Před čtvrteční štafetou připomínali trenéři biatlonistům: tentokrát jedete i o mistrovství světa. „Tlak je cítit,“ nezastíral Tomáš Mikyska.
Ten obdržel první úsek a rozjížděl štafetu po boku Nora Lägreida nebo Němce Justuse Strelowa. Právě mohutné ovace na střelbu domácího závodníka zkomplikovaly Mikyskovi položku vestoje. „Tribuny řvaly a já vůbec nechytil vlastní rytmus.“ Mířil hned dvakrát vedle a Michalu Krčmářovi předával na jedenácté příčce.
Veterána českého týmu reakce zaplněných tribun na výkon domácích rušit nemusely, ke střelbě dorazil pokaždé až když nejlepší se svou položkou končili.
Přesto na sobě cítil tlak, který zapříčinil tři dobíjení. „Střílí se hodně rychle, proto jsem šel až za hranu rizika, a tím přišly chyby,“ uvědomoval si. Na svém úseku zaznamenal až osmý nejrychlejší čas a také připouštěl: „Je to totální biatlon. Jede se v obrovském tempu, úplný kvapík.“
A ke kvapíku pak velkou měrou přispěl Jonáš Mareček, kterému Krčmář předal štafetu na osmém místě. Na trati se běžecky vyrovnal takovým jménům, jako jsou Tarjei Bö nebo Benedikt Doll, a v celkovém součtu času nestačil pouze na Švéda Ponsiluomu.
„Jony jede úplně fantasticky!“ glosoval v mixzóně Krčmář.
„Cítil jsem se dobře, i když mě stále trápí lehká zatuhlost nohou,“ vyprávěl pak Mareček. Jak by asi vypadal jeho běžecký výkon, kdyby ho nohy poslouchaly na sto procent?
Jenže na Marečkův čtvrteční výkon není možné jen pět ódy. Když dorazil na druhou položku, Doll i Francouz Fabien Claude prožívali střelecký kolaps. „Doll musí na trestné kolo!“ uvědomil si Mareček před střelbou. Začal sklápět terče, jenže jeden zůstal nedotčený.
A nehodlal se sklopit, ani když do něj Mareček vystřílel všechny náhradní náboje. „První dobíjení možná uspěchal, pak už ho asi nahlodala psychika, proč se to nedaří…“ myslel si Málek.
„Podložky byly dost namrzlé a já s mojí vyšší postavou musím stát trochu víc rozkročmo, takže mi lyže ujížděly,“ přidal svůj pohled Mareček.
Jeho výkon ale nebyl v porovnání se světovou konkurencí žádným propadákem. Na trestné kolo museli i Claude, Kanaďan Kiers, Kazach Djussenov, Estonec Raenkel a ke slyšitelnému zklamání domácích i Doll, a to dokonce na dvě.
Přitom podmínky byly v Chiemgau Areně opět přímo stvořené pro biatlon. Teplota lehce pod nulou a téměř úplné bezvětří.
„Střelnice je v Ruhpoldingu zrádná, a i zkušenější závodníky dokáže potrápit. Ideální podmínky svádí k rychlejší střelbě a vestoje, kde hrála roli kluzkost podložek,“ vysvětloval Mareček.
Po trestném kole dovezl štafetu finišmanu Hornigovi na osmém místě. Šesté Německo mohlo být rádo, že předalo včas, Philipp Nawrath si totiž při odchodu k předávce zapomněl lyže a chvatně se pro ně do prostoru rozcvičování vracel.
Vlastní chybou rozprouděný Nawrath zavelel k ostrému tempu i na trati a Hornigovi se rychle vzdaloval z dohledu.
„Věděl jsem, že je nereálné jeho skupinku dojet, protože v ní byli hodně dobří běžci. Chtěl jsem jet své tempo tak, abych to ustřílel, nezatavil se a nepřišla na mě krize v posledním kole,“ přibližoval své myšlenky Hornig.
Zároveň ale cítil, že zezadu se přibližuje Sebastian Samuelsson, který zachraňoval švédskou štafetu po tragické první polovině. Horniga dojel před závěrečnou střelbou, zvládl ji ale superrychle a rázem měl na Čecha pětisekundovou výhodu. „I kdyby mě dojel dřív, tak bych se ho ani nedržel, protože je běžecky někde jinde,“ připustil Hornig.
Může ho alespoň těšit znovu stoprocentní střelba. Do obou štafetových závodů, do kterých nastoupil, vezl náhradní náboje zcela zbytečně. „Dělám jen to, co celý rok trénujeme. Není potřeba vymýšlet něco nového, střelnice je pro všechny stejná,“ usmíval se skromně.
Deváté místo v poslední štafetě před mistrovstvím světa nejspíš není výsledek, ve který Češi v Ruhpoldingu doufali. „Během závodu stačilo málo a byli bychom v boji o čtvrté nebo páté místo,“ litoval Málek. „Doufám, že si opravdu hezký výkon šetříme na nějaký významnější závod.“
Už za 36 dní se v Novém Městě na Moravě ukáže, jestli měl pravdu.