Netypicky pro závodní den se mohla ve čtvrtek normálně naobědvat a v průběhu odpoledne ještě i nasvačit – start vytrvalostního klání až v šest večer finského času měl alespoň tuto výhodu.
Než vyrazila na trať, ještě si Voborníková připomínala, že stále tuto sezonu nezvládla čtyřpoložkový závod bezchybně. „Přitom jsem měla období, kdy jsem těch čtyř nul měla mnohem víc, tak proč by to konečně nemohlo vyjít?“ hecovala se.
A zabralo to. Jedna, druhá, třetí… vymodlené čtyři nuly svítily u pětadvacetileté Češky, když si pod umělým osvětlením dojela pro nejlepší výsledek ve Světovém poháru kariéry. Skončila čtvrtá, navíc jen necelých čtrnáct dní po fantastickém olympijském bronzu.
Bezchybná Voborníková končí těsně za medailí. Sestry Öbergovy mají double |
„Strašně jsem se bála, aby to nebyl nějaký propadák. Abych si nezkazila radost, kterou teď z celého biatlonu mám. Takže takový výsledek je naprosto skvělý!“ oddechla si.
Ve čtvrtek večer jí vycházelo jednoduše vše. Na klidné střelnici, která tolik favoritek potrápila, si naprosto věřila. A sebevědomí konečně našla i na trati, kde ji hlava zatím srážela dolů.
Vždyť tuto sezonu zatím vždy, když se jí začalo dařit na lyžích, následovala pauza a ona nedostala příležitost rostoucí formu prodat. Bylo to tak při předvánoční zastávce Světového poháru v Le Grand Bornand a bála se, že to tak bude i nyní po olympiádě.
„Ale doma na trénincích jsem si řekla, že prostě ne! Na olympiádě jsem měla v posledních dvou závodech třetí běžecký čas, tak není důvod, abych o to všechno najednou zase přišla.“
Tereza Voborníková vyráží do vytrvalostního závodu ve finském Kontiolahti.
S takto bojovným nastavením pak absolvovala celých patnáct kilometrů, přičemž v posledních dvou kolech ztratila na ty nejrychlejší soupeřky pouhých deset sekund. Mohla být spokojená. I když… „Stačilo by jen o tři vteřinky zrychlit a výsledek by byl úplně nádherný,“ hlodalo v ní.
Pouhé 2,8 sekundy totiž v cíli dělily českou biatlonistku od třetí Slovenky Bátovské-Fialkové, která startovala o minutu za ní, ale v posledním kole ji předstihla, čímž tak smazala minutové manko po jednom omylu.
„Věděla jsem, že je Paulína první a já jsem za ní o pár sekund druhá. Ale říkala jsem si: Když už na mě najela celou tu minutu, tak bych stejně musela dojet kousíček před ní. A to by se ona asi nenechala,“ líčila své myšlenky na trati Voborníková.
„Zpětně mě mrzí, že jsem se nechala na trati tak blbě zavřít, protože pak jsem nakonec ještě finišovala před Tandrevoldovou a vlastně mi přišlo, že síly pořád mám. Takže možná, kdyby byl závod o trošku delší, ještě to urvu… Zase kdybych prohrála třeba o pár desetin, bylo by to ještě horší,“ dumala.
„Ale hlavně jsem si říkala, že ty nejlepší holky jsou ještě na trati, nebo dokonce na startu. Vůbec mě nenapadlo, že jedeme o stupně vítězů!“
Úplně v klidu a spokojená tak absolvovala kolečko rozhovorů v mixzóně, střelbu sester Öbergových sledovala s myšlenkami „stejně jako ony zastřílí skvěle ještě spousta dalších favoritek“ a šla se převlékat do buňky.
Z ní pak psala příteli Mikuláši Karlíkovi, který s mužským týmem sledoval závod na hotelu: „Uvidíme, jak to dopadne. Snad klapne desítka.“
„A Mikuláš mi napsal, že ne, takhle to už zůstane, už tam nikdo další není!“ líčila své překvapení.
Ceremoniál po vytrvalostním závodě žen ve finském Kontiolahti.
Ony necelé tři sekundy, o které dorazila Slovenka do cíle před Voborníkovou, nakonec znamenaly rozdíl mezi první medailí ve Světovém poháru a „jen“ čtvrtým místem. „Ale před závodem bych z takového výsledku byla nadšená. A vlastně i teď jsem,“ ujišťovala.
Opět po delší době ji tak čekaly ve Světovém poháru příjemné povinnosti spojené s květinovým ceremoniálem. Než dorazila na hotel, navečeřela se a absolvovala masáž, bylo půl jedenácté. „A to pak zase člověk nemůže usnout, protože je celý nastartovaný,“ uvědomovala si.
Bude mít ale celý pátek, aby případný spánkový deficit dohnala. A o víkendu už zase ženy startují v „běžné biatlonové“ časy, tedy v brzkém odpoledni.
SP v biatlonu v Kontiolahti 2026: program, výsledky, český tým |
Zatím to vypadá, že Voborníková bude jedinou českou zástupkyní v sobotním hromadném závodě – Lucie Charvátová a Tereza Vinklárková jsou druhá a třetí náhradnice.
Nejen kvůli tomu se ale upře na Voborníkovou zvláštní pozornost. Vždyť to budou přesně dva týdny od jejího bronzového závodu na olympiádě a čtvrteční výsledek naznačil, že může opět pomýšlet vysoko.
„Je to další závod, ve kterém začínáme od nuly. Navíc kontaktní, což mám moc ráda,“ vyhlížela sobotu natěšeně.
Že by se cítila pod tlakem potvrdit poslední parádní výsledky? Ani v nejmenším!
„Mám pocit, že už mám splněno. Co se mělo povést, se už povedlo, teď už to nic nepředčí. Určitě se necítím svázaná. Naopak mi biatlon dělá jen radost a celé si to užívám,“ ujišťovala.
Čtvrteční výkon její slova jen potvrdil.
