Poprvé se Otcovská dostala do českého A-týmu při mistrovství světa v Novém Městě, tehdy ale pouze jako náhradnice, a před domácí diváky se závodním číslem na trať nevyjela.
Zato na dvou závěrečných podnicích minulé sezony v Americe si už svůj debut ve Světovém poháru odbyla. V americkém Soldier Hollow i kanadském Canmore byla pokaždé ve sprintu jen těsně za postupovými místy do stíhacích závodů – 62., respektive 63.
Biatlon Kontiolahti 2024/25: program a výsledky SP v biatlonu |
Během letní přípravy si užívala vysokohorská soustředění a ocenila individuální přístup, se kterým nový trenér ženského týmu Luca Bormolini řešil její techniku běhu. I spolupráci s druhým členem nového trenérského dua Lukášem Dostálem, kterému se přezdívá Čiko, si nyní pochvaluje. Zároveň pomocí cvičení zrychlila přípravu ke střelbě a změnila způsob, jakým přikládá pravou rukou na zbraň.
Na testovacích závodech si pak znovu vysloužila místo ve Světovém poháru. A výsledek mezisezonní práce se ukázal hned při prvním závodě, do kterého nastoupila.
Střelba vázla. Nejlepší Jislová ve vytrvalostním závodě čtyřiadvacátá |
Z dvaceti ran minula pouze dvě, posunula se běžecky, na střelnici byla nejrychlejší Češkou. V součtu z toho vzešlo 32. místo po dojetí všech 102 závodnic.
„Ještě jsem neměla úplně čas to vstřebat, ale samozřejmě mě to potěšilo. Nepřipadám si, že bych tu byla navíc, a to je fajn pocit,“ povídá. Navíc si při třetím pobytu na pohárové zastávce začíná mezi elitou konečně zvykat.
„Pořád je pro mě skoro vše nové, ale už aspoň nejsem ze všeho tak vykulená. Na začátku jsem byla nervózní už jen z toho být s reprezentací, protože jsem netušila, jak tu věci chodí. Tak to už trochu vím.“
Kristýna Otcovská vyráží do zkráceného vytrvalostního závodu Světového poháru v Kontiolahti.
Větší duševní pohoda a změny v technice běhu i střelby pomohly ve středu Otcovské ke dvěma cenným skalpům. Vedla si totiž lépe než francouzská favoritka Justine Braisazová-Bouchetová i italská hvězda Dorothea Wiererová. Navíc skončila o pouhé dvě příčky dál než Markéta Davidová.
K povedenému závodu jí pomohlo i to, že šla do závodu s rozvahou.
„Trenéři mě tady úplně šikanují,“ vypráví s nadsázkou v hlase. „Tvrdí, že i při trénincích závodím, a kladou mi na srdce, abych začala v závodech trochu přemýšlet. Kvůli tomu mi Luca říká Pitbul a Čiko v mojí přítomnosti štěká. Tak jsem se tentokrát snažila si síly rozvrhnout a docela to fungovalo.“
O něco méně bude muset kalkulovat se silami v sobotu, kdy ženy čeká sprint. Také vzhledem k němu je vylepšené střelecké konto a svižnější běh dobrým znamením.
Kromě přípravy na závody se ale Otcovská snaží trávit čas v Kontiolahti také doháněním studia medicíny. Ani po její přítomnosti v Novém Městě a představení ve Světovém poháru ovšem nemá pocit, že by lidé na plzeňské lékařské fakultě její sportovní život zaznamenali. „Doktoři jsou přepracovaní a nemají čas koukat na biatlon,“ vysvětluje se smíchem.
„Ale právě v tom je medicína super, protože to je úplně jiný svět, který mě drží nohama na zemi. Přijdu do školy, a nikdo se mě neptá, jak se mi jel závod. Jedna kamarádka mě představuje s tím, že dělám vrcholově biatlon. Samozřejmě mi to pohladí ego, ale zároveň nikdy nevím, jak se u toho tvářit. Takže mi víc vyhovuje, když se o tom moc nemluví.“
Pokud ovšem bude pokračovat s výkony, jakým byl ten středeční, dočká se nejspíš biatlonových otázek brzy i na fakultě.
