Dva vytrvalostní závody, jedna vítězka, Gabriela Soukalová. Jak vám to zní?
To jsem ale klikař. Ještě do začátku sezony jsem neměla ráda vytrvalostní závody, teď to je asi jedna z mých oblíbenějších disciplín.
Jaké to je mávat ze stupňů s českou vlajkou?
Viděla jsem asistenta trenéra Máru Lejska, jak ji drží. Říkal: To si asi nemůžeš vzít s sebou, že? Ale můžu, odpověděla jsem. A vzala si ji. Byl to dobrý nápad.
Chtěla jste si natrénovat pocit, kdyby se něco podobného povedlo třeba v Soči?
Kéž by. Kéž by.
Ještě minulý týden jste si stýskala, že se ve žlutém dresu cítila pod tlakem a už opět vyhráváte.
Nevím, jestli na to měla vliv barva. Já už si z toho čísla opravdu nic nedělám. Je to hrozně fajn, ale pořád nezapomínám na to, jak vyrovnaná je špička.
Je jiné jet ve žluto-červeném dresu jako vedoucí žena SP i disciplíny?
Je, červenou mám hrozně ráda! Žluto-červený trikot byl pro mě vždycky sen, nikdy jsem si nemyslela, že se mi to povede. A navíc s číslem třináct. Dodneška nebylo mým oblíbeným. Snad se to nyní zlomilo.
Třináctka vám nosí smůlu?
No, já dneska měla den.
Povídejte...
Ale... Třikrát jsem se oblékla naruby, včetně startovního čísla. Zapomněla jsem si zbraň při odjezdu z hotelu. Jedeme v autě, za sebou máme asi dva kilometry a koukám, jak holky drží v ruce zbraně. A kde ji mám já?
No to vás museli pochválit.
Celý tým se vracel se mnou.
Slíbila jste jim na revanš nějakou odměnu? Pozvete je třeba na večeři?
Asi ani nebudu muset. Ráno před odjezdem z hotelu jsme mluvili s panem domácím. Že prý pokud se zadaří, pozve nás on. Tak uvidíme...
Máte ještě jeden důvod k oslavě. Triumfem v Ruhpoldingu jste si zajistila vítězství v hodnocení vytrvalostního závodu v SP.
Vážně? Počkejte... Možná... A jo.. Ty jo... To by bylo krásný.
Vytrvalostní závod navíc taky ukázal, že opět stabilněji střílíte. Pochyby z Oberhofu zmizely?
Zkusili jsme jinou taktiku, den předtím jsem si od střelby odpočinula, nestřílela a zdá se, že to bylo ke prospěchu věci. Nepřemýšlela jsem o tom, jen jsem prostě nastoupila na start a zkusila to.
Kde byla ta jedna chyba vestoje?
Někde opravdu kousíček na 12 hodin. Smůla. Ale i tak jsem ráda, ve stojce jsem většinou chybovala hodně, takže jedna minela mě nerozhodila.
Jelo se vám na tratích v Ruhpoldingu lépe než minulý týden v Oberhofu?
Pravdou je, že nemám ráda hlubší sníh jako byl v Oberhofu a na zdejších tratích se cítím dobře, jsou takový beton. Někde dokonce až moc. V zatáčkách to bylo hodně nepříjemné, spíš na brusle než na běžky. I do kopce to občas ustřelovalo pod nohama. Člověk si musel vybíral ty výhodnější úseky.
Jela jste s nízkým startovním číslem. Jak dlouhé bylo čekání na výkony soupeřek?
Já ani nepočítala, že bych tam nahoře mohla zůstat. V cíli jsem si říkala, že by to mohlo vyjít do desítky a šla jsem se převléknout. Servisáci mi pak ale říkali, že pozici stále držím. Bylo to super.
Sledovala jste, jak si počínají závodnice za vámi?
Nekoukala jsem, šla jsem pryč. Ke konci jsem si ale říkala, že kdyby to třeba vyšlo, musím se připravit, aby se na mě nečekalo na ceremoniál.
Na stupních jste stály s Veronikou Vítkovou.
A bylo to mnohem hezčí než být sama. Super. Kéžby nás tam bylo ještě víc.
Do stíhačky vyjedete z výrazným náskokem před Darjou Domračevovou. Co očekáváte od nedělního závodu?
Vzhledem k rychlosti Darji bych potřebovala tak ještě dvě minuty. Za mnou to asi bude hodně mazec, bude to opět závod o rychlosti střelby. Iluze si nedělám, ale kdybych zůstala někde vepředu, bylo by to fajn.
