„S Víťou jsme se na sebe docela napojili. Máme podobné zájmy, o kterých si můžeme povídat, řešíme spolu detaily ohledně přípravy, rozumíme si i lidsky,“ vypočítává Michal Krčmář, který s Hornigem sdílí během Světového poháru pokoj.
Podobně nadšeně hovoří o jejich soužití i sám Hornig. „S Bimbem jsme oba zapálení do fotbalu, dokážeme se o něm bavit dlouho.“
Krčmář ale kromě fanouškovské vášně oceňuje také tréninkové nastavení svého parťáka. „Probíráme detailně i stravu. Když jsem přišel do jídelny, a jako jediný ze sta lidí si vážil jídlo, vypadal jsem divně. A teď si ho vážíme ve dvou, tak je to pro mě povzbuzení, že takové věci neřeším sám.“
Při samotných trénincích pak hraje prim Hornigova pracovitost. Oba trenéři mužského týmu Michael Málek a Ondřej Moravec použijí při popisování svého svěřence stejné slovo: dříč.
Víťo, děkujem! slyšel od fanoušků. Dojatý Hornig nepřestává udivovat |
„Víťa ví, co chce. Je cílevědomý, chce se posouvat,“ říká Málek.
„Ze všech našich kluků plní Víťa plán nejdůsledněji. Jeho fyzické předpoklady, hlavně ty, které se dají změřit, nejsou nějakého světového formátu. Ale za léto udělal obrovský pokrok, a k tomu je silný v hlavě a vyklidněný. Na Víťovi je vidět, že biatlon se skládá z mnoha složek, a když se sejdou, může jezdit do top pětky i člověk, který si ještě před rokem ani sám nemyslel, že by na to měl,“ těší Moravce.
„Ne, že by někomu takové výsledky padaly do klína, ale může mít víc dáno. A někdo si musí hlídat mnohem víc detailů a mnohem víc se nadřít, aby se prosadil vepředu. Přijde mi, že v tom máme s Víťou podobnou cestu, takže jeho výkon je pro mě uklidněním a motivací zároveň, že to jde a že děláme dobrou práci,“ oceňuje Krčmář.
Vítězslav Hornig na květinovém ceremoniálu po vytrvalostním závodě v Ruhpoldingu
Hornigův vzestup překvapil i takového biatlonového matadora, jakým je Michal Šlesingr. „Myslel jsem, že už narazil na svůj strop. I tím, že je menší postavy, takže nemá takové páky jako ti vytáhlí kluci. Je to moc milé překvapení.“
Že se Hornig na trati až zázračně zrychlil, bylo vidět už při úvodním kole Světového poháru v Kontiolahti. Tehdy co závod, to posunutí svého maxima a blíž nejlepší desítce. Vše vyvrcholilo závodem s hromadným startem, ve kterém byl patnáctý.
Sny? Takový výsledek zopakovat! Hornig si ruhpoldingský med vychutná |
Od té doby se ale výsledkový progres zastavil a Hornig ne a ne na trajektorii z Finska navázat. Až minulý týden v Oberhofu jeho superrychlé závěrečné kolo ve stíhačce a třiadvacáté místo naznačily, že předešlé výsledky nebyly jen nějakým jednorázovým ustřelením.
A nyní Hornig ukázal, kam až si může věřit.
„Mám radost z toho, že to nebylo jen o jednom trimestru a že drží vysoký standard dál. Věřím, že to nebylo Víťovo poslední slovo v této sezoně,“ je si jistý Málek.
Vítězslav Hornig v cíli vytrvalostního závodu v Ruhpoldingu
V minulé sezoně platil Hornig za vyhlášeného ostrostřelce. Tuto zimu ale část ze své přesnosti ztratil a chybami na střelnici přicházel o ještě lepší umístění. Nabízelo se vysvětlení, že se do střelby promítá větší výkon na trati.
Šlesingra ale napadá jiný důvod. „Kluci při trénincích střílí v různých intenzitách a samozřejmě mají natrénovanou střelbu i ve vysokém zatížení. Spíš si myslím, že Víťa najednou cítí, že má na dobrý výsledek. Takže je na něj ten tlak trochu větší,“ přemítá.
„Je možné, že mám v hlavě nějakého šotka, který ví, co bych momentálně dokázal s mými běžeckými časy zajet,“ souhlasí Hornig.
Jestli ovšem takového šotka v hlavě má, ve středu ho dokázal zcela utišit. Čtyři položky zvládl v součtu za minutu a 49 sekund, a především naprosto bezchybně.
„Když dal Víťa poslední ránu, hodně jsem si zařval,“ líčí Moravec.
Snad bude pro podobně velké emoce brzy další důvod.
