Od prvních lednových závodů celý tým nalézal pocit: Ono by to mohlo jít. Ve středu tu naději zhmotnili v medaile skvoucí se na jejich hrudích.
Strhující drama, které výtečně rozehráli Jessica Jislová, Tereza Voborníková a Vítězslav Hornig, dokonal po velkolepém finiši v jednom ze svých životních závodů veterán Michal Krčmář.
„Ta kolektivní týmová radost je něco tak omamného,“ nadšeně vykládal čtyřiatřicetiletý muž, jenž má doma i individuální olympijské stříbro.
Musím se ztrestat a dát to. Dojatý Krčmář po stříbru: Byl jsem nervózní jako blázen |
Vedle něj se usmíval Vítězslav Hornig. V sezoně svého velkého průlomu právě absolvoval premiérovou smíšenou štafetu na světovém fóru.
A hned medailovou!
Jessice Jislové, která tuto disciplínu naopak jezdí v poháru už od roku 2018, se leskly v očích slzy, když se svěřovala: „Je to tak emotivní. Konečně se nám jednou všechno sešlo.“
A nejmladší z kvarteta Tereza Voborníková? Ještě hodinu po závodě kroutila hlavou: „Furt tomu nemohu uvěřit.“
TÝMOVÁ RADOST. Čeští biatlonisté slaví v cíli smíšené štafety na mistrovství světa v Lenzerheide stříbro.
Právem ožívaly vzpomínky na šampionát v Anterselvě 2020. Také před ním nepatřili Češi v sestavě Puskarčíková, Davidová, Moravec, Krčmář mezi favority zahajovací smíšené štafety – a také tehdy se v ní coby třetí tým v cíli nečekaně probili na stupně vítězů.
Na úterní poradě v Lenzerheide to Ondřej Moravec, nyní už v roli kouče, současným závodníkům připomínal: „Ani tentokrát nic neobhajujete. Nevytvářejte na sebe tlak, jen ukažte, co umíte. Na papíře ten závod o medaile sice vypadá hrozně složitě, ale pak to složité být nemusí, když každý odvedete svoji práci.“
Voborníková se podle toho zařídila. „Radši jsem startovku ani nezkoumala, člověk by se akorát vyděsil dopředu. Ono to nějak dopadne,“ oznámila.
A dopadlo.
Ten příběh stříbrného štafetového divadla, v němž sami sebe pasovali do jedné z hlavních rolí, si budou přehrávat ještě nespočetněkrát. Tak to udělejme s nimi.
Nejdřív s rozvahou a pak to rozbal
Dějství první. Jessica Jislová. „Nevím, co od sebe čekat,“ přiznává před startem štafety sama sobě. Na poradě jim trenéři připomínali, že trať i sníh jsou v teplotách kolem šesti stupňů těžké.
Tak raději zpočátku s rozvahou a rozumně, ušetři síly, nabádá se. A dávej si pozor, ten hluboký sníh občas chytne špičky lyží. Vida, tady ve sjezdu zrovna spadly Francouzka Julie Simonová se Švédkou Annou Magnussonovou.
Na střelnici je Jislová spolehlivá, a když ve druhém kole drží tempo i s běžkyní par excellence Simonovou, pomyslí si: V posledním kole to zkusím napálit.
Biatlonistky startují do smíšené štafety.
Vida, ono to funguje. Ujíždí dokonce i rychlé Němce Selině Grotianové, předává čtvrtá. „Celkem fajn rozjezd,“ rozdává úsměvy.
Naopak pro Norku Ingrid Landmark Tandrevoldovou je zahajovací úsek utrpením. Dvě trestná kola! Více než dvouminutová ztráta pro tým Vikingů, který měl být společně s Francouzi největším kandidátem na zlato.
Jislová jen prohodí: „To je biatlon. Můžete být papírově nejsilnější štafeta, ale kdykoliv se cokoliv může pokazit.“
Tandrevoldová předává až dvacátá. Koho by to ještě před čtvrt hodinou napadlo?
Ahoj Doro, tak zase spolu
Dějství druhé. Tereza Voborníková. „Já se o ni nebojím, lyže máme dnes skvělé,“ říká Jislová.
Jen aby ta ležka fungovala. Poslední dva dny se s ní při tréninku Voborníková trápila, vítr ji zlobil. Fajn, první tři terče mi zbělaly. Ale ouvej, přichází chyba. Při dobíjení ještě jedna, než má splněno.
Půlku druhého kole tahá tempo při stíhání skupinky závodnic na 2. až 4. místě, pak ji předjede Franziska Preussová a společným úsilím týmy před nimi docvaknou.
Ondřej Moravec povzbuzuje Terezu Voborníkovou.
