Velikou mozaikou mnoha střípků je příběh této smíšené štafety.
Jak se Jessica Jislová zachraňovala při stojce poslední dobíjenou ranou a věděla, že pokud ji nedá, šance na úspěch se zhroutí – ale dala!
Jak Tereza Voborníková po povedeném druhém úseku věnovala své startovní číslo fanouškům, mnohem později však za nimi utíkala s prosbou, jestli by jí ho na chvíli zase vrátili, aby mohla na stupně vítězů.
Jak Vítězslavu Hornigovi při stojce vypadl náboj a musel dobíjet o ránu navíc, ale nenechal se tím rozhodit víc, než je zdrávo.
A jak Michal „Bimbo“ Krčmář předvedl, že pokud dojde na finiš, ne nadarmo se mu říká Zvíře, bez ohledu na to, že mu je od pátku už pětatřicet a jak připomíná kouč Ondřej Moravec, „je tady asi tak čtvrtý nejstarší“.
Domácí párty! Fenomenální finiš Krčmáře zajistil české smíšené štafetě třetí místo |
„Zítra budu možná bez hlasu, jak moc jsem na Bimba křičela,“ vyprávěla Voborníková. „Klobouk dolů, že to zvládl.“
„Ani nevím, jestli jsem Bimbovi za cílem něco řekla,“ svěřovala se Jislová. „Jen jsem na něj ječela radostí a plácala ho po ramenou. Ale myslím, že tohle ani moc slov nepotřebuje.“
Před očima Rozárky
Dovézt štafetu v rozumném dosahu od nejlepších, takový byl na prvním úseku úkol právě pro Jislovou.
Střelecky nebyla až tak dokonalá jako obvykle. Ze stojky odjížděla po třech dobitích jedenáctá, předávala devátá.
„Jenže já popravdě ani moc neřešila pořadí, kolikátá budu předávat,“ líčila. „Vždycky chci přivézt ve štafetě hlavně co nejmenší ztrátu. A s tou dnešní (36 sekund) si ostatní zvládli poradit. Tak to nebylo ode mě až tak špatné,“ usoudila.
Voborníková vzápětí s pomocí dvou čistých položek vytáhla Čechy na pátou příčku.
A TEĎ TY. Tereza Voborníková předává štafetu Vítězslavu Hornigovi.
Hornig ji udržel i za dohledu ani ne roční dcery Rozárky, kterou maminka poprvé vzala do prostoru za střelnicí.
Vepředu před ostatními uháněly supersilné štafety Francie a Itálie, na třetím místě jela švédská štafeta a nedaleko za ní už předávali Američané a Češi.
Vysočina Arena živila naději. Velikou naději.
A začalo strhující finále.
Bimbo teď Maxe zničí
Ondřej Moravec by v tu chvíli mohl vzpomínat, jak tady před třinácti lety předvedl na posledním úseku smíšené štafety superrychlou čistou stojku, načež se hnal do cíle za bronzem z mistrovství světa, v ohlušujícím rachotu tak moc připomínajícím ten současný.
„Ale neee, nevzpomínám, to už je přece historie, to je tak fousaté,“ zasměje se současný kouč týmu mužů. „Žiju přítomností. A jsem klidný. Bimbo bude třetí.“
Na ležce se dvěma chybami odstřeluje Švéd Malte Stefansson, naopak Michal Krčmář i jeho americký sok Maxime Germain pálí bezchybně.
Hornig je tou dobou v tunelu pod stadionem, kde mu biochemička Miroslava Nováková odebírá krev na pozávodní analýzu. Poslouchá řev diváků po každé zdařilé ráně svého parťáka a uklidňuje se: Je to dobré.
Ty vole, usmál se na něj Američan. Hrdina Krčmář zářil: Skoro jako olympijský sen |
Krčmář jede celé další kolo kousek za Germainem, zatímco za nimi Švéd dál ztrácí. Ital Tommaso Giacomel uniká v bitvě o prvenství Francouzi Quentinu Fillonovi Mailletovi, ovšem rozdováděný stadion mnohem víc zajímá, co se odehrává za nimi.
Poslední stojka. „Jestli z ní Bimbo bude odjíždět společně s Maxem, tak potom Maxe zničí,“ věští Hornig.
Američan čtvrtou ranou míjí. Krčmář také. Oba opravují. Domácí borec napoprvé úspěšně, Germain až napodruhé. Společně opouštějí střelnici.
Podívejte se, jak probíhala klíčová střelba:
„V klidu, jsi lepší,“ volá Moravec na Krčmáře. Pozoruje českého i amerického finišmana a prohodí: „Tlemí se na sebe, takže je jasné, že tam bude hodně taktiky. Ale Bimbo je ten nejzkušenější závodník, co se týče sprintů.“
Udělám ho, dám to!
Hornig ujišťuje, že není nervózní, protože ví, že všechno dobře dopadne. „Na posledním kopci je tady Michal neporazitelný,“ oznamuje i přihlížejícím Američanům. Biatlonistky USA se hrnou k cíli, natěšené, že za chvíli poběží oslavovat medaili.
Stejné plány pochopitelně mají i Češi.
„Bimbo je srdcař a tohle jsou chvíle, kdy to všem ukáže,“ říká Jislová. „Když bojuje za tým, bojuje pokaždé ještě o dost víc. Děláme to tak všichni, ale u něj je ta síla jasně vidět.“
PRO BRONZ. Michal Krčmář na posledním úseku.
Poslední kolo.
