Pohádková zima neopustila Ruhpolding ani ve středu, jedinou změnou oproti předchozím dnům byly zaplněné tribuny a tratě obsypané diváky. Na ženskou štafetu se sešlo třináct tisíc fanoušků.
Perfektně připravené tratě a téměř úplné bezvětří na střelnici slibovaly mnohem spravedlivější závod než před pár dny v Oberhofu, zároveň ale bylo jasné, že v takových podmínkách bude potřeba trefovat všechny terče napoprvé.
„Holky vypadaly při nástřelu dobře,“ ujistil před závodem trenér žen Egil Gjelland.
„Vyhnout se trestnému kolu je pro nás alfa a omega a když se nám to podaří, budeme rády,“ věděla Tereza Voborníková, která štafetu tradičně rozjížděla.
Přestože je se svou rolí na prvním úseku už perfektně sžitá, strkanice v úvodním běžeckém okruhu ji tentokrát nedělaly dobře. „Ve sjezdu nemám moc ostré lokty a nechala jsem se tam zavřít, pak jsem se ještě přimotala do pádu Rakušanky, takže jsem přijela ke střelbě mezi posledními,“ vyčítala si.
Střelbou vestoje si ale náladu spravila. Zvládla ji za 22 sekund jako třetí nejrychlejší, a především zcela bezchybně. „Doufám, že mě to nakopne do dalších závodů,“ přála si.
Biatlonistky doběhly ve štafetě sedmé, zlepšily ale střelbu. Zvítězily Francouzky |
Na svou položku vestoje bude ale chtít rychle zapomenout Norka Marit Skoganová.
Zatímco Voborníková už uháněla na trať za Švédkou, Francouzkou a Ukrajinkou, sedmnáctá žena Světového poháru si se svou malorážkou vyloženě nerozuměla. I po použití všech osmi možných nábojů ji dva terče stále odmítaly zbělat, a tak musela dvakrát kroužit trestné kolo. Norky byly rázem až sedmnácté, daleko za největšími favoritkami.
Norští trenéři si kvůli tomu museli přenést dalekohled ze svého standardního prvního stavu až do druhé půlky střelnice. „V těch místech jsem ještě nikdy nebyl!“ bavil ostatní při stěhování Siegfried Mazet, trenér dominujících norských mužů.
Příliš krátká regenerace
Mezitím už se blížila na stadion Voborníková, která předala Lucii Charvátové štafetu na čtvrtém místě. Češka se sice během svého úseku propadla až na osmé, pro sebe ale vybojovala dílčí vítězství.
„Jen dva opravné náboje ve štafetě jsou pro mě statisticky velmi dobrý výkon,“ usmívala se. I protože v teplotě kolem minus 5 °C strádal její cit v prstech.
„Celoživotně bojuju se zmrzlými prsty, ale letos v Östersundu mi vyloženě omrzly a strašně dlouho jsem se z toho dostávala. Teď stačí jen trochu vlhkosti a teplota kolem nuly, a hned cítím, že citlivost na spoušti není ideální,“ vysvětlovala.
Tentokrát ji však spíš než střelba trápila trať. Přestože na lyžích žádný čas neztratila, pocitově nebyla se svým výkonem spokojená. „Chyběla mi dynamika, holky mi ujížděly na místech, kde bych to nečekala, byla jsem taková unavená.“
POSLEDNÍ PŘEDÁVKA. Jessica Jislová přebírá štafetu od Markéty Davidové.
Výkon na trati tentokrát netěšil ani Markétu Davidovou. Za normálních okolností jedna z nejrychlejších běžkyň nabrala v posledním kole ztrátu 23 sekund. V možném důvodu se shodla s Charvátovou: „Minulý týden v Oberhofu byl těžký a tady závodíme hned od středy, to je krátká doba na to, aby tělo stihlo zregenerovat.“
Musela jsem to vyhrotit
Poprvé za tuto sezonu se Davidové povedla štafeta bez trestného kola, i když na druhé položce prostála minutu, než se třetím opravným nábojem sestřelila zbývající terč. „Klepala jsem se a bohužel to dobila až na třetí ránu. Vlastně naštěstí… Ale tři dobíjení je prostě moc,“ vyčinila si.
Trápení nekončí. Davidová: Složitá cesta, kterou si musím projít |
Hrdinkou dne se nakonec ukázala Jessica Jislová, i když se většinu jejího závěrečného úseku zdálo, že k tomu nebude důvod.
Do závodu vbíhala na osmém místě, 40 sekund za Rakouskem a 20 před Kanadou. „Nerada jezdím sama. Proto mám ráda štafety, kde kolem mě jedou ostatní,“ mrzelo Jislovou. Tentokrát daleko kolem nikdo nejel až do závěrečné střelby, jen Kanaďanku Dicksonovou předstihla superrychlá Slovinka Lampičová.
Jessica Jislová při střelbě ve štafetě žen v Ruhpoldingu.
Když přijížděla Jislová na poslední střelbu, Rakušanka Dunja Zdoucová už sklápěla terče. A než se Jislová ke střelbě připravila, Zdoucová už uháněla zpět na trať. „Tak to je vyřešené,“ pomyslela si Češka. Následně se zdržela jednou opravou a do závěrečného kola vyrážela 31 sekund za Rakušankou.
„Říkala jsem si, že vyjedu první kopec za stadionem pořádně rychle a nahoře uvidím, jaká je situace.“ Jenže v kopci zjistila, že se ke Zdoucové výrazně přibližuje. Nejprve na osmnáct sekund a šest set metrů před cílem už na pouhých pět!
„Všichni z týmu na mě křičeli, tak jsem to musela vyhrotit až úplně do cíle.“
Rakušance na posledním půl kilometru úplně došly síly, a Jislová nejen, že ji dokázala předstihnout, ale ještě na ni najela čtyři sekundy. „Slušně jsem se u toho vyřídila. Ale byl příjemný pocit někoho takhle na trati smáznout,“ usmívala se spokojeně.
Francouzská finišmanka Julia Simonová.
V cíli mezitím slavily Francouzky druhé vítězství v řadě, na které opět dala razítko Julia Simonová. Svým náskokem na druhé Švédky si byla natolik jistá, že zdravila a hecovala fanoušky už několik desítek metrů před cílem.
Francouzky potřebovaly k vítězství čtyři opravné rány, nejrychlejší střelbu a druhý nejrychlejší běh. Češky se jim v těchto statistikách rovnat nemohou, přesto neodcházely z Chiemgau Areny poražené.
„Všechny jsme byly na závod dobře naladěné,“ všimla si Voborníková.
„Takový výkon nás může povzbudit na mistrovství světa,“ uvažovala Jislová. „Štafety se jedou vždy od nuly, nezávisí na žádném předchozím závodě. Můžeme do nich jít s čistým štítem, s čistou hlavou a předvést takový výkon jako tady.“