A ta stojka! Paráda. Pět ran, pět zásahů. Za 20 pouhých sekund! „Uzavřela jsem se do svého tunelu a šlo to,“ pochválí se později Češka.
„Teď se Terka na nějaké taktizování vykašle a požene to až do cíle,“ říká Jislová. Přesně to Voborníková učiní. Navíc sledujte, s kým se žene po trati – se svým dávným idolem Dorotheou Wiererovou. Poslední dobou mám na Doro štěstí, pomyslí si, vždyť také při pohárech v Anterselvě a Ruhpoldingu jsme často jezdily spolu.
Kdysi platilo, že pokud uviděla před závodem Wiererovou, nosilo jí to štěstí. Šťastná je i tentokrát. Za suverénně vedoucí Francií předávají Itálie a Česko na druhém a třetím místě. Až o osm sekund po nich je před tribunami první dáma poháru Preussová.
Čas žen skončil, nastává part mužů.
Svalový třes. Ale já se nedám
Dějství třetí. Vítězslav Hornig. Životní debut ve smíšené štafetě coby křest ohněm. Jak že to říkal trenér Ondřej Moravec? Poslední tři dny na kempu v Anterselvě neminul terč.
Při ležce skvostnou bilanci potvrzuje.
V čele si Francie, tentokrát v zastoupení Erika Perrota, jede vlastní sólozávod. O další posty svádějí souboj Česko, Německo a Itálie. A ještě o kus dál se pánové Sturla Holm Laegreid a Martin Ponsiluoma snaží ve jménu štafet Norska a Švédska napravit, co se ženským polovičkám jejich týmů nepovedlo.
Vítězslav Hornig ve stoupání.
Přichází nejkritičtější český moment v závodě. Na všeobecně nervózní stojce se trápí Hornig i Němec Philipp Nawrath.
Ital Lukas Hofer se naopak chopí příležitosti a na druhém místě jim uniká.
„Navrch se nás tam pokusil vystresovat, když dostřelil a nahlas si oddechl,“ bude vyprávět Hornig.
Uf. Poslední terč posledním možným nábojem český reprezentant přece jen zasahuje.
„Díkybohu,“ vydatně si uleví Voborníková, právě debatující s novináři v mixzóně. „Teď jsem měla i já obrovské nervy. Ono není vůbec jednoduché stát ve štafetě na mistrovství světa na stavu číslo 2.“
Hrozba trestného kola je zažehnána, v českém i v německém případě. Společně zase sjíždějí Hofera.
„Obrovský kámen mi spadl ze srdce,“ přizná Hornig. „Už se mi na té stojce klepaly nohy. Dostal jsem svalový třes a s ním se střílí strašně těžko. Jsem šťastný, že jsem to ubojoval.“
Po trati letí a předává třetí, těsně za Itálií a s Německem v závěsu. Ovšem nezapomínejme: Norové se Švédy se přibližují.
„Teď už je to na Bimbovi,“ vydechne Voborníková.
JE TO NA TOBĚ. Vítězslav Hornig (uprostřed) posílá Michala Krčmáře do závěrečného úseku smíšené štafety na MS v Lenzerheide na třetí příčce.
Třetí? Pátí? A nebo snad...
Dějství čtvrté a rozhodující. Michal Krčmář alias Bimbo. Rutinér? Velmi zkušený muž? Ano, to je, samozřejmě, ale... „Před startem se mnou lomcovaly nervy,“ nezastírá.
Nejen s ním. Ta tepovka, jakou všichni z týmu mají, když mu fandí, je pořádně vysoká.
Moravec se u trati natočí k trenérovi Němců Jensi Filbrichovi a říká mu: „Já ti jsem mnohem nervóznější, než když jsem sám závodil.“
Hornig neustále pochoduje na stadionu jako lev v kleci, nevydrží postát chvíli na místě. „Neskutečně to prožívám.“
Na ležce se trestným kolem odstřelí mimo hru Ital Tomaso Giacomel.
Francouz Emilien Jacquelin mezitím pokračuje ve spanilé zlaté pouti týmu ze země galského kohouta. Druhý Němec Justus Strelow ztrácí přes minutu a tři čtvrtě. Za ním pospíchá Krčmář.
Stříbrná senzace pro Česko! Smíšená štafeta vybojovala světovou medaili |
Stojka. Teď, nebo nikdy. Krčmář musí dvakrát dobíjet, než mu všech pět terčů zbělá. Hornig si zařve radostí, když se to podaří. Ze třetí pozice se český finišman vydává na trať, 20 sekund za Strelowem.
Jenže...
„Devět sekund za sebou máš Johannese (Böa) a Samuelssona,“ zahlásí Krčmářovi.
„Ta informace mě vyděsila. Moc jsem v tu chvíli v medaili nevěřil,“ prozradí.