Teď na trati musíš zemřít, nabádá se v duchu Krčmář. Nechat tam naprosto všechno. Třeba ho nakonec nedokážeš porazit, ale musíš vědět, že jsi tam víc nechat nemohl.
Drápe se do nejprudšího kopce a na zádech mu stále visí o deset let mladší sok. Testují se. Přemítají: Kolik sil ještě zbývá tomu druhému?
Krčmář vnímá, jak podél trati s ním běhají lidé z realizačního týmu a cosi na něj křičí. Co hulákají? To v tom rachotu nedokáže vnímat. Ale jejich vzrušení jen navyšuje pocit: Jedeš o hodně.
Je tu okamžik rozhodnutí. Závěrečné kratší stoupání před stadionem. Teď hop nebo trop, zavelí si Krčmář. Opře se do hůlek, nasadí velkolepé staccato a po chvíli ví: Udělám ho, dám to! Tempo mám vysoké a můžu ještě přidat.
Je v cílové rovince a ví, že Germain mu nestačí. Vysílá oslavná gesta k tribunám a když protne fotobuňku na třetím místě, jančí jak smyslů zbavený. Panečku, to byl spurt!
I Lisa Vittozziová z vítězné italské štafety, která jeho vzepětí zpoza cíle sledovala, mu nadšeně tleská.
Emoce posledních metrů na trati i na tribunách:
Voborníková s Jislovou chtěly hned utíkat za hrdinou Krčmářem, ale ouha, Voborníková nemá startovní číslo, které předtím darovala divákům. A bez čísla ji do prostoru těsně za cílem podle pravidel nikdo pustit nesmí. Pořadatelé jsou v tomto směru neúprosní.
„Dost suverénně mě tam zadrželi. Tak jsem byla pak suverénní já a prostě jsem tam naběhla,“ povypráví později. Jinými slovy, prosmýkla se ochráncům cíle pod nohama.
Cosi vážně nepopsatelného
Až poté, co se všichni Češi sesypou na Krčmáře, a navzájem si povyměňují gratulace, pospíchá Voborníková zpátky k tribunám a prosí: Ještě na chvíli mi to číslo, prosím, vraťte, musím v něm na stupně vítězů.
Pravda, Čechům toho na ceremoniál v tu chvíli chybí mnohem víc. Třeba Jislová pro změnu nemá po ruce lyže.
Lisa, italský fénix. I Vittozziovou trápily vleklé bolesti zad, biatlon nenáviděla |
„No, ještě na to nejsme moc zvyklé,“ říká Voborníková. „Já odhodila číslo, i když mě před tím Jess varovala, neměly jsme s sebou zbraně, taky hole zůstaly v buňce. Nějak jsme to pak musely poslepovat, ale dobře to dopadlo – a aspoň jsme naše třetí místo nezakřikly.“
„Jste božíííí,“ křičí na ně fanoušci.
„Všechno je teď naprosto nádherné,“ rozplývá se Voborníková.
„Štafeta je krásná v tom, že člověk v ní radost může sdílet s týmem,“ připomíná Jislová.
A navrch s lidmi, kteří jsou jim nejbližší.
FANDÍ CELÁ RODINA. Michal Krčmář na pódiu se synem Viktorem a dcerou Tamarou
„Tady na mě zrovna mává taťka, to je fakt strašně krásné,“ ukazuje Voborníková. Hornig pospíchá za malou Rozárkou, Krčmář má na stupních vítězů oba své potomky. „Tátoooo,“ několikrát se pak ozve maličká dcera Tamara, kterou drží v náručí, když rozdává rozhovory. Asi aby mu dala najevo, že už toho přece namluvil dost.
„Ještě chvilku a už půjdeme,“ uklidňuje ji, dcera tedy odevzdaně zaboří hlavu do tátova ramene, zatímco starší syn Viktor si všechnu tu pozornost užívá a zrovna olizuje medaili.
„Byly to asi nejhezčí okamžiky, jaké jsme kdy v Novém Městě mohli zažít. Cosi vážně nepopsatelného,“ shrne týmové emoce Voborníková.
Osmého února to bude opět smíšená štafeta, která v Anterselvě otevře olympijské boje biatlonistů. Na novoměstském kolbišti vítězní Italové do ní s velkou pravděpodobností nastoupí v úplně stejné sestavě jako na Vysočině.
Češi možná také, nebo přinejmenším v obdobné. Některé týmy naopak vytáhnou svá esa, která nyní šetřily. Muži tentokrát závod začnou, ženy skončí.
Bude to jiné. O hodně jiné. A pod pěti kruhy.
Každý z těch, kdo teď stáli na Vysočině na stupních vítězů, by si však rozhodně přál, aby tu sobotní euforii mohl v Itálii prožít znovu.
SPOLEČNÁ RADOST. Michal Krčmář, Jessica Jislová, Tereza Voborníková a Vítězslav Hornig děkují fanouškům po smíšené štafetě.
Ještě předtím čeká v neděli v novoměstské aréně Krčmáře, Horniga, Voborníkovou a s nimi i mladou Ilonu Plecháčovou hromadný závod. Až sobotní večerní euforie opadne, musí se na něj zkoncentrovat.
„Jakmile teď opustím areál, zkusím se uklidnit, všechno pustit z hlavy, odpočinout si a zítra se do toho pustit znovu od začátku,“ povídá Krčmář. „Bude to další závod před domácími fanoušky a já se budu snažit, aby ho současná euforie ovlivnila co nejmíň.“
„Tátooooo,“ ozve se opět malá Tamara.
Jo, jasně, už fakt jdeme, uklidní ji s úsměvem.
