci, aby to znělo namistrovaně – relativně brzy jsem uvěřil, že to můžu zvládnout.
Při dojezdu jste pak řádil jako někde ve sparťanském kotli.
Jo, to jsou momenty, které bych přál zažít každému sportovci. Diváci vás tak nabijou! Věděl jsem, že v tom posledním kole musím zemřít. Že tam musím nechat všechno. Můžu prohrát, může se to stát, ale prostě jsem byl odhodlaný nechat na trati naprosté maximum. Musím vědět, že jsem tam nechal všechno. Pak bych i tu prohru skousnul.
Michal Krčmář slaví třetí místo ve smíšené štafetě v Novém Městě na Moravě.
Ale kousat jste ji nemusel, Germainův respekt k vám byl oprávněný. Jaké je mít mezi soupeři takovou pověst?
To byste se museli zeptat jeho, jak mě má načteného, nebo co ode mě čekal. Ale je to hezké. Cítíte z lidí už i na startu, že si to tu rozdáváme na férovku. A nikdo není naštvaný nebo ukřivděný, když to nevyjde. Mně se tohle strašně líbí. Dojedete do cíle a přijde za vámi Doro Wiererová, která vyhrála, a řekne, že je strašně šťastná za nás, že se nám to podařilo doma. To jsou momenty, kterých si člověk váží, a je rád, že v takové komunitě může trávit svůj čas.
Podobně za vás byli soupeři rádi i v Lenzerheide na mistrovství světa, kde jste ve stejné sestavě vybojovali stříbro. I tehdy jste v posledním kole zazářil.
Nevím, jak to vnímají ostatní, ale já výsledky posuzuju podle emocí, které prožívám v cíli. To je pro mě ten parametr. A bez nějakého blbého pocitu říkám, že tohle je pro mě mnohem víc než stříbro v Lenzerheide. Tady jsem si to prostě užil naplno. Upřímně říkám, že od té doby, co jsem tu Gabču viděl získat medaili, byl to takový můj skoro olympijský sen – získat ji tady taky před domácími diváky. A když je navíc ze štafety, je to mnohem lepší pro celý tým.
Michal Krčmář slaví se svými dětmi po třetím místě ve smíšené štafetě v Novém Městě na Moravě.
Vyhlášení jste navíc mohl prožít i se svými dětmi.
To byla třešnička na dortu. Zažil jsem, když tu Michal Šlesingr nastupoval na pódium s dcerou Viktorkou. Viděl jsem fotky, jaké odsud má, a v koutku duše jsem si říkal, že by bylo někdy v budoucnu moc hezké mít je také do rodinného alba.
A letos se to povedlo.
Jsem moc rád, že to můžu prožívat s těmi nejbližšími. A nejen s těmi nejbližšími, ale se všemi lidmi tady. To, co jsem vnímal v té cílové rovince, ta energie mezi námi… Wow, nepopsatelné! Já bych to hrozně rád popsal a předal, co teď cítím, ale to nejde. Přál bych každému, aby něco takového zažil.