„Jsou tam dva chrti. Bojím se. Můžeme být třetí, nebo i pátí,“ uleví si na střelnici šéf svazu Jiří Hamza. O stříbru tou dobou ještě nikdo neuvažuje.
Moravec si dodává naději vzpomínkami na velmi vydařené závěrečné soustředění v Anterselvě. Jak na jeho konci „Bimbo“ na trati řádil. Jak byl ze všech českých mužů nejrychlejší. Má na to! Vážně ano!
Za Voborníkovou, která se byla bleskově převléct v buňce, se přiřítí Jislová, že musí utíkat fandit.
„Načež jsem předvedla asi nejrychlejší sprint v mém životě,“ zasměje se mladší z nich. „Potom už jsem jen hulákala.“
A teď to musíme vydýchat
Krčmář z předchozích kol ví, že i on má výborně připravené lyže. Vsugerovává si: Nahoře na mezičase musíš být před těmi dvěma chrty a potom už je to víceméně jen dolů.
Do mezičasu z jeho náskoku Johannes Bö a Sebastian Samuelsson nic nestáhnou. A podívejte se: Nešálí nás zrak? Vždyť Krčmář už je těsně za Strelowem.
A za chvíli i před ním.
OBRAZEM: Tři medaile Moravce a stříbrný šok. Když Češi září ve smíšené štafetě |
„Jen jsem zíral, jak Bimbo smázl těch 20 sekund,“ říká Michael Málek, další kouč mužů.
„Jako by před ním někdo držel kus steaku,“ glosuje Hamza.
Krčmář později odvypráví: „V posledním kopci jsem viděl Strelowa, že je unavenější. Tak jsem si řekl: Zkusím s tím něco provést, i když s tímhle plánem jsem vůbec do posledního kola nevyjížděl. Myslel jsem na boj o udržení třetího místa a najednou jsem se rval na druhé.“
„On to dá,“ vydechne Hamza.
Moravec na Krčmáře před cílem řve: „Je to jasný.“ Povzbuzuje tak náruživě, že sám na sněhu upadne a sekne sebou na zem.
Zlatí Francouzi už v cíli nadšeně křepčí, když hlasatel křičí: „Překvapení, Češi si jedou pro stříbro.“
Pozitivních zpráv není v dnešní době nikdy dost - a tahle byla nečekaná. Česko má po čtyřech letech zase medaili z biatlonového MS. Parádní představení od Jessiky Jislové, Terezy Voborníková, Vítězslava Horniga a Michala Krčmáře v Lenzerheide. S opojnou stříbrnou radostí za cílem https://t.co/CN0Kxls1Dx
Dokonáno jest, oslavy propukají naplno.
„Neměli bychom radši jet hned domů, abychom si to tu už nepokazili?“ vtipkuje Jislová.
„Pořád nevím, jak dnešek vstřebat. Budu ho vstřebávat ještě delší dobu,“ směje se Hornig. „Ale jsem rád, že nemusíme závodit hned zítra (ve čtvrtek), protože bychom nebyli možná schopni ani odstartovat. Budeme tu medaili muset nějak vydýchat a dát se dohromady.“
Moravec všechny objímá a svěřuje se: „Před sezonou jsem si dal za cíl, aby si kluci během zimy posouvali svá maxima. Tohle je totálně nad plán.“
Dojatý Ondřej Moravec, který byl u třech dosavadních medailí ze smíšených štafet na mistrovství světa jako závodník. K té v Lenzerheide přispěl už jako trenér.
Takže: „Kde jsou ty doutníky?“ zasměje se.
Krčmář po ceremoniálu ukazuje medaili a říká: „Tenhle kus kovu je do vitríny, ale ty emoce a prožitek zůstanou navždy v nás.“
Na šampionátu v Oberhofu 2023, kde Češi bojovali až do posledního úseku mužské štafety o medaili a posléze skončili čtvrtí, utápěl své zklamání v slzách smutku.
„Tak dnes si může poplakat v lepší tónině,“ prohodí Hamza.
Celý realizační tým si náramně vychutnává radost, která se vlastně začala rodit dávno předtím, už od letní přípravy.
„Trenéři dokázali přesvědčit závodníky, že nová cesta je správná. Už výsledky po Novém roce ukazovaly, že družstvo jde nahoru. Příprava i atmosféra v týmu se strašně zvedly. A dnes je to úspěch všech, od mazačů po závodníky.“
Mimochodem, po nečekaných stupních vítězů pro smíšenou štafetu na úvod mistrovských bojů v Anterselvě 2020 slavil tehdy český tým medaili i ve druhém závodě šampionátu.
Ještě senzačnější bronz Lucie Charvátové ve sprintu.
