Když se Hornig po povedeném závodě převlékal v buňce a čekal, na co mu jeho bezchybná a superrychlá střelba v kombinaci s ne zas tak slavným během bude stačit, donesla se mu zpráva o dění na svazích ve Val Gardeně.
Janu Zabystřanovi se v brzkém odpoledni podařilo vytřít zrak těm nejlepším závodníkům světa a ovládnout super-G. V klání Světového poháru alpských lyžařů triumfoval jako vůbec první Čech v historii.
„Je to neskutečná bomba a úspěch. Strašně moc Honzovi gratuluju, protože dokázal hodně velkou věc,“ posílal Hornig poklony do Itálie.
Sám na Zabystřana navázal povedeným závodem, ze kterého nakonec vytěžil deváté místo – obsadil ho jako první závodník mimo biatlonové velmoci Norska, Francie a Švédska.
Vynahradil jste si devátým místem loňský sprint v Le Grand Bornand, což byl nakonec váš nejhorší závod celé sezony?
Určitě je to zadostiučinění. Loni to bylo přesně opačně, že jsem se pokaženým sprintem vlastně připravil o masák. Teď jsem si ho snad zajistil, takže i proto jsem hodně spokojený.
Nejrychlejší střelba a deváté místo. Hornig se ve sprintu dostal mezi elitu |
Jaký podíl na výsledku ve sprintu měla vaše dcerka Rozárka, se kterou jste se viděl minulý týden v Hochfilzenu?
Velký! Vlastně jsem se s rodinou neviděl pořádně od přelomu října a listopadu, kvůli nemocem v týmu jsme mohli společně vlastně jen na procházky. Že za mnou mohli přijet do Rakouska, mě strašně moc dobilo.
Sezonu jste začal 19. místem, po čtyřech závodech jste devátý. Jaký je pro vás psychologický rozdíl mezi těmi deseti příčkami?
Hlavně jsem se musel za tu dobu srovnat ve střelbě. Věděl jsem, že ji tam mám. Ale až teď si vše sedlo a mohl jsem ji ukázat i v závodě.
Lépe řečeno ukázat vůbec nejrychlejší střelbu ze všech 105 závodníků. A také o víc než dvě sekundy před druhým nejrychlejším. Jak se taková rychlopalba podaří?
Zkoušel jsem si ji tu na trénincích a věřil, že to dokážu. Na střelnici tady vlastně člověk přijede už trochu odpočatý a může se připravit předem. Je to takový opak Hochfilzenu, kde je naopak příjezd do kopečka. Na nástřelu před závodem jsem si to ještě jednou vyzkoušel a utvrdil se v tom, že chci zkusit odstřílet takhle rychle.
Ležku jste pak zvládl za 18,4 sekundy – tak rychle nezastřílela většina závodníků ani vestoje. Kde se vlastně dá ušetřit tolik času?
Myslím, že to může být pažbou, kterou jsem před sezonou měnil. Klidně může takový rozdíl udělat jen výměna zásobníků. S novou pažbou teď vkládám vleže zásobník do komory víceméně automaticky, když dávám zbraň ze zad, a hned pokračuju do polohy. Není tam chvíle manipulace se zásobníkem navíc. A to samé vestoje.
Vítězslav Hornig na trati sprintu v Le Grand Bornand.
Naopak sekundy vám tentokrát přebývaly na trati. Je to ještě důsledek nemoci, kterou jste prodělal v Östersundu?
Spíš to bylo něco momentálního. Myslím, že ve stíhačce a hromadném závodě bych se mohl ještě rozjet. Stejně jako v Hochfilzenu, kde jsem se ve sprintu necítil vůbec dobře, ale pak ve stíhačce a štafetě to bylo výrazně lepší. Tak snad to bude mít i tady podobnou tendenci. Vlastně jsme naposledy závodili v neděli, takže je možné, že během týdne tělo přepnulo do trošku volnějšího režimu a chvíli mu trvá, než zase zapne závodní mód.
Navíc tentokrát všichni favorité startovali až za vámi, takže se ani nešlo na trati chytnout nějakého rychlého času.
S tím musí člověk počítat, že červená skupina jede až za ním. Ale o dvě minuty jel dneska přede mnou Bimbo (Krčmář), takže jsem věděl, že mám kvalitní srovnání. A ve sprintu stejně nejvíc záleží na tom, jak si tempo rozvrhnu a jak pak podle něj jedu. Časy ostatních jsou pak dobré pro porovnání a analýzu po závodě.
Spokojený Vítězslav Hornig a naopak velmi rozmrzelý Michal Krčmář po sprintu v Le Grand Bornand
Co se závodníkem udělá pohled do výsledků, když zjistí, že Johannes Dale-Skjevdal skončil i se dvěma chybami o 20 sekund před ním?
To je prostě Johannes… On byl vždycky dobrý běžec a stále nám to potvrzuje. Je schopný běžecké časy vyhrávat o desítky sekund. Já jsem se navíc na trati vůbec necítil. Speciálně v tom posledním kole mi za mezičasem na louce už hodně došlo. Spoustu z těch sekund jsem tak pochytal v té závěrečné pasáži, kde už jsem neměl síly se zmáčknout ještě víc.
Dá se proti Daleho výkonům na trati nějak obrnit, aby biatlonista nepropadl do deprese? Vždyť vítězný Vetle Christiansen nad ním s bezchybnou střelbou vyhrál jen o tři sekundy.
Takhle na to nekoukám. Střelba sice Johannesovi občas lítá, ale běžec je skvělý už od juniorů. Nezbývá než ho obdivovat a snažit se mu přiblížit.
Je možné něco z jeho stylu napodobit podobně jako s pažbou ve stylu Martina Uldala?
Určitě je to těžší než u střelby. Jsou sice nějaké ustálené principy lyžařské techniky, ale každý má svůj individuální styl, a to je třeba respektovat. U Johannese je navíc otázka, jaké má fyzické předpoklady. Ty jsou u každého trochu jiné a do těch jeho my vůbec nevidíme. A asi je ani nikdy nezjistíme. Jak na tom je funkčně, ví jen on a norští trenéři. My na technice běhu spolupracujeme s Perem Torvikem, který je i tady s námi a každý večer máme analýzu toho, jak lyžujeme na tréninku a v závodě.
SP v biatlonu v Le Grand Bornand 2025: program, výsledky, Češi, kde sledovat |
Ve Francii naplánovali organizátoři mužům náročný trojboj, ale v atmosféře, jaká v Le Grand Bornand panuje, se člověk musí na další závody těšit, ne?
A kdyby bylo trošku lepší počasí, tak bychom se na ně těšili ještě trochu víc. Doufali jsme, že trať bude podobná jako při sprintu holek, ale bohužel přes noc už nebylo pod nulou a trať to hodně poznamenalo. Byla výrazně mokřejší než včera. Ale ta atmosféra je tu skvělá, fanoušci jsou víceméně podél celé trati a zároveň hodně blízko, což je krásné.
Konečně si tak můžete vyzkoušet kulisy podobné těm v Novém Městě jen bez tlaku domácích závodů.
Je to tak. Ale na druhou stranu, skvělá atmosféra byla i v Hochfilzenu a určitě bude i v Oberhofu a Ruhpoldingu. Vlastně kdekoliv na biatlonu platí, že se fandí všem. Samozřejmě pro domácí závodníky je ta podpora ještě někde jinde, ale v tomhle je biatlonové prostředí zdravé a jedinečné.
