O tom, že opět po méně než roce bude startovat před kotlem českých fanoušků, se Plecháčová dozvěděla v úterý ráno. Ještě absolvovala trénink a snažila se zregenerovat po závodním víkendu ve slovenském Osrblie, než se ve středu večer přesunula na Vysočinu.
Na zvykání měla jen čtvrtek a už rovnou do akce!
„Byl to trošku šok,“ říká o své účasti v Novém Městě. Možnost startovat přišla kvůli problémům Markéty Davidové se zády. Ostatně stejně jako před rokem.
Tajemno kolem Davidové. Ustoupí bolesti zad? Je to bojovnice, věří jí tým![]() |
„Posledně jsem tu jela štafetu, to je něco jiného než vytrvalostní závod, který mě čeká teď. Naštěstí je zkrácený, kdyby byl dlouhý, tak ho možná ani nepojedu,“ přiznává úlevu nad „pouze“ 12,5 kilometrů dlouhou tratí, kterou absolvuje v pátek večer.
Z loňska už alespoň ví, co může čekat z hlediska fanouškovské podpory. Ale také je jí jasné, že se na to příliš připravit nedá. Do posledního místa zaplněné tribuny, obsypaná trať, hučení jako v úle a uši drásající jásot pokaždé, kdy se zjeví česká kombinéza.
„Snažila jsem se to loni vytěsnit, ale jakmile vejdete na stadion, tak se to nedá,“ popisuje. „Podpora je tu neskutečná, nikde jinde jsem ji nezažila. Ale doufám, že až vystartuju, všechno tohle půjde stranou a předvedu, co umím.“
Po výsledcích v minulé sezoně, kdy i mezi elitou obstála se ctí, možná doufala v trochu rychlejší průnik do nejlepší české pětice. I s tou vidinou, že právě tato pětice bude mít jistotu olympijských her.
„V létě jsem se připravovala na to, že by něco takového mohlo nastat, že bych mohla dostat šanci se s holkami porovnat. To mě motivovalo hodně. Bohužel to nevyšlo,“ povzdechne si.
Na začátku může být i koláč. Plecháčová se sama překvapila: Už se nemám čeho bát![]() |
Začátek sezony strávila v IBU Cupu, pak se přesouvala na Světový pohár do Hochfilzenu. Z něj zase zpět do nižšího seriálu, kde o uplynulém víkendu zajela skvělé deváté a čtrnácté místo. Musela se ale i srovnávat s tím, že jako čerstvá juniorka bojuje s výrazně staršími soupeřkami.
„V IBU Cupu je trošku rozdíl ve výkonnosti oproti tomu, kde bych měla jezdit – což jsou juniorské závody. Ale snažím se jen dělat to, co umím z tréninků, beru všechno s nadhledem a bojuju.“
Proto už vyhlíží juniorské mistrovství světa, které se odehraje na přelomu února a března v německém Arberu. Ve společnosti svých vrstevníků plánuje ukázat svůj plný potenciál a navázat na sbírku tří medailí, které posbírala loni jako dorostenka.
Mezitím ale bude muset být v pohotovosti a na únor si pro jistotu nic moc neplánovat. Místo mezi olympijskou pěticí sice nezískala, trenéři ji však určili jako náhradnici. A tak se musí v hlavě připravovat na všechny varianty.
„Kdybych náhodou startovala, tak bych byla hrozně ráda. Ale uvidíme, jak na tom bude Markéta. Doufám, že se dá do kupy.“
Varianta, že by si na olympiádě nezazávodila, ji tak vůbec nevadí a je s ní smířená. Také protože v čerstvých devatenácti letech upíná oči jinam.
Na příští zimní hry ve francouzských Alpách.
„Doufám, že za čtyři roky budu v základní nominaci,“ říká odhodlaně.





































